1492: Dobytí ráje

Legendární mořeplavec to dokázal, ač mu leckdo nevěřil. S Pintou, Niňou a Santa Marií a desítkami námořníků se vydal do neznáma, než se však objevil u amerických břehů, stálo to hodně životů, dřiny a politické nevole. Ridley Scott se pět set let poté nespokojil se suchými fakty, ač se to někomu nemusí líbit, tenhle kolumbusovský opus se zařadil mezi jeho největší lahůdky. I když řadě diváků může ona snaha za každou cenu upozornit na „ten velký kus“ vadit. Scott nicméně nabídl fascinující odraz výjimečného muže, který byl stejně požehnaný jako prokletý. A hlavně jeho vizi, která měla i lehce snové základy. Nevyhnul se nemalé dávce patosu, což ovšem k téhle neskromné látce patří. Výsledek bych nenazýval nějakým výrazným psychologickým portrétem, prostě dramatem, který nechce být dějepisnou ilustrací. Depardieu mi nevadil, myslím, že alespoň oscarová nominace za kameru nebo hudbu byla na místě. (16.11.2014)

Historická epika, ktorú NAPLNO docení asi len málokto. Ridley sa z každej jednej minúty stopáže snaží vyšťaviť absolútne maximum a pritom všetkom nemáte pocit, že by vás chcel opantať nejakými srdcervúcimi scénami. __ Zdĺhavé filmy mi v žiadnom prípade neprekážajú, pokiaľ je čo vychutnávať/na čo sa pozerať. A zaručujem vám, že zde môžete precítiť naozaj každý detail, každú jednu omrvinku, ktorú vám režisér predhodí pod nos. Pripočítajte si ešte skvostne zahraného Columbusa ala Depardieu, neuveriteľne zákerného Moxicu ala M. Wincott, hlavnú skladbu filmu, ktorá vám bude ešte niekoľko hodín po premietaní znieť v ušiach, a dostanete nadmieru nedocenený, veľkolepý príbeh dobytia raja - 1492. (05.09.2010)

Je to dlouhé, místy nudné a přesto je to fantastická záležitost s nezapomenutelnou hudbou. A to Vangelise, krále elektronické syntetyzátorové hudby jinak nemusím. Bylo to skutečně dobytí ráje, od těch časů už Nový svět začal být zcela jiný. Španělé, Portugalci, Angličané, Francouzi... každý si chtěl urvat kus... * * * * (28.10.2014)

Ridley Scott musel v mládí prostě a jednoduše získat čuch na historické filmy, neboť to má v ruce. Již Království nebeské byl nesmírně kvalitní film, který ale nebyl u mnoha diváků přijat nikterak dobře, což doteď moc nechápu. 1492 se rozjíždí dost pomalým tempem, varuji ty, kteří nemají rádi delší filmy. Film je sice rozvleklý, ale jako vždy u Scotta velmi poutavý, po technické stránce bezchybný a i napínavý. Docela dost nechápu, co se Američanům nelíbilo, že do role Kolumba byl vybrán Gérard Depardieu. Podle mě to byla bezchybná volba, která se mnohonásobně vyplatila. Možná neoplývá perfektní angličtinou (film jsem viděl s CZ dabingem, tudíž nemohu soudit), ale připomeňme si to, že Kolumbus byl Ital, a tak tady nemá cenu řešit "prapodivný" anglický přízvuk. Depardieu zahrál opravdu fantasticky a věrohodně, role Kolumba mu byla šitá přesně na míru. Atmosféra 15. století z filmu sálá na každém kroku, zajisté jev tom vidět tučný peněžní rozpočet. Na domorodé obyvatele jsem čekal dlouho, ale stálo to za to. I jsem se dočkal nějaké té akce. Velmi nadprůměrný film, kterému chybí kousíček k plnému počtu hvězd. Za mě dávám 86 % (15.04.2017)

Rok 1992 byl stejně rozporuplný jako moderní evropské objevení Nového světa o pět set let dříve . Ve srovnání s jinými obdobnými díly s podobným obsahovým zaměřením (napadá mne REVOLUCE nebo MISSION) je tu více autorského fandovství na straně bílých objevitelů. Zkusili-li bychom aplikovat podobný přístup v indiánském prostředí, odezva, které by se nám dostalo, by v lepším případě byla rezervovaná, v horším výrazně odmítavá. Není divu: součástí evropského kulturního dědictví v obou - nebo vlastně ve všech třech - Amerikách je etnocida původního obyvatelstva, barbarské vraždění válečníků, kteří v přímých konfrontacích s evropskou vojenskou silou byli všestranně bez šance, ničení původních kultur, zavlékání pandemických chorob, proti nimž imunitní indiánské systémy byly bezmocné, neskrývaná hamižnost a posléze zavlečení afrických a zčásti i indických obyvatel, když Indiáni byli i pracovně "absorbováni" (srv. nádherné Sládkovy verše jeho proslulého básňového cyklu NA HROBECH INDIÁNSKÝCH). Až do konce XIX. století lze na evropské počínání položit spíše mongolská než občanská měřítka. Pojetí Kolumbovy postavy, atmosféra na jeho lodích i první kontakty s domorodým autochtonním obyvatelstvem nesou znaky těchto budoucích forem "multikulturních" vazeb svého druhu, v mnoha ohledech připomínajících holokaust, které zcela nevymizely ani dnes (etnocida amazonských Indiánů). Z hereckých výkonů se i mně vybavují skvělý Depardieu a Weaverová. Rozporuplnost obrazů, které jsem mohl načrtnout, má pochopitelně i nečerná místa a převažující "vícebarevný" ráz. Konstatovanou rozporuplnost to ovšem nepotlačuje; naopak jí to dává až příliš velké oprávnění. Nejsilnějším pocitem, který se zmocňuje současných i někdejších čtenářů VINNETOUA nebo POSLEDNÍHO MOHYKÁNA, jsou lítost, stud, soucit a pokora. Oprávněně. (30.03.2008)