Moje levá noha

Ake to je mat krasnu dusu, no telo mrzaka? Ake to je mat mozog umelca, ale pokrivenu tvar postihnuteho? Ake je to mat v hlave myslienku, napad, no nemoct to ostatnym dat najavo? Aky je to pocit nemoct si uzivat zivot plnymi duskami, ale len cez slamku? A ako sa to napriek tomu vsetkemu da prekonat? O tom je tento film. (10/10) (08.05.2008)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 23 - Irsko. V první řadě je to "one man show" a herecký nikoliv koncert, nýbrž megakoncert Daniela Day-Lewise. Tento herec nemá konkurenci ani mezi živými ani mezi zesnulými umělci. A nemusíme to dokládat čistě statisticky přes počet Oscarů za hlavní roli. Sledovat jej pro mne znamenalo mimořádný zážitek, jedná se o jeden z nejlepších výkonů v historii vůbec. Mohl bych tu pět ódy na Daniela ještě dlouho, napadá mě snad aktuální srovnání, pokud byl filmový svět u vytržení z Eddieho Redmayna, ano, v pořádku, Oscara si zasloužil, ale Danielův výkon je ještě stokrát lepší. Přehlídka všech emocí - vztek, rozrušení, radost, smutek, touha, něha, synovská láska, to vše Daniel ve svém repertoáru bravurně předvede a naprosto nejlepší a nejsilnější scénu pro mě představuje večerní posezení v restauraci. V mnoha scénách mi bylo až nepříjemně a současně jsem byl u vytržení z toho, jak to Daniel podává. Abych neupozadil další klady snímku, velmi se mi líbil výkon Brendy Fricker, vztah matka-syn je ve filmu tuze hezky vykreslen, režijně a scénaristicky je film taky zdařilý. Bravo, bravo, bravo! (24.04.2015)

První zásah Sheridana kde potvrdil, že dobové příběhy z drsného Irska jsou jeho velká deviza a látka která ho baví. U svého prvního filmu sice občas v ději ještě trochu přešlapuje na místě a když neví kudy kam, nechá vyniknout o to víc hlavní herecké eso, ale kupodivu zdatně kombinuje jednak příběh postiženého jedince zdolavajícího strasti začlěnění se do normální společnosti a nezapomíná ani na vcelku autenticky podaný chod rodiny dělnické třídy, kde silné momenty umí výtečným timingem správně odlehčit. Lewis si Oscara určitě zasloužil, filmařsky pak Levou Nohu překrývají další filmy režiséra, které jsou emocionálně lépe uchopitelné a dějově košatější. (07.02.2018)

Ačkoliv je Moje levá noha žánr dramatický, režisér Jim Sheridan neloudí z divákovy pomyslné sentimentální struny uplakané tóny jak je u tohoto žánru zvykem. Nemoc Christyho Browna už sama o sobě poskytuje dost dramatické látky a nucený slzavý nával by ničemu neprospěl. Film monitoruje příběh, který přišel na plátno na základě skutečných událostí a nabízí vstřícný a nevtíravý pohled na člověka paralyzovaného vrozenou nemocí. Všechen Christyho pohyb směřuje do jeho levé dolní končetiny a přesto v sobě nachází odvahu a vůli bojovat se životem a plnit si své sny. (09.10.2004)

Jestli tahle role není důkazem, že Daniel Day Lewis je největším hercem současnosti, tak už nevím... Sheridanovi se podařilo vyhnout laciným trikům, jak z diváků vydojit slzičky, a místo toho se zaměřil na lidskost a sílu ducha, díky které se člověk dokáže poprat i s nemyslitelným. On i celá Brownovic rodina za to mají můj obdiv. (08.03.2010)