Spy Game

Špiónská obdoba slavného Podrazu, s neskutečně odrzlým Redfordem a tentokráte charakterním Pittem u mne došla plného hodnocení až napotřetí. Asi si dílo svého oblíbence Tonyho Scotta stále lépe vychutnávám. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=ylcpNNuYCj0 (18.07.2010)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

Robert Redford si na začiatku sadne do kanclu a spomínajúc na špiónske dobrodružstvá, ktoré zažil s parťákom Bradom Pittom, sa z neho do konca filmu nepohne. Špionážna flashbacková mozaika, ktorá si myslí, že k tomu, aby zaujala, si vystačí s inteligentne napísaným scenárom bez poriadnej dávky akcie a prepracovaných hlavných postáv. Omyl. Venovať toľko diváckej pozornosti 130-minútovému prekombinovanému scenáru, ktorý ma za to ničím veľkým neodmení... na to nehraju. (21.05.2002)

Kto by od filmu s lákavým názvom a sľubným hereckým obsadením očakával niečo viac, ako zručne nakrútenú ratovaciu operáciu zajtrajšieho penzistu, bude asi trochu sklamaný. Redford vďaka pomačkanej tvári pôsobí ako nastávajúci penzista dôveryhodne, Pitt ako úspešný agent už menej. Bejrútske reálie, zaujímavá kamera a vhodná hudba síce prispievajú k zlepšeniu celkového dojmu z filmu, ale scenáristický deficit neprekryjú. Počas celého filmu som sa nezbavil pocitu, že toto som už niekde, niekedy, v mierne modifikovanej podobe, videl. Ale pri opakovanom zhliadnutí som bol k existujúcim nedostatkom tolerantný a jednu hviezdičku som s prižmúrenými očami pridal. (18.10.2010)

Řemeslně velice povedený film s dvěma velkými hereckými hvězdami, které jakoby se předháněli, která z nich hraje lépe. Většinu prostoru zde však dostal Redford, jelikož Pitta si zde užijeme většinou jen ve flashbacích, ve kterých sledujeme jeho špionážní začátky. Je sice pravda, že filmu by prospělo více akce, ale na druhou stranu si Tony Scott skvěle vystačil i bez ní. (27.04.2008)