Krvavá neděle

Z dnešního pohledu už možná typická Greengrassovka. Jsou zde totiž poprvé přítomni jeho současné prvky jako je rozklepaná kamera, dokumentaristický styl natočení apod. To opět vyvolává sugestivní a autentistické pocity podobným těm z Letu č.93. Ovšem zde možná ještě navíc jedná o jeho nejosobitější film a je to na tom docela znát. Greengrass popisuje postoj a postup obou táborů a i když se o to místy snaží neutrálně, tak je jasné kdo za tuto památnou událost má největší zodpovědnost. Budete mít po skončení filmu zkrátka hodně pocitů a tento film ve mně bude asi hodně dlouho rezonovat. A po závěrečných titulcích jsem měl husí kůži. (16.09.2008)

Velmi zasahující. Kamera diváka vtáhne přímo do děje, mezi protestující i mezi policisty. Když budu cynická, tak řeknu: výborně natočená proirská propaganda. Jazýček vah jednoznačně straní Irům. Oběťmi ale byli i ti vyděšení Britové, kteří byli neustále terčem nenávisti, atentátů, urážek a nepřestávajícího strachu. /16. j4. 13./ (16.04.2013)

Technicky nepochybně dobře natočený film. Kdyby se to netvářilo jako věrně dokumentární, určitě bych hodnotil vysoko. Bohužel, z tohohle dílka tendenčnost čiší na sto honů. Greengrass si prostě vybral jedny, kteří jsou hodní, nikomu neubližují a jen chtějí svá práva a na druhé straně vymaloval tlupu idiotských, organizačně neschopných vrahounů, co se jen třesou na střílení do dětí a po akci falšují důkazy. Tohle není dokument, ale propaganda. Takže dva body za zpracování, víc ani ťuk. .... ...... ....... nicméně, abych byl fér, nasazovat na demonstrace paragány, kteří jsou vycvičení na úplně jiné věci, je tak nějak obecně nerozum...... (30.10.2011)

Bloody Sunday je zvláštní snímek, ovšem při pohledu na jméno režiséra už člověk ví, která bije. V mnohém to připomíná jeho "Let číslo 93" (nebo naopak?). Divák má pocit, že se spíš než na film, dívá na autentické dobové záběry, což může někoho štvát ("sakra, připomíná mi to ty hrané scénky v dokumentech od BBC"), někoho zas pro změnu nadmíru bavit. Tak jako tak, Bloody Sunday je silný film, který tuto západnímu světu velmi známou událost předkládá bez sentimentu i bez moralizování. Někomu může scházet silnější dějová (rozuměj filmová) linka, no co může být však silnějšího, než události samotné, které se v onu neslavnou neděli 30.1.1972 staly...? Závěr snímku však pomyslel i na toto a závěrečná řeč Jamese Nesbitta v roli Ivana Coopera (mimochodem nejvýraznější postava filmu) nenechá chladným asi nikoho- "Chtěl bych říct britské vládě- Víte vůbec, co jste udělali? Zničili jste hnutí za občanská práva. A dali jste IRA největší vítězství, jaké kdy mohla mít. Všude po městě dnes v noci budou mladí muži vstupovat do IRA a vy sklidíte bouři." (01.08.2011)

Ještě předtím, než se Paul Greengrass dal na filmařskou dráhu, pracoval jako politický pozorovatel a své globální měřítko si nejvíce zaostřil na Severní Irsko. A právě během této doby nashromáždil neskutečné množství faktů a osobních poznatků, které později přenesl do tohoto filmu. Ihned od začátku je zde patrná silná politická nekorektnost, neboť jedna ze zúčastněných stran zde jasně „prohrává“, ale není to vinou samotného režiséra. Ten s dokumentární nezúčastněností rekonstruuje události hodinu po hodinu (později téměř minutu po minutě) a celé to předkládá v neskutečně nesnesitelné a syrově autentické atmosféře, v níž rychle, stručně a přitom velmi jasně předkládá postoj obou táborů. Navíc si dějové části rozdělil na třetiny, v níž ta první doslova zmáčkne diváka očekáváním opravdového pekla, druhá vyvolá otázku „Proč?“ a závěrečné „oplakávání mrtvých“ je dle mého jedním z nejemocionálnějším okamžiků v dějinách filmu, což při absenci sentimentu zahanbí i závěry filmů Stevena Spielberga. Když jsem pak v závěrečných titulcích, které jsem četl přes slzící oči (fakt!), uviděl zmínku o královně, vyznamenáních a počtech potrestaných Dále opravdu nemám slov! (19.09.2005)