Invaze lupičů těl

Na tomto filmu je vskutku nádherně vidět antikomunistická hysterie 50. let, kdy se kdekdo domníval, že třetí světová válka je na spadnutí a brzy dojde k finálnímu zúčtování mezi Východem a Západem. Film překvapuje hlavně dodnes svěžím scénářem se zajímavým způsobem vyprávění - vadou na kráse je možná až ale přílišná překotnost děje (film má zbytečně krátkou stopáž). Pozoruhodné je, že v této první filmové verzi z roku 1956 je ještě relativní happy end. Ve verzi ze 70. let už nikoliv. To taky vypovídá o lecčems. (20.10.2005)

Když jednou začnete pochybovat… Jako kdyby se deziluze filmů-noir přesunula z velkoměst na předměstí. Stejně jako poválečná americká společnost, preventivně strašená špiony z východu a atomovou bombou. Společnost konzumní a unifikovaná. První větší kritický úspěch Peckinpahova mentora Dona Siegela je až sadisticky zneklidňující tím, že nic nevysvětluje. Zachycení nálady ve společnosti nevyužívá k průhledné proti-komunistické agitaci. Nevinné, tehdejším Američanům jistě povědomé situace typu společného zahradního opékání, zasazuje do úmyslně nečitelného kontextu a nutí diváky, aby si sami zodpověděli, co je v nepořádku. Co je s nimi v nepořádku. Racionální vysvětlení, o které zprvu usilují postavy, je vyloučené. Zkuste vysvětlit strach. Kde jedince nevyléčí psycholog, tam společnosti nepomůže žádná instituce. Jedou v tom všichni, a kdo zkusí vybočit, bude za blázna. Na stísňující atmosféře se podílí kamera, pronikající do osobního prostoru postav, a využití lokací, jež minimalizují šanci na únik (koridory, zužující se ulice). Občasná naivita a polopatičnost dnes pobaví, ale není tak častá a výrazná, aby negativně ovlivnila úžasný spád filmu, tvořeného zhruba ze třetiny nepolevujícím útěkem před tím, v čem tehdy lidé žili. A vlastně – nejen tehdy. 85% Zajímavý komentář: Marigold (19.06.2016)

Povedený sci-fi thriller z 50. let, kterému svědčí hlavně výborné herecké výkony všech zúčastněných. Úvod filmu by se sice mohla zkrátit na úkor fáze "přeměn", ze které by se pak dala vykřesat mnohem větší atmosféra a paranoia, i tak ale Siegel se svým týmem neselhal a v závěrečné části filmu dokázal diváka až do konce udržet v napětí. (26.08.2010)

Klasické sci-fi natočené podle slavné knižní předlohy. Film se od ní liší zejména v závěru, který ovšem vyznívá podobně. Děj se dá vyložit několika způsoby, a Amerika vypsychlá z existence Sovětského svazu, který si drze existoval hned vedle na druhé straně Pacifiku, si pochopitelně vybrala hrozbu indoktrinace společnosti cizí mocností. Naštěstí jsme dnes mnohem inteligentnější, takže chápeme, že je to kravina. Atmosféře to ovšem neublížilo. Je hutná jako sirup, což u starších sci-fi rozhodně nebývá pravidlem. (09.04.2023)

Další z řady starých klasik, které jsou sice nesporně kvalitní, ale na druhou stranu dnes již nepůsobí tak, jako v době svého vzniku a sem tam trochu nudí. Invaze lupičů těl ale není úplně exemplární případ: některé momenty jsou mrazivé i pro diváka 21. století, a na rozdíl od většiny tehdejšího sci-fi to nepůsobí naivně ani stupidně. Ocenit musím také otevřený konec a inovativní záběry (např. pohled z očí do očí ke konci filmu - fakt děsivé). A navíc jsem zjistil, kde se inspirovali designeři vajec z o čtvrt století staršího Vetřelce. (28.08.2015)