Hannibal

Scott bojující s nepříliš duchaplným scénářem uchopil dr.Lectera z jiného konce než Demme. Nelze mu upřít snahu o udržení nastavené úrovně, především v prostřední florentské části, kde si inspektor Pazzi nestihne užít svých zasloužených třicet stříbrných.. Sebeochutnávka Liotty mi přišla servírována s vtipem a noblesou, nicméně byla krapet samoúčelná. (01.09.2008)

Je nesmyslné srovnávat Hannibala s Mlčením jehňátek, neboť jsou to dva naprosto odlišné filmy. Jediná spojující indicie je hlavní osoba filmu - Hannibal Lecter. Je jasně patrné, že režii si vzal na starost vizuální mág Ridley Scott a tah to nebyl vůbec španý. Děj je o dost jednodušší a lineárnější, přičemž se tvůrci soustřeďují více na skloubení vizualizmu (úchvatná Florencie) a brilantní atmosféry (Zimmerova hudba, vynikající kamera). Úvodní syrová přestřelka tak působí v tak citlivém, záběr po záběru detailně vypiplaném filmu, jako pěst na oko. Hopkins zde těží především ze svého hlasu, než-li skutečného herectví, což opravdové fandy Lectera může trochu mrzet, oproti tomu Oldman v roli Masona je vynikající a maskéři si zase jednou vyhráli. (26.10.2003)

Původní Mlčení jehňátek u mě dlouho bylo "pouze" skvělým thrillerem, ale s dalšími viděními v osobním žebříčku citelně stouplo. Psychologické profily postav i námět samotný byly jednoduše geniální, k tomu boží Hopkins s Fosterovou a pár chutných scén v příloze. Perla. Hannibal už v drzém názvu naznačuje, že Lecter tentokrát nebude "pomocná složka extrémního hnusu, využitelná při řešení jiného hnusu", ale přímo "titulní složka hnusu, které by měl někdo rozšlápnout ksicht, ačkoliv víme, že některé z nás nejspíše sežere". Pryč je aura neskutečně charismatické děsivosti, která sálala ze zdánlivě neškodného, uvězněného zločince. Trochu paradox, když má teď volné ruce. Problém je, že z ocelově neproniknutelného pojmu, který ohromoval lhostejností, inteligencí a zvrácenou šarmantností, se stala obyčejná oběť. Osoba, na kterou je tentokrát upírána všechna pozornost jedné scénáristicky chabé kriminálky. Klasická kočka a myš. Tak sledujeme předvídatelnou báchorku o policajtovi, který chce odměnu, jenže jak už to tak bývá, je za padouchem o krok pozadu. Clarice mezitím duševně onanuje nad záznamy s Lecterovým hlasem, někdejší Lecterova oběť dopadne přesně tak, jak se dá od začátku čekat a abych řekl pravdu, závěrečná půlhodina, se vším tím zachraňováním a prcháním, mi přišla jak pěkná hromada tvůrčí nemohoucnosti. Lecter je naštěstí pořád solidní bastard, Mooreová se s nástupem za Fosterovou poprala obstojně, pár scén donutí zvýšit pozornost a... má to docela dobrou atmosféru. 5/10 (14.09.2008)

Mlčení jehňátek je můj nejmilejší thriller a na Hannibala jsem se těšil opravdu těch deset let. Srovnával-li bych, je to dost slabší. Ve filmu skoro není napětí, převažuje černý humor - ten mám také rád, ale v jehňátkách bylo obojí. Na druhou stranu je tu Anthony a navíc docela dobrá atmosféra ve Florencii - dokud je film zde, je to docela fajn, moc se mi líbila postava italského policisty. Závěrečná scéna mi přijde docela vtipná (alespoň celé kino se smálo) a doufám, že Scott ani nechtěl, aby to bylo strašidelné (spíše je to pěkně halucinogenní). Vyloženě trapný mi přišel ten motiv s lidožravými prasaty. (13.07.2003)

Dr. Lecter se vrací v krvežíznivém stylu, ale spokojenost tentokrát nepanuje. Nejhorším možným startem je veškeré počínání Clarice, která mě s tváří unylé Julianne nutila usnout každou svou replikou na téma "střílela jsem na ženu s dítětem". Díky dokonalému Hannibalovi a překvapivě zdatně sekundujícímu Liottovi je ze zdánlivě zbytečného filmu nakonec dostatečně napínavý thriller, ale zdlouhavá hluchá místa ho odsuzují k nálepce násilím přišitého sequelu. (19.03.2006)