Spy Game

Ne, v Americe se o budoucnost loutkařského řemesla nemusejí bát. Jejich vláda tímhle stylem vychová mnoho dalších generací a Hollywood zcela jistě najde další slavné tváře, kteří statečně skočí do kalné vody. Jen si tak pro sebe říkám; co nového mně asi tak mohou tyhle příběhy přinést? Ráčej odpustit, pane velkotovárníku Scotte, ale větší duši má i moje trekové kolo... (27.09.2012)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

Tony Scott stoupá v mém osobním žebříčku stále výš a výš. Jeho Nepřítel Státu patří k mým oblíbeným thrillerům. Po Nepříteli Státu jsem shlédnul Muže v Ohni, který se mi líbil snad ještě více než příběh právníka Deana. Nedávno se mi do rukou dostalo další Scottovo dílo. Film zde patřící k elitě snímků s červeným čtverečkem. Příběh vyprávějící o zákulisí operací nadnárodních špionážních společností. Nebudu chodit okolo horké kaše, Spy Game se mi líbil. Robert Redford hrající agenta CIA v poslední den služby vypadá skutečně jako "old school" CIA tatík. Po celou dobu prakticky nevyleze z budovy (krom vzpomínek), což ale vůbec nevadí, neboť část v kancelářích je stejně důležitá/zajímavá jako ta mimo ně. Brad Pitt v roli "skautíka", naverbovaného právě Robertem Redfordem skutečně hraje, i když si občas neodpustí ty své pohledy. Nejsilnější částí, která na mě zanechala největší dojem se odehrává v Bejrůtu. Tady hrají všichni opravdu až na doraz a celá Bejrůtská část je promyšlená do největšího detailu. Chudinská část a všeobecný terorismus jen podtrhává emocionální vypětí, číšící z každého druhého záběru. Nutno podotknout, že ve vzpomínkových flashbacích jsem měl více než Redforda v olibě Brada Pitta. Ovšem v kancelářské části jsem fandil Redfordovi. --- Tony Scott prostě s filtry kamery umí. Ať už namodralé prostředí kanceláří, nazlátlý Vietnam či studené Západní Německo, které při natáčení z nemalé části nahradila Praha. Střih je jako vždy u Scottových filmů zběsilý a zároveň efektní, leč oku lahodící, což je dobře. Harry Gregson-Williams složil pro něj netradiční hudbu, ale k filmu se nebývale hodící. Soundtrack si musím sehnat. --- Proč přeci jen nedám plné hodnocení? Možná kvůli konci, který byl hodně urychlen. Možná kvůli nepříliš výrazné Catherine McCormackové. Přesto si myslím, že čtyři hvězdičky je vysoké hodnocení a Spy Game si takové zaslouží. (30.03.2006)

Katastrofální film, kde tvůrci posrali, co se dalo. Nechápu, jak se zde někdo může ohánět inteligentním scénářem, když to byla naprosto předvídatelná fraška. Redforda i Pitta mám rád, ale bohužel byly obsazení do maximálně nezajímavých rolí. Snímek je neskutečně užvaněný, přitom se děj takřka nehne z místa. Absolutně mi neseděla forma retrospektivních vzpomínek. Druhou hodinu už jsem hleděl vyloženě jen do stropu. Obrovské zklamání. Tento film je velice špatný i na břídila Tony Scotta. Fuj! (21.08.2018)

Pro změnu začnu tak, že si představím celý snímek bez Roberta Reforda... ééé...nebo raději ne. Kol a kolem poměrně příjemné pokoukáníčko, které nás provede snad po všech krizových zákoutích světa (Bejrút ve špičkové kondici) za doprovodu velmi chytlavého hudebního doprovodem HGW. Komplot CIA ad obliga v ceně. Příznivci stylovosti juchejte. Odpůrci polovičatosti o dům dál. (25.04.2008)