Vetřelec

Nejslavnější představitel alienovského žánru, jemuž tematicky příbuzní následovníci nesahají mnohdy ani po kolena. Má starší sestra mi vyprávěla, že během promítání u nás v kině (za totáče-jaký div!) se jedna divačka nestačila odklidiit ze sálu a během jedné vypjaté scény se pozvracela. Dneska už by Alien asi nikoho nešokoval, ale tehdy to bylo něco úplně nového, neviděného. Za to patří dík hlavně dvoum lidem: Ridley Scottovi, který byl ve formě a H.R.Gigerovi, bez jehož vizionářství by výsledek zřejmě nebyl tak uspokojivý. (02.03.2003)

S otázkou "byl vidět?" na rtech jsme otravovali ty, co už TO měli za sebou, a podle jejich skelných pohledů a pokleslých brad jsme si my, co jsme v zápětí usedali před plátno, mohli i odpovědět. Jestli nakonec ON bude vidět nebo ne, přestalo být brzy podstatné, protože celý film pro mě představoval jednu koncentrovanou hrůzu a když jsem za pár let viděla Mr. Beana v epizodě, kde sleduje horor, tak totéž jsem byla já na Vetřelci. Nestačily mi před oči deštník a dvě ruce, další bych potřebovala do uší, abych neslyšela ty strašné zvuky. Přesto jsem ten film viděla ještě mockrát a mockrát ještě uvidím, přitahuje mě jak můru světlo. (04.12.2005)

Fascinující legenda, která si více než čtyřicet let od vzniku s přehledem podává všechny filmy se sugestivní atmosférou neznámého zla. Strhující výkon Sigourney Weaver, nemožnost uhodnout, co se na posádku chystá v příštích vteřinách a k tomu potemnělost, strach a děs za pomoci minimálních triků. Neopakovatelný vrchol Ridleyho Scotta a důkaz, že i film, kde se za polovinu filmu nestane téměř nic, může být dokonale dechberoucí po celou stopáž. (21.04.2005)

Klasika, která na mě dnes už působí spíš svým dokonalým vizuálním designem z dílny R. H. Geigera než strašidelným dojmem jako při prvním shlédnutí. Přesto nelze než obdivovat um R. Scotta v navozování atmosféry ohrožení a v práci se "zaběhanými" horrorovými postupy, které se v jeho provedení staly kvintesencí moderní sci-fi horrové filmařiny. (27.01.2004)

(1001) Další z kategorie filmů, u nichž člověk vzpomíná na to, jak v prepubescentním věku svým kamarádkám při sledování druhého Shreka znalecky vykládá, že něco je tam parodie na Vetřelce, aniž by sám Vetřelce někdy viděl. A potom také vzpomíná na to, jak se na to konečně podíval, v pubertě, potmě, doma sám, a potom se bál jít tmavou kuchyní a raději spal celou noc na gauči v obývacím pokoji. A potom také na to, jak jel s rodiči na Gigerovu výstavu zrovna ve svém gotickém období a od té doby si všechno zařízení v domácnosti představoval s černou viditelnou páteří a lebkami a nohami ve tvaru zvířecích pařátů. Ach, kdybych nebyla zaměstnána nekonečným analyzováním současnosti, tak bych snad řekla, že žiji jenom vzpomínkami. Co se týče sci-fi žen, tak jsem vždycky chtěla být spíš Linda Hamilton, nicméně Sigourney má nehynoucí respekt. A můj bože, mladý (mladší) John Hurt má páru! A taky úplně chápu, proč byla moje maminka rozladěná, že má Ian Holm hrát Bilba, protože ty jeho oči, do háje. (17.11.2014)