Krvavá neděle

Forma mně hodně připomněla moji vlastní práci s kamerou, jen obsah nemívám tak dramatický a jsem naprosto nestranná :-). Teď vážně - dokumentárním stylem, s kamerou funící těsně za zády pohybujícího se objektu, se často dařilo diváka propašovat do samotného kotle dění, na žádné straně však neměl známé, a tak mu nezbylo, než se nechat strhnout vírem a bez odstupu být postaven před hotovou věc v jednom nepřátelském táboře, aby byl, se stejným efektem, vzápětí vyplivnut do protějšího, vždy jako pozorovatel, ovlivněný předem daným náhledem - úskalím všech hraných dokumentů... I když tvorbu Paula Greengrasse nijak zvlášť neobdivuji, za udržení pozornosti v permanentním neklidu si určitě zaslouží mé uznalé kývnutí. (18.11.2013)

Greengrassův počin o památné "krvavé neděli" z 30.ledna 1972 není pozoruhodný ve faktech, která divákovi předkládá (přeci jenom, tento bolestivý šrám britské politiky je v západní Evropě všeobecně známý a dokumentů o něm vznikla celá řada), ale ve formě jakou nám je předkládán. Greengrassova sugestivní režie, podpořena nervní roztěkanou kamerou, navozuje s úspěchem v divákovi dojem, jakoby se nedíval na filmovou rekonstrukci, ale přímo na dokumentární záznam jednoho z účastníků demonstrace. Hlavní myšlenku filmu bych pak spatřoval ve slovech hlavního organizátora demonstrace na tiskovce v ten samý den, kdy 27 lidí svojí krví zkrápělo irskou půdu - "Chtěl bych říci britské vládě: Víte vůbec, co jste udělali? Zničili jste hnutí za občanská práva. A dali jste IRA největší vítězství, jaké kdy mohla mít. Všude po městě dnes v noci, budou mladí muži, kluci, vstupovat do IRA a vy sklidíte bouři."..... 4 a půl *. (01.11.2005)

Brilantní a dodnes mimořádně intenzivní dokudrama z moderní anglicko-irské historie, ve kterém Greengrass poprvé v komplexní podobě představil svůj ozvláštňující stylistický přístup, jímž později ovlivnil mnohé konvence akčního filmu. To je koneckonců na Greengrassově stylu asi nejpřekvapivější: dokáže stejně dobře fungoval na poli realisticky působící dokumentarizující formy, a zároveň posilovat působivost stylizovaných žánrových uspořádání. Tato skutečnost se dá vysvětlit mimo jiné tím, že i Krvavá neděle sice působí jako bezprostřední záznam událostí onoho nešťastného víkendu, ale současně využívá řadu konvencí inscenovaného hollywoodského stylu. (19.04.2013)

Filmařsky působivě zpracovaný "dokument". Extrémně syrový a obrazově úsporně točený. Nedivím se, že po tomhle chtěli Greengrasse do Bourna. Narozdíl od Bloody Sunday však měl atraktivní filmový cover fiktivného hrdiny, takže bavil. Bloody Sunday z filmového hlediska nebaví. Je to úmorně dlouhé a extrémně těkavé. Jako sonda do historie impozantní a co se výpovědní hodnoty týče, tak není o čem. Ale dělat z toho téměř dvouhodinový film, kdy většinu času po placu poskakuje kameraman s nádobíčkem na rameni, to je docela peklo. (24.09.2017)

Uffffff - tak to byla síla. Nájezd to mělo sice pomalý, ale to, co se začalo dít ve chvíli, kdy průvod vyrazil bylo něco otřesného a z hlediska filmařského úchvatného. Bylo to tak reálné, že mi běhal mráz po zádech a několikrát jsem se přistihl s hlavou v dlaních. Tenhle film dokáže člověka vtáhnout do děje a i když chcete pryč, tak prostě nemůžete a musíte dojít až na konec, kde na vás čeká přihláška do IRA, kterou bych nejspíš po zhlédnutí filmu bez mrknutí oka podepsal. (09.02.2009)