Top Gun

Jalový producentský film, který dnes bere kromě Bruckheimera vážně snad jenom Tom Cruise. Dokonce i Tony Scott v dokumentu o natáčení potměšile připouští, že některé scény (např. volejbal) pojal pod vlivem fotografií polonahých mladých mužů od Bruce Webera jako soft porno. O moc víc děje a duchaplnosti než v pornu zde skutečně nenajdeme. Pohromadě stěží držící zápletka je jedno kýčovitě nasnímané, rockovou hudbou doprovázené nic vedle druhého. Žádný větší konflikt, který by vás přikoval k sedadlu. Hlavním tahákem jsou letecké scény, jež by nemohly být realizovány bez podpory amerického letectva, které na oplátku dostalo své nejdražší a nejprofesionálněji zpracované náborové video (které zafungovalo, zájem o profesi leteckých instruktorů po premiéře rapidně vzrostl). Krásní mladí herci si přeměřují ega ve strojích za několik desítek milionů dolarů, chovají se nezodpovědně a ohrožují životy druhých, ale namísto trestu je čeká pochvala za odvahu a kreativitu. Top Gun k tomu sice nemá daleko, ale pořád není z filmů tak pitomých, aby byly zábavné. Je pouze neagresivně, neškodně blbým a v řadě ohledu esenciálně osmdesátkovým popcornem. 50% (24.05.2022)

Jako akční hra na hrdiny jasných 5*. Ten patetický patriotismus, ta silácká armáda, to bratrské přátelství, ta vášnivá láska, ta drsňácká nezávislost, ta bezmezná oddanost rozkazům, ta správňácká pohodička, ta ješitná rivalita a ta hrdinská válka, to jsou prostě věci, které dělají takový film jedinečným v očích desetiletých chlapců jako jsem byl já, když jsem to viděl prvně a Top Gun si zamiloval, stejně tak jako armádu a stíhačky. Dneska se u tohodle filmu válím smíchy! Když sečtu to nadšení kdysi a ten odpad dnes, dostanu slabé 3*. (16.04.2006)

Jedinečnost Top Gunu spočívá mimo jiné v tom, že se skrze něj dá pochopit, proč Tony Scott tak často a rád používal teleobjektivy. Teleobjektivy tvoří jak známo podstatnou součást jeho režisérského rukopisu. Top Gun je toho dobrým příkladem, protože jsou tu použitý snad v 80% stopáže, ne-li víc. Důvod, proč tomu tak je, si můžeme ukázat na jednoduchém příkladu: představte si, že jste kameraman a někdo jako třeba Tony Scott po vás chce natočit letecké souboje. Jedno z klíčových rozhodnutí se týká toho, jak budete zabírat letadla. Buďto je můžete brát přes normální objektivy, aneb přes teleobjektivy. Normální objektivy, tzn. velký úhel záběru, způsobí, že letadlo se bude moct volně pohybovat od okraje záběru k okraji a bude působit dynamicky, zatímco okolní krajina statičtěji. Oproti tomu teleobjektivy, tzn. malý úhel záběru s extrémním přiblížením k předmětu, udělá z letadla statický prvek na pozadí dynamické a rozostřené krajiny. Toto druhé řešení má ovšem jednu dost nezanedbatelnou výhodu, protože piloti v kokpitu jsou obvykle snímání úplně stejně (kamera nalepená na pilota a dynamicky ubíhající krajina za ním), tudíž když se během soubojů přestřihává z letadla na pilota a vica versa, není v tom tak velký kontrast, jako kdyby se stříhalo z „velkého" pilota na „malé" letadlo brané normálními objektivy. Z hlediska střihu je řešení s teleobjektivy zkrátka lepší. Naopak když jede Tom Cruise na motorce, bere se to často spíš přes normální objektivy, protože žádné střihy na něho jako jezdce za řídítky neexistují, a cílem je naopak to, aby vynikla spíše okolní krajina, topící se čirou náhodu zrovna v tom nekýčovitějším kalifornském západu slunce. Top Gun tudíž chápu jak takovou esej na téma teleobjektivy, jejichž použití nemusí být navíc vůbec samoúčelný. Nejenže to je efektivní, protože teleobjektivy jakoby izolují předměty a odtrhávají je od okolí, což zde, kde letci během tréninku soupeří spíš sami se sebou než s nějakými dalšími piloty, má svůj pádný význam. Vedle toho je použití teleobjektivů i velmi efektní a dává to filmu zvláštní šmrnc. Nejznámějším příkladem této efektnosti je nejspíše scéna z Hitchcockova Psycha, ve které detektiv Arbogast padá ze schodů. Upřený pohled znehybnělé hlavy, snímaný na dynamicky se pohybujícím pozadí, v protikladu k tomu, co se děje ve „skutečnosti“, kde pozadí zůstává v klidu, zatímco hlava se pohybuje (podobně jako u pilotů v Top Gunu), konkuruje svou působivostí snad i slavné scéně ze sprchy. (24.02.2013)

Mám k Scottovi respekt kvůli Poslednímu skautovi a Pravdivé romanci (a kvalitních věcí asi natočil víc, abych mu nekřivdil), ale Top Gun je prostě sračka, řekněme si to na rovinu. Když jsem si ho po letech osvěžil, přišlo mi to jednak strašně nudné a dramaticky nezajímavé, a jednak téměř jako esence toho nejhoršího z té doby (všudypřítomnými kouřícími postavami počínaje a nejrůznějšími hollywoodskými klišé konče). Kapitola sama pro sebe je stupidní propagandistické vyznění snímku a příšerná píseň "Take My Breath Away", kterou stále do omrzení omílají komerční rádia a kterou jsem odjakživa nesnášel. Stupidní děj vem čert, ale co skutečně nechápu a čím mě film otrávil nejvíc, je obsazení ženských rolí, protože Kelly McGillis je tak strašná ošklivka, že se mi z ní dělá fyzicky nevolno (a o Meg Ryan škoda mluvit, ta se tam ale naštěstí mihne jen v pár záběrech). Myslím, že ta její směšná milostná scéna s Cruisem je nejhorším momentem celého filmu, ale obecně na něm těžko hledat cokoli pozitivního, a osobně jím veskrze opovrhuju. (22.05.2022)

Když se řekne High Concept, vybavím si Top Gun. Na tento film mam krásné vzpomínky z dětství a nyní se na něj bojím podívat, abych si ty vzpomínky nepokazil:) O létání jsem se zajímal skoro "odjakživa" a s kamarády jsme ten film brali děsně vážně a řešili takové hlouposti, jako jestli se ef čtrnáctka může dostat do ploché vývrtky a proč tam nejsou žádné MIGy ale ef pětky s rudejma hvězdama:D Top Gun se pro mě stal standardem kvalitního filmu z leteckého prostředí a žádný další se na jeho úroveň ani nepřiblížil. (Mám na mysli třeba tu pitominu Železný orel ze stejného roku). (20.11.2004)