Krvavá neděle

Uffffff - tak to byla síla. Nájezd to mělo sice pomalý, ale to, co se začalo dít ve chvíli, kdy průvod vyrazil bylo něco otřesného a z hlediska filmařského úchvatného. Bylo to tak reálné, že mi běhal mráz po zádech a několikrát jsem se přistihl s hlavou v dlaních. Tenhle film dokáže člověka vtáhnout do děje a i když chcete pryč, tak prostě nemůžete a musíte dojít až na konec, kde na vás čeká přihláška do IRA, kterou bych nejspíš po zhlédnutí filmu bez mrknutí oka podepsal. (09.02.2009)

Co se týče tohoto historického aktu, bylo by vhodné dát 5*, ale film jako takový mne až tak nezaujal. Nedokázal jsem se vcítit do žádné z postav a bylo to dáno tím, že snímek působí dost dokumentárně a velmi velmi autenticky, což je jeho veliké plus.Jenže když mi byly osudy všech postav lhostejné, nemohu pocitově jít s hodnocením výš. (29.08.2013)

Vynikajúca vec, priam ako keby ste pozerali priamy prenos z daného krvipreliatia, je veľmi autentický. Miestami rostrasená kamera mohla pôsobiť rušivo, avšak to bolo zrejme spôsobené práve so zámerom pôsobiť dôveryhodne. Takýchto filmov o britskom útlaku rovnajúcemu sa takmer fašizmu je treba natočiť viac. (02.02.2018)

Ještě předtím, než se Paul Greengrass dal na filmařskou dráhu, pracoval jako politický pozorovatel a své globální měřítko si nejvíce zaostřil na Severní Irsko. A právě během této doby nashromáždil neskutečné množství faktů a osobních poznatků, které později přenesl do tohoto filmu. Ihned od začátku je zde patrná silná politická nekorektnost, neboť jedna ze zúčastněných stran zde jasně „prohrává“, ale není to vinou samotného režiséra. Ten s dokumentární nezúčastněností rekonstruuje události hodinu po hodinu (později téměř minutu po minutě) a celé to předkládá v neskutečně nesnesitelné a syrově autentické atmosféře, v níž rychle, stručně a přitom velmi jasně předkládá postoj obou táborů. Navíc si dějové části rozdělil na třetiny, v níž ta první doslova zmáčkne diváka očekáváním opravdového pekla, druhá vyvolá otázku „Proč?“ a závěrečné „oplakávání mrtvých“ je dle mého jedním z nejemocionálnějším okamžiků v dějinách filmu, což při absenci sentimentu zahanbí i závěry filmů Stevena Spielberga. Když jsem pak v závěrečných titulcích, které jsem četl přes slzící oči (fakt!), uviděl zmínku o královně, vyznamenáních a počtech potrestaných Dále opravdu nemám slov! (19.09.2005)

I can't believe the news today. Oh, I can't close my eyes and make it go away. How long...how long must we sing this song? How long, how long... 'Cause tonight we can be as one tonight... Kdo o Krvavé neděli říká, že je jednostranně podaná, ten nemá oči. Protestující jsou příliš odhodlaní a několikrát spolu mluví o tom, že by měli zaútočit a to ještě předtím než k osudovému zlomu dojde. A naopak vojáci jsou pod tlakem, ale to nic nemění na tom, jak neskutečně zbaběle a šíleně se zachovají vzápětí. Až zase někdy uslyším ve filmu frázi typu "Lidstvo si možná nezaslouží přežít", vyvstane mi v mysli výjev, kdy je stříleno do zad křičícím a bezbranným lidem. Je možné, že desítky let po druhé světové válce se může stát tohle? A že další desítky let po Krvavé neděli je tohle téma v nejrůznějších obměnách pořád tak bolestivě aktuální? And the battle's just begun. There's many lost, but tell me who has won.... (14.09.2007)