Ve jménu otce

Dokonalý Daniel Day-Lewis hraje jak Bůh. Snímek vypráví o lidech, kteří jsou vybrání, aby si zahráli roli mučených a za to, že se nelíbili jednomu dvěma strážníkům stráví 20 let ve vězení. Lidé si žádají oběti a policije jim toto musí splnit. Za každou cenu. Mučením zničení lidé se přiznají k čemukoliv a to, že v tu dobu atentátu byli na druhé straně země vůbec nic neznamená. Perfektně vykreslené a zahrané od všech herců. Jim Sheridan je mistr filmů okolo IRA a jeho dvorní herec Daniel Day-Lewis ho nezklamal ani v tomto případě. Pro mě nejlepší film o IRA, který kdy byl natočen. Skutečný pohled na dobu, která je zde perfektně vykreslena. Kdo neviděl, musí to rychle napravit. (12.06.2006)

Jim Sheridan od svého debutu neuvěřitelně vyzrál a pálil tady jednu silnou scénu za druhou. Daniel Day-Lewis hraje vždycky tak, že nemám co vytknout a tady tomu není jinak a ten přerod jeho osobnosti, to je opravdu herecké mistrovství. Mimořádně silný příběh,který tady ale vyžadoval režisérský a herecký supertalent a obojího se mu dostalo. Jo, je to jeden z těch filmů kdy už při závěrečných titulkách je mě jasný, že si ho musím pustit znova včetně závěrečného songu Sinead O' Connor. (24.10.2020)

Výborný snímek ze soudně-vězeňského prostředí dle skutečné události. Jedinou výtku mám akorát k délce, která mohla být o chlup kratší, ale jinak skvělý... a zároveň děsivý, co všechno je možné, když se spiknou ty nejvyšší vrstvy proti obyčejným lidem. Potkat toho policejního inspektora Dixona v reálu někde na ulici, tak bych.....no radši nic, ale je fakt, že ve mě tenhle film vyvolal hodně zlosti. Nemám rád nespravedlnost a tady jí je na mě až příliš. To však nic nemění na mém hodnocení. (21.12.2010)

„Máme tady dvě krabice Conlona. Je to Guiseppe nebo Gerard?“ Zásadní otázka tohohle letitého případu. Režisér Jim Sheridan je pojem, který ovšem už párkrát šlápnul malinko vedle. Jméno si udělal hlavně dvěma kousky s britským klenotem Danielem Day-Lewisem. Tenhle začne výtečnou naháněnou, pokračuje několika epizodami z Londýna, osudovým výslechem a nekompromisním soudem. A to už se divák nadechuje k dalšímu syrovému nášupu. Vyrůstal v neutěšené sociální situaci, neuznával pravidla, kostel zanedbával, občas lhal, občas ukradl nějaký ten kus železa. Ale tohle si nezasloužil. Jenže policie tehdy potřebovala dokázat svou výkonnost, potřebovala viníky a potřebovala pro ně exemplární tresty. A paradoxně letos (2014) v červnu hlavní postava takzvané Guildfordské čtyřky zemřela. Neprávem odsouzený Ir Gerry Conlon odešel po dlouhé nemoci. A znovu jeho smrt varovně ukázala na jeden z největších justičních omylů v britských dějinách. Tuhle kaňku Sheridan náležitě rozmazal, pomohl mu v tom právě Day-Lewis, který se na náročnou roli připravoval i tím, že přebýval v opuštěných vězeňských prostorách. Na plátno přenáší spravedlivý hněv člověka, který ztratil roky života, ve vězení dospěl a změnil se z provokujícího rebelanta v zarputilého bojovníka. Závěr je na mě možná trochu uspěchaný, nicméně i tak je tenhle kus irsko-britské historie sakra působivý. (17.08.2014)

Silný příběh o nespravedlnosti, scénář, který se snaží vyhýbat patosu, obstojná režie a vynikající Day-Lewis mne přesvědčili, že patří k tomu nejlepšímu, co bylo na téma nespravedlivě odsouzených natočeno. I když o boji jednotlivce proti justičnímu systému stále mezi mými favority zůstávají Dva muži ve městě, Život Davida Galea a Černý talár pro vraha, čtvrtou příčku si tento film zaslouží. (15.08.2020)