Vřískot

Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett se ukázali jako osvědčená dvojka ( Southbound a Krvavá Nevěsta nebyla náhoda) a návrat slavné Slasher série se povedl na výbornou. Kdo má znalosti předešlých dílů má výhodu, já většinu zapomněl, ale na diváckém zážitku mi to naštěstí neubralo. Představuje se nová omladina a vrací se i staří známí, Ghostface je v parádní formě ( vysoký bodycount je plusem) a s nožem to rozhodně umí, své oběti párá nepříjemně a všemi různými způsoby a úhly, takže určitě pěkná podívaná. Na Vřískotu je fajn, že je jeden z mála slasherů, který dodržuje absolutně všechny žánrová pravidla, ba je i utváří a hraje si s nimi. Ten detektivní divákův hon na vraha, kde je podezřelý absolutně každý a až do finále nemůže nikdo na 100% říct kdo Ghostfacem je, si myslím zde funguje velmi dobře, potěší různé narážky a pomrknutí na jiné Horory, občas padne fajn hláška a vysvětlení, proč je Scream legacyquel a né sequel ani prequel bylo vyloženě boží a velmi trefné. Není to horor, u kterého by se člověk bál, byť napětí tu funguje, ale jako zábava se tomu nedá takměr nic vytknout. Příběh 3/5, Akce 4/5, Humor 3/5, Násilí 4/5, Zábavnost 4/5 Hudba 4/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 4/5, Napětí 4/5, Emoce 3/5, Herci 3/5. 8/10. (22.03.2022)

„I'm Sidney fucking Prescott. Of course I have a gun.“ Vrah v ikonické masce je zpět. Otázkou zůstává, zda jsme o to stáli. První dva díly miluju. Tehdy se ve videopůjčovnách neohřály, Wes Craven si dělal, co chtěl, v rozporu s očekáváním odkrouhl hlavní hereckou hvězdu hned v úvodu, byl nápaditý, přichystal řadu naschválů, sehnal snaživé herce a předložil šťavnaté scény i svižné dialogy. Duo Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett ovšem jen převařuje dobře známé motivy a schémata, a ač pomrkávají na diváky a znovu si utahujeme z pravidel hororového žánru i z všemožných filmových pokračování, pořád tomu něco chybí. Každopádně děvče z úvodu je držák, schytala toho dost, ale přežila, což je dostatečný důvod pro její starší sestru se po letech vrátit domů. Záhy se dozvíme i kus z její minulosti a tedy důvod, proč se k téhle značce měli vrátit i diváci. A statistický úřad v městečku Woodsboro bude muset zase pár obyvatel vyškrtat. Což nenechá spát několika starým známým (herecky mě bavil zejména David Arquette), kteří nakráčí do několika známých lokací (ale přiznejme si, že jejich účast je poněkud nadbytečná). Kamera postupně umírající omladinu zabírá z ideálního úhlu (zavírání dvířek nebo lednice) a hra odkud bubák vyskočí může začít. Potud je to fajn. Jenže pak začne naskakovat množství nesrovnalostí (prázdná nemocnice, postřelený Ghostface je druhý den jako rybička, nesedí, že by měl tolik síly – pochopíte po odhalení), feeling z druhé poloviny devadesátých let je pryč a ani ta hra na hádání, která z postav je vrah, nebaví (určitě uhádnete brzy). Docela mizerné je to s napětím, i střet lidského masa s velkým kuchyňským nožem se drží až nečekaně hodně (výjimky jsou) při zemi. A hlavně tři hvězdy dávám kvůli závěrečnému nenápaditému zúčtování v domě Stu Marchera (z jedničky). Pětka je asi lepší než číslo 3 a 4, ale na staré dobré časy rozhodně nemá. Tehdy se totiž Craven rozhodl, že nás nejen vyděsí, ale i pobaví. Natočil poctu žánru, plnou odkazů a stylových hlášek. Režisérské duo rovněž natočilo jistou poctu plnou odkazů, ale má jeden velký problém – nedokáže překvapit. Divák by čekal/přál si, že promažou jeho závity a začnou přepisovat hororovou historii, ale oni vlastně jen opisují to, co jsme milovali v roce 1996. (19.02.2022)

Úmorná nalejvárna banálních hororových trivií, která se vždycky musí toporně zastavit, aby prkenná teenagerská stafáž mohla otravně komentovat popkulturu. To fakt už nestačí, vždyť to dnes dělají i vánoční blockbustery za 190 milionů dolarů. Přes všechny řečičky je to ale ve strašení úplně impotentní, zato to zcela vážně řeší nějaká sesterská trápení. Jo a říkal jsem, jak hnusně a levně to vypadá? (14.01.2022)

Doba, kdy byl hororový žánr vnímán pouze jako prostor úniku a prostředek prostoduché zábavy, je (doufejme) nenávratně pryč a Matt Bettinelli-Olpin, Tyler Gillett ani jiní přivolávači starých pořádků na tom nemohou nic změnit. Pokud patříte mezi vzdělanější část publika, která je alespoň rámcově obeznámena s historií hororu a chápe tedy celý kontext, tak již bezpochyby tušíte, že narážím na Cravenův Scream z roku 1996. Tento kasovně veleúspěšný snímek bohužel otřásl hororovým žánrem do takové míry, že dalších deset let bojoval o holé přežití, kdy fanoušci žánru doslova trpěli u hororů plných humoru. Horor je z podstaty podvratný. Tečka. Pokud se někdo svou tvorbou vysmívá esenciálním základům hororové teorie, tak mě to jakožto zdejšího hororového experta bytostně uráží, a proto tento zhůvěřilý pokus o resuscitaci celé Scream franšízy nemohu ohodnotit jinak než odpadem. (15.01.2022)

Asi som už na takéto veci starý. Jednotke som dal 4*. Dvojka bola svojho času najlepší film, aký som videl toho roka v kine. Ale tentokrát som si vravel, že je fakt divné (a nerealistické, viem, som smiešny) analyzovať také blbosti, aké analyzujú postavy (aj v prípade, že im ide o holý život) a že je vysoko nepravdepodobné, aby posledné slová tesne pred smrťou boli silenou filmovou hláškou a nie niečím realistickým. Ono to samozrejme bolo vo všetkých dieloch série. Vrátane jednotky a dvojky. Je to ostatne poznávacie znamenie ságy. Ale pri päťke som si proste vravel, že už na to nemám, že ma to nebaví. Vreskot 5 nielenže nepredstavuje nič nové pod slnkom, ale dokonca som bol až nepríjemne zaskočený z toho, aký stereotypný a plný klišé to je. Jediná ako-tak originálna vec, ktorú piaty Vreskot prináša, je azda len (kvázi?)rafinovaná hra s ľakačkami. Čakáme, že sa vrah vynorí zo skrine, odpovedá tomu strih, vystupňovaná hudba i všetko ostatné... a ono nič. Následne (v rovnakej scéne) čakáme útok spoza dvier... zase nič. Potom čakáme útok zo vstavaného šatníka. Nič. A napokon vrah zaútočí, keď to už nečakáme. Neviem ako vám, ale že by to mne pripadalo ako nejak zvlášť inteligentný prístup, to vážne povedať nemôžem (a pri X-tom použití tohto nápadu som už len prevracal oči dohora). Rovnako ma sklamali postavy, ktoré mi nepripadali sympatické. Tešil som sa na starú partu, ale ako Cox a Arquette, tak Campbell majú skôr väčšie cameá, než plnohodnotný priestor. Vravel som si, že šokujúci záver síce neospravedlní dovtedajšiu nudu, ale možno filmu zabezpečí aspoň pár bodov k dobru. Samého ma zaskočilo, že sa žiadny šokujúci twist nekoná (!) a všetko končí strašne štandardne. Uvedomujem si, že snímke vyčítam jej trademarky. Je to ako vyčítať filmu Lassie, že obsahuje kóliu. Ale tak to cítim. „A to je všetko?“ pýtal som sa na konci. Je. S.U. potešil. (08.05.2022)