Blade Runner

I po takových letech stále záhada. Sci-fi s noirovým nádechem, která se vyžívá v technické i vizuální ponurosti a bohužel i obrazové bizarnosti. Scott se bojí byť jen malinko rozmáchnout a ukázat nám víc ze světa budoucnosti a místo toho jen nechává pršet na Deckarda a vyprávět relativně obyčejný příběh. Replikantům chybí psychika a na konci pořád nevím, proč by mi jejich osudu a údělu mělo být líto. A chtěl bych také vidět Blade Runnerovo průměrné hodnocení, kdyby ho nenatočil právě Ridley Scott. Možná by i můj názor putoval níže, protože díky jeho příjemným vizuálům a hlavně výbornému cynickému Fordovi na podkladu úžasného soundtracku to nakonec nebylo takové zklamání, jak jsem se zprvu mračil. Tuny dešťových kapek, saxofonové melodie a Vangelisova pohádková hudba zůstávají v divákově mysli dlouho. (06.04.2007)

Před 20 ti lety jsem tento film viděl poprvé. Nic mi to neřeklo, proto jsem velmi rád sáhl po (letošní) Final Cut , abych zjistil, jak na tom opravdu jsem…. Scott odvádí dobrou filmařinu, o tom bez debat. Vše je podtrženo výtečnou kvalitou disku, remaster nemá chybu. Ale…. Vám se to nezdá strašně vláčný, roztahaný až nudný? PŘÍBĚH:*** klidný, snažící se navodit temnou atmosféru mne prostě neoslovil. Asi zpracováním, protože nechápu, co by mne na aneroidech a pátrání po nich nemělo bavit. Vangelisova hudba je perfektní a z hereckých výkonů mi v hlavě zůstane nejvíc replikant R.Hauer. Jen teď nevím, jestli je to vlastně hodně nebo málo./ HUMOR: ne./ AKCE:** není ji mnoho. Přestřelka s hadí ženou asi po 50ti minutách a pak rozhodně závěrečná pasáž, která má v sobě i napínavý náboj./ NAPĚTÍ:*** otázky, které vedou k odhalení replikantů jsou velice zajímavé. Celý snímek se snaží udržet si ,,svoji hladinu“ napětí, ale mě to nebere. Snad jen, když se H.Ford dá (konečně) do pátrání. Ale že to trvalo…. Asi to bohužel opravdu není pro mne. (01.03.2008)

Tenhle film má tolik "nej", že vypsat je sem by zaplnilo víc prostoru, než má rozumný komentář mít. Zrovna jsem shlédla "the final cut" verzi s brilantním obrazem, zvukem, sestříhaný tak, jak to chtěl Ridley mít už původně. A s tímto dalším shlédnutím jsem opět našla novou hloubku celého díla. Pokaždé se mi Blade Runner dostane o něco víc pod kůži, pokaždé v něm najdu mnohem víc filozofie než minule, víc poetiky a víc krásy. "I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time, like tears in rain..." Blade Runner je plný krásných metafor, úžasně kompaktní a inteligentní a navíc vizuálně a hudebně dokonalý. Všechno v něm mi přijde dokonale promyšlené, na první (!) pohled jednoduchý děj není vůbec tak přímočarý, jak se může někomu zdát, vypiplané dialogy, obraz pochmurného futuristického města budoucnosti zahaleného do věčného deště... Když o tom tak uvažuju, tak právě on je můj nejoblíbenější sci-fi film (a možná nejen sci-fi). "Quite an experience to live in fear, isn't it?" (23.02.2004)

Snímek mě zaujal svoji temnou, ponurou atmosférou, vykreslením světa budoucnosti a také výborně zvolenou hudbou. Příběh nenudil, ale to bohužel jen do chvíle, kdy jedna z postav zachránila hlavnímu hrdinovi život. Pak se ve mně něco vzpříčilo, můj zájem o film poněkud opadl a následná romantická linie, stejně jako závěrečný souboj, mě už nechaly docela chladným. Možná, že je Blade Runner pro mnohé naprostou klasikou, kultem daného žánru, pro mě je to však jen průměrná záležitost na jedno použití. (01.10.2010)

„If only you could see what I've seen with your eyes..“ Nadpozemská hudba Vangelise doprovází Marlowa 21.století Harrisona Forda na bolestné, metaforami protkané cestě za sebepoznáním. Na výhradně velká plátna patřící a různými interpretacemi živený Scottův kult je volně inspirován novelou Dicka "Do Androids Dream of Electric Sheep?", nicméně našel jsem si v něm i magický svět zítřků Raye Bradburyho a to nejen v názvu budovy, na jejíž střeše film prostřednictvím replikanta s nejzákladnější touhou žít (úchvatný Hauer) vyvrcholí. Bezesporu jeden z milníků filmového science fiction, který by měl před vypuštěním holubice k nebi vidět každý fanoušek tohoto žánru místo Neapole. Už jen proto, že člověk nikdy neví, jestli nenajde na chodbě přede dveřmi origami jednorožce.. (02.07.2009)