Gladiátor

„What we do in life echoes in eternity.“ Přimhuřte oči nad historickými nonsensy a oddejte se spektakulární žranici od prince filmového vizuálna (nesesaditelným králem je Stanley), která až na úplný závěr umě balancuje na hraně kýče. Při hudebním motivu „setkání s rodinou mezi klasy“ (Lyndhurst Orchestra & Lisa Gerrard - Now we are free) neukápne slza snad jen Vizigótovi. (29.08.2008)

Z pohledu historika - (Jen pro hnidopichy: Tento film mi byl promítnut na Dějepisné olympiádě! Neznám nic, co by se k této příležitosti hodilo méně. Marcus Aurelius: udušen Commodem! S něčím tak nesmyslným jsem se nesetkal ani v té nejlacinnější brožurce. Film se nám doslova vysmívá do tváře. Ať už svými vlastními provinciemi, nesmyslnými obyčeji nebo způsoby boje. Jedna věc mě ale vyděsila na nejvyšší možnou míru. Bohužel (či bohudík) jsem jej neviděl v originále, a proto nevím, zda se teď neobouvám pouze do diletantského dabingu. To, co mi celou dobu drásalo nervy, bylo oslovení ŠPANĚLI! Co to má znamenat? Samotný název Španělsko se začal používat až někdy po sjednocení Aragonie s Kastilií (po roce 1479). Tak co má toto jméno co pohledávat v období více než o tisíc let starším? Jsou snad všichni diváci tak pitomí?) Proti vizuální, hudební a koneckonců i herecké stránce filmu protestovat nemohu. (09.10.2004)

Scénář: David Franzoni, John Logan, William Nicholson .. Na poprvé magicky uhrančivé!! Gladiátor byl totiž jeden z prvních filmů, které jsem viděl v tehdy nově zaváděném multiplexu Brno Olympia a dokázal vytěžit díky pořádnému obrazu a zejména pořádnému zvuku maximum. Ano, takové, že jsem této audiovizuální žranici zcela podlehl a na konci i ta slzička byla. Při opakovaných projekcích na DVD už jsem sice pátou hvězdičku obětoval, ale stále silný Ridley Scott nadstandard. 85%. (02.12.2006)

Ridley Scott vzkřísil hollywoodský "hstorický" velkofilm ve vším lesku... ve vší barevnosti, pompéznosti, schematičnosti, patosu, plytkosti. Stvořil dílo, které apeluje na divákovo oko, jakmile se však uchýlí k myšlenkám, připadal jsem si jak na nepovedené hodině "římské státnosti pro začátečníky" (nikdo mi nevymluví, že v jádru je Gladiátor naprostý nonsens). Jakmile se "děje", funguje Scottovo dílo brilantně, během dialogů však sklouzává do typické prázdné užvaněnosti a nebýt toho, jak mistrovsky svá schemátka naplnilo duo Crowe-Phoenix, zůstávalo by po Gladiátorovi sotvaco hodnotného. Ridley Scott mě svým přístupem hrubě zkalamal. Jeho režie je rutinní, profesorsky chladná, snad jen v bitevním sekvencích lze hovořit o svojském přístupu (byť roztřesená ruční kamera a "vynechávání" okének není mistrův vynález). Co mi na tomhle filmu chybí, je skutečný duch... neustále se žvaní o Římu, ale ten bohužel pro kvalitu snímku zůstává skutečně pouhým snem (vyrenderovaným pozadím). Proto dávám přednost ideám Williama Wallace či kapitána Nathana Algrena. Jejich boj má pro mě větší náboj nežli stokrát ohraná pomsta za smrt blízkých. Ridley Scott prostě rozehrál pompézní symfonii podle starých not. Je stejná jako hudba Hanse Zimmera – vzbuzuje žádané emoce, zní mohutně, heroicky... To je koneckonců to, co se od velkofilmu čeká, ne? Jenže já tvrdím, že to očekávané už tu bylo několikrát ztvárněno lépe, byť možná ne tak megalomansky. (02.10.2004)

Prototyp velkofilmu nového tisíciletí. Silně emoční příběh, bravurně snímaná akce a mistrovská režie. Nezapomenutelná hudba Hans Zimmera pak pouze dokresluje onu dokonalost. Děj se sice moc historie nedrží, ale přesto se pro mne jedná o jednu z nejlepších žánrovek, co jsem kdy viděl, nemluvě o brilantním Joaquin Phoenixovi. Na závěr mohu pouze dodat... My name is Maximus Decimus Meridius, commander of the Armies of the North, General of the Felix Legions, loyal servant to the true emperor, Marcus Aurelius. Father to a murdered son, husband to a murdered wife. And I will have my vengeance, in this life or the next! (18.01.2008)