Blade Runner

Hodnoceno na základě verze Blade Runner: The Final Cut. Vizuální bomba, která mohla vzniknout i čtvrt století později a stejně by mi svým zpracováním připadala nadčasová. Scottovi se podařilo v roce 1982 vytvořit tak megalomanskou a tak přesvědčivou verzi roku 2017, že nad tím zůstává rozum stát. Všudepřítomná reklama, přelidněná města (ve kterých se pohybuje docela velké procento Asijatů :-) a roboti, jejichž dokonalost se stala pro svět už takovou hrozbou, že byli odsunuti daleko od světa lidí. Docela silný základ, na kterém stavět, bohužel dějově je Blade Runner trošku komplikovanější, takže jsem ze začátku moc nepobírala, co se mi Scott snaží ve svém mimořádně atmosferickém filmu sdělit. Z nějakého důvodu se ale na jeho kultovní sci-fi ráda podívám po nějaké době znova; řada scén jako Harrison Ford visící několik desítek metrů ve vzduchu, Nexus 6 prolétávající sklem nebo závěrečné "Všechny ty chvíle se ztratí... jako slzy v dešti," se mi vryla do paměti tak hluboko, že i u mě má Blade Runner založeno na budoucí kult. A kdo ví. Třeba mu za půl roku tu pátou hvězdičku skutečně přihodím. Dodatek 15. června 2008 Jak jsem před půl rokem psala, tak se i stalo. Blade Runner se mi zaryl neskutečně hluboko pod kůži, to snad ani není možný. Nemůžu z hlavy dostat tu dokonalou vizualitu, ani scénu, kdý se blonďatá hlava Roye Battyho v neustávajícím dešti kloní k zemi. Všechny chvíle se možná ztratí jako chvíle v dešti, ale Blade Runner ne. (20.01.2008)

otec a matka všech ponurých vizí industrializované budoucnosti.. s přesahem.. Scott je mistr a i když film trpí nějakými neduhy jako je např. velmi silná rozvláčnost a pomalé vývin, nakonec to má svoje opodstatnění. Tohle rozhodně nejsou Hvězdné války. A deštivý závěr je určitě v síni slávy nejkrásnějších a nejtajemnějších vyvrcholení filmu (20.06.2012)

Film, který mě přesvědčil, že i samotná atmosféra může být obsahem, ono totiž samotné dění Blade Runnera je poměrně chudé, prostá honba lovce hlav za pár hlavami, avšak způsob podání dělá z filmu nezaměnitelný zážitek, ať už v dobrém, špatném, či v mém případě v rozporuplném slova smyslu. Blade Runner je jako perfektně rozestavená šachová partie - dostane se vám zajímavým vstupním informacím, vnoříte se do ohromného, ale zchátralého světa věčné temnoty, deště a kouře, ale když už přijde na samotnou hru, tak ne a ne to rozjet správným směrem. Ovšem zvláštním nábojem nabité finále a překvapivý pat za to stál... 7/10 (04.06.2010)

Nadčasové dílo s depresivní atmosférou a dokonale zpracovaným prostředím. Ridleyho pohled na Los Angelse mě uchvátil. Asijská kultura na každém kroku. Opravdu se toho dočkáme? Někdo říká, že každý si z Blade Runnera může vzít to svoje. Podle mě je zde téma lásky a touhy žít vykresleno až moc dobře na to, aby si toho někdo nevšiml a psal, že je to o ničem. (04.04.2010)

Jedna z nejneutěšenějších vizí budoucnosti, a přitom se nekoná žádný zánik civilizace, žádná epidemie, nic takového. A lidé mimo hlavní zápletku si možná ve světě Blade Runnera žijí taky celkem spokojeně...tak proč ten depresivní pocit? Je to především naprosto dokonalou atmosférou odvrácené stránky svým způsobem asimovského světa, kterou Ridley Scott načrtnul způsobem tak nehorázně megalomanským, že ve své době zkrátka neměl obdoby. Ale těžko říct jak by Blade Runner uspěl bez Vangelisova úchvatného OST... Překvapivě nejvíc na mě zapůsobil Edward James Olmos. Nehoráznost, že? Ale je to tak... Absolutně jsem nevěděl, co mám od Blade Runnera čekat...nebylo to lehké pokoukání, ale byl to silný zážitek. Duch P. K. Dicka, Williama Gibsona a jim podobných je tu. Pro někoho navždy, pro někoho nikdy. Nic mezi tím. 90% (01.06.2005)