Špinavé ulice

Nemůžu říct, že bych se nudila, to rozhodně ne, nakonec dívat se na Harveyho Keitela a Roberta De Niro je vždycky svátek, ale do Špinavých ulic jsem se vypravila s víc jak třicetiletým zpožděním a i když už tady je vidět, že v Martinu Scorsesem dříme talent, nemůžu jít proti času a dát je do stejné lajny s jeho pozdějšími peckami. Celé to na mě působilo jako zahřívací kolo k něčemu osudovému, na co se ale v tomto filmu vlastně nedostalo. TO mělo přijít až v těch dalších. (28.02.2006)

Naturalisticky špinavá rutina budižničemů, zevlounů, nemakačenků, floutků a wannabe mafiánů přepočítávajících každý dolar. Staví se čistě na situacích, živelnosti (mnohdy to působí jako improvizace), atmosféře a postavách, o děj tu nejde. Ostatně až na jakýs takýs oblouk kolem Johnyho dluhů tu ani žádný není. Sice s výhradami (samoúčelné zpomalovačky, papírem šustící vnitřní monology), ale solidně to obstojí i dnes samo o sobě a nikoli pouze jako „doplňující materiál pro zajímavost“, který by fungoval čistě v rovině předobrazu Taxikáře, Mafiánů či Casina. (20.11.2017)

Scorsese dokázal své klíčové filmy vždy obdařit neskutečně parádní atmosférou. Povedlo se mu to i u téhle nenápadné gangsterky. Musíte ale přistoupit na její hru, abyste si ji užili, děj se ubírá skrz zakouřené bary, ulice plné podivných existencí nebo přes restaurace, ve kterých sedí proradní mafiáni. Takže prostředí přesně podle mého filmového gusta. Když připočtu charizmatického Keitela a mírně vyšinutého De Nira, vím, že už stačilo jen zahustit děj a skládal bych Martymu nekonečné pocty. 85% (15.06.2007)

U mladých tvůrců kolem Rogera Cormana se obtížně určují debutové snímky. Byl to ten, který režisér natočil jako první, měl k němu dopředu daný scénář, k dispozici béčkové herce a musel být divácky co nejatraktivnější? Nebo je to spíš první snímek, co vznikl po odchodu z cormanovské stáže? U Martina Scorseseho je to odhadnutelné ještě nesnadněji než třeba u Bogdanoviche nebo Coppoly, protože při natáčení debutu Berta z dobytčáku měl relativní svobodu. Ale pojďme hrát hru, že první byly Špinavé ulice... Jsou lepší a jsou scorseseovské se vším, co si pod tímto adjektivem představujeme. ___ Špinavé ulice jsou první z volné série filmů mapujících dějiny podsvětí – Špinavé ulice, Mafiáni, Casino, Gangy New Yorku a částečně i Skrytá identita. Sledujeme mladé kluky, kteří by se rádi stali gangstery, ale jsou příliš bezvýznamní, aby se jim to povedlo. Film zachycuje síť více či méně souvisejících událostí, vede několik dějových linií a mapuje vývoj trojice typů mezilidských vztahů (kamarádský, milostný, pracovní). Původně skutečně spíš nezávislé dějové linie točící se okolo jednoho prostředí a lidí, kteří se navzájem znají, se postupně spojují až do výborného závěru. ___ Na rozdíl od vizuálně spíš sterilní Berty z dobytčáku nesou už Špinavé ulice výrazné prvky promyšlené scorseseovské vizuality. Kuriózní úhly kamery ještě zintenzivňují extrémnost situací. Například když během rvačky hrdinů v biliárovém klubu kamera přejde do ptačí perspektivy, získáme na celou scénu úplně jiný pohled a zároveň získává snímek možnosti zvláštní „vertikální“ inscenace. Martin Scorsese do filmu kromě už „ozkoušeného“ kamaráda Harveyho Keitela (hrál už v jeho Kdo to klepe na mé dveře?) obsadil „neozkoušeného“ Roberta De Nira, který v roli mladého pouličního grázla naprosto zazářil. ___ Takže ačkoli to debut vlastně není, nebude určitě žádný hřích ho za něj jen tak mezi námi považovat. Právě Špinavé ulice jsou totiž první skutečná „scorseseovka“, po které navíc následovala dlouhá řada vynikajících filmů... Chtělo by to jejich retrospektivu. (30.07.2007)

Nejstarší Scorseseho film, co jsem měl zatim možnost vidět, zůstal tak trochu ve stínu Taxikáře, Goodfellas a dalších. Film mě teda vyloženě nijak neohromil, ale ani nezklamal. Řek bych, že je to takovej Scorseseho slušnej standard. Dobrá atmosféra, dobrý herci (hlavně Robert De Niro), akorát se to občas poněkud vleče. 75% (20.07.2009)