Poslední pokušení Krista

Vzhledem k tomu, že Nikos Kazantzakis napsal podobnou fikci jako Anne Rice, když publikovala svůj pohled na mládí Ježíše v románech Christ the Lord: Out of Egypt a Christ the Lord: The Road to Cana, tak se nemůžeme divit určité kontroverzi, kterou vyvolal Scorseseho film. Protože tohle je čistá fanfiction v profesionálních rukách. (22.01.2023)

Mám voči Scorsesemu nejaké resty, pričom na jeho "The Last Temptation of Christ" som sa naozaj dosť tešil, keďže iný biblický príbeh "The Passion of the Christ", je pre moju osobu doslova filmárskym skvostom, ktorý sa mi navždy vryl do pamäte. No a to bude asi aj ten zásadný problém. Neviem ich totiž neporovnávať, pričom kým ma jeden doslova emocionálne zožul, druhý na mňa pôsobil dojmom, akoby ma chcel svojimi omšovými žvástami dokopať k samovražde. Ja chápem, že v tomto prípade ide o hĺbku podstaty myšlienok náboženstva a jeho následného šírenia. A prakticky to, čo v úvode tvorcovia uvádzajú, že o toto v tomto prípade nepôjde, no tak presne o toto v tomto snímku ide v prvom rade. Strašne na mňa snímok pôsobil, pričom jediné čo dokázal vyvolať, bol dojem neodbytného Jehovistu stojaceho pred dverami, ktorý extrémne tlačí na pílu. No a toto má u mňa úplne opačný efekt. Toto je film čisto pre "veriacich", ktorým súvetia v tomto počine, nijakým spôsobom nebudú rezať uši. (10.11.2023)

Originální pojetí příběhu Ježíše Nazaretského, které se vůbec neřídí podle evangelií, natož pak podle Bible. Martin Scorsese si to prostě natočil podle sebe a dost dobře se mu to povedlo. Může děkovat hlavně za kameru, kterou má geniální, za Defoa, který se nechal kvůli filmu klidně i dvakrát ukřižovat, ale hlavně kvůli tomu, že film je skutečně epický. Obsahuje plno mytických představ o stvoření náboženstvích kolem Ježíše Krista. Abych se ale přiznal, tak ze začátku jsem se trošičku ztrácal, než jsem se do příběhu skutečně dostal, po půl hodině už to ale šlapalo jako po másle a já sledoval okolí. Okolí, které režisér dokázal neskutečně opsat od doby před dvouma tisíci lety. Nikdo neví, jak to tehdá ve světě vypadalo, ale jemu bych to klidně věřil. Všecko je to natočené tak autenticky, že jsem si fakt přišel, jako bych stál na kopci a sledoval ukřižovaného Ježíše. Na filmu se mi ale líbí hlavně to, že vypráví CELÝ Ježíšův příběh. Od osvícení Bohem, přes získané davy až po samotné ukřižování a zmrtvýchvstání. Něco to do sebe určitě bude mít, jenom by to nemuselo být tak dlouhé. I když pak by to nebylo zase tolik epické. Je to natočené obyčejně, pro obyčejného diváka. Žádné efekty nebo cokoliv jiného. Akorát dokonalé hrátky se zvukem a obrazem. To jen dokazuje, jak je Martin Scorsese dokonalý režisér. Ale také si vzal na krk dost závažné téma. To by se ani jinak natočit snad nedalo. Možná dalo, tak jak to natočil Mel Gibson, ale ten to zase pojal z naprosto jiné strany. Když bych ale měl vybírat, určitě bych sáhnul po tomhle vyprávění. Je opravdovější i když se o v něm nemluví latinsky a nehraje se na nechutné přehánění, jenom aby z toho lidi byli v šoku a měli důvod kolabovat v kinech, jako se u Gibsonova filmu bez problémů stávalo. (14.12.2009)

Martin Scorsese nemusí nikomu dokazovat své režijní kvality, takže každý, kdo jeho tvorbu zná, musí už před spuštěním tohoto snímku tušit, že po stránce zpracování půjde o lahůdku. Tentokrát si pro nás nachystal adaptaci kontroverzního románu Nikose Kazantzakise, která zpracovává svérázným způsobem patrně nejznámější příběh lidských dějin, minimálně západní civilizace. Příběh Ježíše Krista. V uplynulých dnech jsem zhlédl hned několik snímků zabývajících se touto tematikou, tudíž doufám, že se i nyní nebudou dojmy prolínat a zvládnu se koncentrovat na hodnocení pouze Scorseseho invenčního počinu. Začít bych měl u hlavní role. Willem Dafoe je vynikající herec, což již desítky let potvrzuje. Překvapilo mě, jak dokonale mu role Krista sedla na tělo. Je sice pravdou, že ne ve všem se mi jeho pojetí, resp. pojetí tvůrců, zamlouvalo, ale obecně podal konzistentní výkon, jehož prostřednictvím jsme si mohli udělat představu Ježíše jako obyčejného člověka. Mladého muže, jenž je na pochybách o svém předurčeném údělu, o mladíkovi plném života i jistých tužeb, o chybujícím i hřešícím člověku. Polidštění synonyma svatosti nebylo vůbec od věci. Na první pohled se může zdát, že Scorseseho (Dafoeův) Ježíš tu "chodí jen z mejdanu na mejdan" a pak se jen tak mimochodem zaměří na svůj hlavní úkol, avšak i tohle má své opodstatnění. Nadneseny jsou tu různé otázky ohledně lidské existence, smyslu života, víry, lidského štěstí kontra utrpení, hříchů versus askezi, a to jak v implicitní rovině, tak i explicitní. Pozorný divák si tu určitě najde nějaké své moudro, ponaučení či poselství. Pochválit však musím také Harvey Keitela v roli Jidáše, jenž je tu ukázán v jiném světle, než bychom z tradičního výkladu snad i očekávali. Zmínit se musí také brilantní kamera a hudba, která dotváří výsledný dojem, místy až lehce psychedelický. Za nejsilnější okamžiky celého filmu bych označil scénu na poušti a setkání s ďábelskou mocí, dále samotné ukřižování, jež je dostatečně sugestivní, aby v divákovi zanechalo hlubší stopu, ale zejména pak téměř závěrečnou pasáž posledního Kristova pokušení, které zrcadlí život ve zidealizované podobě, ale také jeho odvrácenou stranu. Za mínusy pak považuji stylizaci Jana Křtitele do téměř "hipísáckého" staršího muže obklopeného nahotinkami, působícího, jako by byl v transu či na nějakém "tripu". Je otázkou pro zasvěcenější, nakolik je důstojné takto vylíčit jednoho z nejctnostnějších mužů křesťanství. Dále jsem postrádal zakomponování některých evangelijních událostí do příběhu filmu. (Pro ucelenější dojem tedy doporučuji zhlédnout i snímek Král králů (1961), který se dle mého soudu dosti drží evangelií.) Závěrem musím konstatovat, že navzdory mým 4* je Poslední pokušení Krista počinem, jenž jen tak rychle z mysli dostat nejde a je klidně možné, že se mi hodnocení ještě rozleží v hlavě. (03.04.2018)

Strhující a nápadité podání příběhu, který zná celý svět. Scorsese pracuje s knižní předlohou mistrně a bez pochyb přenáší "pravdivý" příběh Ježíše Krista do okénkové podoby. Již úvodní titulková hudba je předzvěstí nečeho neotřelého a dává tušit, že 160 budoucích minut bude podobně nezapomenutelných. To se naštěstí vyplnilo, snímek kolísá jen občas, a to pouze kvůli slabším momentkám v příběhu nebo v pár natahovanějších scénách. Jinak je to naprosto úchvatné: od ďábelského :-) výkonu Willema Dafoeho až po profesionálně podchycenou atmosféru a kulisy. Ke konci sice může Poslední pokušení Krista připomenout Lynchovy/Trierovy filmy, konec samotný ale nepřipouští jakékoliv argumenty. V rámci očekávání absolutní spokojenost. (20.09.2010)