Smrtící ticho

Je to fajn, ale zázrak vyzerá inak. Paradoxne, začína sa to vcelku jednoducho a hoci to ani neskôr nie je nejako extra giganticky zamotané, asi tri štyri razy ma zaskočilo (a príjemne prekvapilo), akým nečakaným smerom sa začal uberať dej. Samozrejmosťou je silný výkon sympaťáka Nikolaja Costera-Waldaua. (19.09.2020)

Já vím, že budu v menšině, ale jebu to, mně tohle sedlo jako prdel na hrnec a tak si to zcela nadšeně opětkuju a budu na to pět ódy radosti a nadšení, které drtivá většina lidí absolutně nepobere a budou si říkat, že sem asi změnila dealera a nebo si toho prostě vzala moc. Každopádně The Silencing je pro mou žlutou maličkost překvapení roku. Parádní herci, parádní příběh, parádní příroda, parádní atmosféra, parádní....No chápeme. Hlavně konečně film, kde drtivá většina postav jedná logicky a ne jako po lobotomii a i když se zrovna nechovaj učebnicově, tak sem je plně chápala. Je fuckt, že Nikolaj byl lehce nesmrtelnej a gruntovat podlahu s prostřeleným bachorem bylo kapku přes čáru, ale jebat to. Prostě se potřeboval nějak v tu chvíli zabavit. Kdo je vrah sem odhulila docela brzo, jelikož sem kurevsky dobrej detektiv-amatér a tak mě finální odhulení nepřekvapilo. Každopádně naháněčky v lese to byla paráda a ten zmrd se uměl opravdu dobře schovávat. Byla sem napnutá jak trenky při erekci, ze který strany přiletí šíp a atmoška se v těch chvílích dala krájet. Nemůžu to tady všem vřele doporučovat, jelikož dle hovnocení sem si z toho na prdel sedla asi jenom já, ale když se budete jooo nudit, rejpat v nose nebo dloubat v prdeli, zkuste si to pustit jako kulisu.Třeba Vás to příjemně překvapí a nebo si řeknete, co na tom ta žlutá kráva zas viděla. (14.08.2020)

Na jednu stranu megaporce všemožných provařených klišé, patetického kýče, hereckého přehrávání, tedy ryzí středoproudovosti (thrillery v podobném stylu se točily už nejmíň před čtvrtstoletím), na druhou stranu ale temná atmoška, syrové podzimní scenérie jakéhosi amerického severozápadního prdelákova, fajn béčková zápletka se zakukleným lovcem a zhruba v polovině jeden nečekaný zvrat, který převážil jazýček na mých váhách směrem ke čtvrté. Plus body za finále. Misantropický samorostlý ožrala a zálesák Nikolaj fajn, ale Annabella s křehotinkovým xichtíkem mi v roli rebelské šerifky příliš neštymovala. (28.07.2020)

Identitu vraha išlo odhaliť celkom ľahko a o dosť skôr, ako na to prišla šerifka. Zase až tak veľa tam tých podozrivých nebolo. Aj keď motív bol riadne odfláknutý a neuveriteľný. Atmosféra indiánskej rezervácie a lesov výborná, tak ako aj Coster-Waldau. Dalo sa z toho vyťažiť ale viac, takto len priemer. (04.01.2021)

The Silencing aneb jak přestat chlastat. Otřepané téma alkoholika, který se postaví psychopatickému zabijákovi a uvědomí si, že dosavadní způsob života je třeba přehodnotit. Krásná příroda, divoká řeka, tajemný les - ale popravdě, těch záběrů nebylo tolik, což mne mrzelo. Motivace zabijáka byla mizerná, leč budiž, šlo o maniaka. Naháněčky v lese nabízely adrenalin, jenže nakonec napnuly jen částečně. Coster-Waldau je nejen sympaťák, ale i superman, jehož nic nezastaví. Můžete po něm střílet šípy i z pistole, ale on si jen hodí děvče přes rameno a běží. Šerifka za ním nijak nezaostává, a tak když se chytí do želez, jen se otřepe a za chvíli běhá zas jak laňka. Nabízelo se i výživné gore, ale s ním autoři šetřili. Místy napínavé, jako celek průměrné. Tedy lepší průměr... (08.09.2020)