Vyvolený

,,ještě jsem neviděl takovou věc, aby dítě, jenž bylo v děloze, mělo ruce i nohy zlomený"...... ,,proč se na mě tak díváte?" ,,zdá se, že budete jediný, kdo to přežil a nemáte dokonce ani škrábnutí"..... velmi zajímavá kamera provází celý film, ve kterém se setkávají ,,dva světy". na jedné straně S.L.Jackson, pan skleněný, děsivá lidská troska (občas je fakt hnusnej), který se musí celý život bát a na straně druhé pan vyjímečný, VYVOLENÝ. postavy v komiksech mají nadpřirozené schopnosti. podobný je i výkon B.Willise. jeho temnej, tichej hlas je posazen do roviny šestého smyslu. celej film je o příběhu, konverzaci. není (zase!) zapotřebí honosných triků k ukázání katastrofy (vlak). ta se totiž odvíjí jinde. nejhorší ze všeho je neznat své místo na světě. ti všichni zemřeli proto, aby ,,ho" našel. zvláštní konec, který má vést k zamyšlení. P.S. když jsem film viděl před 5 lety, dal bych mu ztěží za tři. dneska už vím... (02.03.2006)

M. Night Shyamalan, kluk jeden ušatý, to u mě asi nebude mít nikdy jednoduché. Neposadil mne na zadek Šestým smyslem a nepovedlo se mu to ani Vyvoleným, a přesto si obou snímků nakonec cením. Vyvolený je vlastně takovou variací na Šestý smysl - námětem (člověk obdařený výjimečnou schopností), atmosférou i vyprávěcí strukturou (i tady nakonec hlavní hrdina najde sám sebe a svou vájimečnost zužitkuje ku prospěchu druhých, kterážto scéna je následována šokující pointou). Shyamalan udržuje svůj film sevřený v jemné a citlivé naraci, nezdůrazňuje místa, kde pracoval se symbolikou, nevyslovuje veškeré pointy nahlas - zkrátka apeluje na divákovu pozornost a vtahuje jej do nitra samotného snímku. Jenomže tam, do tajuplných hloubek své filmové řeči, Shyamalan nepouští každého. I já jsem - tak jako u Šestého smyslu- zůstal stát mezi dveřmi...Dodatek po několika týdnech: Zůstal jsem stát mezi dveřmi, ale to co jsem z nich uviděl se mi převrací v mysli doteď (jako u Šestého smyslu)...Na mnoho filmů kterým plácnu tři hvězdičky zapomínám do několika hodin, takžei přesto, že jsem z Vyvoleného nebyl zrovna unešený, respekt si zaslouží. (16.11.2007)

Film je to výborný, o tom žádná, ale že by mě závěrečná pointa nějak uzemnila? Tak to nemůžu tvrdit. Konec Šestého smyslu je mnohem lepší a hlavně vám zůstane rozum stát nad tím, jak je možné, že vám to nedošlo dřív. Prostě mistrný konec. Tady to není nic tak odzbrojujícího, je to pouze zajímavé rozuzlení napínavého filmu, ve kterém úřadují dva vynikající herci. 75% (10.08.2009)

Na poprvé viděný Sixth Sense to nemá. Narozdíl od svého předchůdce má ale mnohem vyšší trvalou hodnotu. Superhrdina naší doby, comics přenesený co možná nejblíž realitě, to je nápad vpravdě geniální....i zde má v sobě příběh pár nelogičností, které ale díky dostatečně rychlému vysvětlení v závěru filmu nepostřehnete a uvědomíte si je až doma. A protože jsem fanda comicsu, Garfieldem počínaje a Sandmanem konče, docela jsem místy uslintával. Velké plus Vyvolenému přidává i skvěle gradovaný soundtrack od Jamese Newtona Howarda, takže výsledek je u mě 80%. (01.03.2003)

Podruhé, tentokrát s odpovídající pečlivostí, jsem si udělal čas i na další, neméně zajímavý, počin M. Night Shyamalana po fenomenálním úspěchu Šestého smyslu. Po tragické vlakové nehodě se život Davida Dunna nenávratně změnil. Bez škrábance se seznámí se zahořklým chudákem Elijahem, jeho možným protipólem. Ten s poruchou extrémní křehkosti kostí při každém sebemenším pádu neuvěřitelně trpí. Sic zřejmě původem indický režisér nebude nikdy mým šálkem kávy, zde navozuje solidní atmosféru, ke které vedle nadprůměrných hereckých výkonů (obdivuju zejména Willise, pracovitou stálici, jejíž kariéra zřejmě nikdy neuhasne) potěší i obratným vizuálním stylem (chladné, předlouhé záběry Eduarda Serry), kterým splétá už tak promyšlený obrazec. Bravurních úvodních třicet minut ale postupem času nenávratně ztratí tempo. Bohužel. 70%. (22.01.2008)