Taxikář

Hm, hm chutnalo a moc. Prostředí ve kterým vyrůstáme formuje nějakým směrem každýho z nás a způsobem jakým to podal Scorsese sem uvěřil úplně lehounce. DeNiro, tenhle hereckej dinosauří mazák opět dokazuje ono telefonické pravidlo s Martinem Scorsesem. Když se těmhle dvoum prostě zdá, že už dlouho nebyl natočenej žádnej filmovej klenot, cinknou si a DeNiro jen řekne " Hele Márty uděláme zase něco skvělýho, ty si sedneš na stoličku pro rejžu a mě plácneš před kameru a bude to pecka." No a vznikne pecka..... třeba Taxikář. Ještě bych se jedním slovem zmínil o Jodie Foster - užásná. Světlo v temnotě zahrála fantasticky. No tohle musejí taxikáři z Prahy, schopný vnímat pouze peněženku zakázníka, čumět z otevřenou držkou a nechápajícím výrazem. (03.12.2007)

Nebudu se zabývat geniálním výkonem Roberta De Niro, na to tu jsou jiní. Spíš bych upozornil na roli mladičké Jodie Fosterové a na jakoby jen o něco málo staršího Harveyho Keitela (ačkoliv mu bylo asi 35, když film točil). Ani na ně totiž hned tak nezapomenete. A ještě jedna připomínka - rámcově jsem věděl, o co půjde, ale Cybill Shepherdová mě opravdu překvapila... Film jako celek, především pro tu atmosféru, ode mě dostane 90%. (23.03.2003)

Vzpomněl jsem si na filmy Volný pád, Klub rváčů a čerstvě Harry Brown, vzpomněl jsem si na knihu Srovnáno se zemí, vzpomněl jsem si na štětky z Domažlické výpadovky z Plzně, vzpomněl jsem si na křik v nočních Pražských ulicích, vzpomněl jsem si na posprejované dveře metra, vzpomněl jsem si na vagabundy vysedávající v parcích, vzpomněl jsem si na neutěšená městská ghetta. Na New York sedmdesátých let minulého století jsem si nevzpomněl, protože jsem ho nezažil, nicméně tomuhle filmu uvěříte, že to tam moc košer nebylo. Taxikář je humus a znovu ho hned tak vidět chtít nebudu. Nezbývá než přemýšlet, kolik takových Travisů přešlapuje doma před zrcadlem a asi bychom si všichni měli dát velkýho majzla na to, jak odpovíme na otázku, zda je dobře, že nakonec nic neudělají. Či spíše na to, co si pod takovou otázkou přesně představíme... (04.07.2011)

(1001) Já mám takové podezření, že mi téměř všechny zásadní filmy Nového Hollywoodu nic neříkají, a Taxikář je jenom další hřebíček do rakve, který to potvrzuje. Sice mám o tom filmu nastudované první poslední a všechno jsem četla, přelomové tohle, syrové tamto, kariéru definující všechno, ale když se na něj dívám, tak prostě a jednoduše nechápu, o čem to je a co se tam děje. O hlavním hrdinovi nevím vůbec nic a on celým filmem projde kompletně nezměněný: nezmoudří, nezesílí, nevyléčí se, nenajde spojení se světem, nezblázní se, neumře. Nic. Postava Jodie Foster (i Cybill Shepherd, když jsme u toho) je tam tak málo, že velmi špatně rozumím tomu, proč je tak často dávána do souvislosti s reputací filmu. Je to sice ona, jejíž život kvůli filmu projde největší změnou, ale tadá, je to mimo plátno a někdo to odříká v nespolehlivě emocionálně neprůhledném dopise. Nechápu tento film. (27.11.2017)

Po Zuřícím Býku a Mafiánech je Taxikář třetí nejlepší film, který vznikl ve spolupráci Scorsese a De Niro. Ze všech jmenovaných má ale bezkonkurenčně nejlepší hudbu - Hermannovo zakončení kariéry je božské. Jak lze pár tóny vystihnout nejen prostředí, ve kterém se film odehrává, ale i duševní rozervanost hlavního hrdiny.. To je úchvatné. Vidíte úvodní titulky (kterým mimochodem vzdává hold Richard Donner v Gibsonovce Výkupné) a máte jasno - tohle bude NĚCO. A je. (19.09.2007)