Božský meč

Ale veď toto bol najepickejší film, aký som doteraz videla. Cesta pomsty jedného amerického ninju z Japonska do Ameriky a zase späť. Veľa smrti, veľa krvi. Indiáni, černošský otrok, nevlastní súrodenci, piráti, Divoký západ, "Biely tesák" a dokonca Mark Twain! Trochu miš-maš a dosť dlhé, napriek tomu ale výborné. (Japonský filmový festival 2011, kino Mladosť, Bratislava) 8,5/10 (12.01.2011)

Kamui no ken pro mě byl jednak cennou zkušeností, jednak zklamáním. Jsem rád, že jsem viděl i (pro mě) odvrácenou stranu anime, čímž mám na mysli pasáže audiovizuálně jednoznačně usilující o vyvolání epileptického záchvatu. Hudební a zvukovou stránku bych označil za experimentální (metalová hudba let osmdesátých, rušivé zvukové efekty apod.), výtvarně se film pohybuje od klasických selankovitých krásných pozadí k divokým animacím soubojů, přesunů a různých efektů. Potud celkem zajímavý výtvarný (předpokládám) záměr. Horší je to s příběhem, který je totální splácaninou a slátaninou ve stylu „mého syna otec je bratrem tvojí babičky, oba jsou po své francouzské matce japonského původu“ (jestli vám to nedává smysl, tak se přirovnání povedlo). Zorientovat se v příběhu dá, ale je to otrava a zde dvojnásob platí, že méně je někdy více. Kdyby byl film o hodinu kratší, byl by asi tak dvakrát lepší. Konce se nedalo dočkat a o zoufalé nudě, kterou zřejmě pociťoval celý kinosál (když nepočítám nechtěně komické situace v závěru filmu), svědčilo už to, že když jedna z postav strčila prst do lahve a nemohla jej vytáhnout, publikem se rozléhal ulehčený smích. Zoufalství. Musím také dodat, že frustrující zážitek v Lucerně na pražském Eigasai totálně devastoval diváckou pohodu (neuvěřitelné fronty u vstupu a především tak hlasitý zvuk, že si jeden musel zacpávat uši) a nebýt toho, možná bych film vnímal lépe. Stejně to ale byla sračka. (24.01.2011)

Tak v tomto prípade úraduje premrštená minutáž. Prečo? Ak to chcela byť veľká epopeja, tak tam trebalo napchať čo najviac akcie a napätia, nie len zbytočné dejové linky. Predsa len to je anime, svojský animovaný žáner a v takejto dĺžke je to už trochu moc. Ako píšem, bez problému keby to nejako zaujalo. Dbať viac na fantasy motívy a vymazliť to dlhšou akciou, bolo by to za viac. (15.10.2021)

Začátek začal slibně, a i když to byla animace z roku 1985, líbila se mi. Jenomže pak se to nějak zvrtlo. Z normálního japonského animovaného filmu se stala kolumbijská telenovela. Ty rodinné vztahy, ty zvraty - všechno to začalo film zhruba po 35 minutách podkopávat. Silné momenty byly zahrabány pod nánosy blýskavého nelogična s přepálenou stopáží. A to nemluvě o tom, že se na celém světě mluví Japonsky, svou rodinu nalezneš taky po všech čertech, objevíš Fracouzsku vychovanou Indiány, potkáš Marka Twaina, dostaneš One Pice... a ještě si zahraješ roli ve válce Bošin. Asi od poloviny filmu jsem se těšila na závěrečné titulky, a že to dalo práce než jsem se dotěšila... Co ale musím vyzvednou, je hudba, ta jediná opravdu stála za to, ačkoliv občas zněla trochu křečovitě. Bylo to vtipné, ne záměrem. (22.01.2011)

Začátek byl nádherný, příběh měl atmosféru a mělo to co říct, bylo na co čekat. S přibývající stopáží film nabíral na složitosti až se doslova utopil v překombinovanosti. Nesmyslně mnoho linií, které ani tvůrci nedokázali správně podat. Několik konců ( naprosto zbytečných ) a dlouhá stopáž ( kdyby to bylo poloviční, mohlo to být daleko lepší ) tento film zabíjejí. Animace každopádně úžasná, hudba ještě leší - tady není co dodat. Nakonec musím usoudit, že jsem už dlouho nezažil aby se bavil celý sál v Lucerně na filmovém Festivalu současných japonských filmů tím, jak tento vážný snímek dokáže být nechtěně směšný. (24.01.2011)