Království Planeta opic

Teď mě nechápejte vůbec zle, Království planety opic není rozhodně špatný film, jen mně přišel hrozně předvídatelný. Asi jako něco, co už jsem viděl v předchozích třech filmech, kde to bylo vždycky o fous lepší, napínavější a hlavně s lepší atmosférou. Tady už jsem tak nějak od začátku tušil, kam to celé směřuje a jak to asi dopadne. A trefil jsem se skoro přesně. A hlavně, jak už to tady někdo píše pode mnou Noe není Ceasar, jestli to vůbec lze o digitální opici takhle říct. Chybí tomu prostě ta třešinka, která by mě donutila, abych tomu napálil aspoň ty čtyři pecky. I přes poměrně povedený, úplný konec. (01.06.2024)

Děj se nám posouvá o několik generací dál. Caesar je pomalu zapomenutý, ale i přesto jeho stopa zůstává. Opice se prakticky mění v lidi, když se zabíjí mezi sebou, jelikož moc je to, oč jde, tak jako v lidské populaci. Opět je vizuální stránka dokonalá. V novém světě už nejsou prakticky žádné lidské stopy. Noah je další opice, která je charakterem podobná Caesarovi a tudíž si diváka umí získat. Uvidíme jestli se dočkáme pokračování, protože tento svět rozhodně neřekl poslední slovo.. 9/10 = 92% (19.05.2024)

Nová triologie planety opic se mi dost líbila a uvítal jsem, že je zde po nějakém čase opět nový díl. CGI prostě super, líbil se mi i soundtrack, fajn příběh, který za mě dával smysl (byť byl místy docela snadno predvídatelný). Našla se tu i nějaká ta myšlenka a třešničkou na dortu byla krásná Freya - tak nějak jsem víceméně dostal to, co jsem očekával takže jsem z kina odcházel docela spokojen...75%. (14.05.2024)

Až nečekaně mě dokázal vcucnout další opičí příběh. Příběh je vyprávěn velmi poutavě směrek k divákovi, vývoj příběhu totiž dokáže perfektně pořit otazníky, proč se děje co se děje a kam to všechno spěje. Aby toho nebylo málo, tak opičí společnství se blíží tomu lidskému i z hlediska překrucování myšlenek praotce opic Cesara za učelem neomezené moci jedné óbr hnusné opice s korunkou. Samostatnou kapitolou je pak vizuální stránka filmu, ta je tady fakt hodně dokonalá v tomhle ohledu to chce kino bez debat. Když půjdou kino blockbustery tento rok tímto směrem, rozhodně budu za pěkně spokojenýho parchanta. (08.05.2024)

Výborná výprava, úchvatné scenérie a zejména trikoví kouzelníci z novozélandského studia Weta. Jejich hrdinové z jedniček a nul, to je prostě hluboká poklona. Jenže co dál? Pražádný humor, mizerné emoce, průměrná atmosféra, rozkolísané tempo, bez momentu překvapení a hlavně tu máme postapokalyptický svět (o mnoho generací později), který si musel mnohé prožít, přitom tady je předložený v absolutně nesurovém rodinném balení. Chlupáč Noa je sympaťák, ale Andy Serkis a jeho vůdcovský Caesar, to bylo jednoduše ikonické spojení. Každopádně jeho odkaz přežívá také v aktuálním světě, kde vládnou primáti. Žijí v různých oddělených klanech, jeden napadne druhý, tlupa je zajata opičím tyranem, ústřední hrdina přežije a čeká ho (nejen ve snaze zavděčit se silnému otci) záchranná odysea. A v čase (v dalších dílech) pochopitelně cesta k sebevědomému vůdci klanu. Zatímco lidská žena (a dobře ji hrající Freya Allan) potěší, u orangutana Raky jsem byl rád, co se mu na mostě přihodilo. I další postavy jsou poměrně nezajímavé nebo nedostávají tolik prostoru, kolik by měly. Technicky naprosto v pořádku, příběhově nikoliv, i když základy pro další potenciální filmy samozřejmě máme. Wes Ball se mohl po sérii pro náctileté (Labyrint) dostat na dospěláckou akci, ale krapet to odmítl. Důstojné, ale měl se do toho pořádně obout. Tři až čtyři hvězdy. (09.05.2024)