Poslední představení

Mé první setkání s Bogdanovichem, a hned bych o něm mohl psát celé slohy. Silně přehlížený klenot, který báječně a účelně oživuje tranzitní období americké kultury a svou formu zasazuje do kontextu neohollywoodské i evropské filmové moderny. Film nemá na první pohled motivačně sevřený příběh a nesměřuje za jediným velkým cílem, nýbrž se blazeovaně vznáší mezi postavami a soustředí se na zachycení okamžiků - nikoli ledabylých a čistě všedních, ale při nejmenším symbolických, skrze něž reflektuje společenské změny a ono období přechodu. Stabilním bodem je kinosál a herna v jinak nudném zapadlém městečku, které vede stárnoucí Lev Sam, jenž ve svém kovbojském obleku a se svou životní moudrostí představuje pro mladé i pro samotné vyprávění odezvu starých časů nejen filmové morálky. A skutečně, zpočátku se jeví i celkem nevinné svléknutí u bazénu s partou vrstevníků jako zahanbující akt, zatímco posléze a po přesunu mladistvé fascinace z promítání filmů na fascinaci opačným pohlavím se uvolňují nahodilé milostné pudy a morální lhostejnost, mladí prchají před rodiči ve stylu Rebela bez příčiny, otupělí svědci nejsou schopni emocionálně reagovat na zabití nevinného chlapce a jedna z hlavních postav nakonec odjíždí na plnění armádních povinností, čímž se stvrzuje konec idylických hrdinů ve stylu Johna Waynea a nástup deprese a krize společenské osobnosti v éře války ve Vietnamu. Mladí neví, co si s životem počít, a jejich Poslední filmové představení o tom vypovídá zároveň nadčasově, neboť se ve zdejších sexuálních pohnutkách zaručeně musí 'najít' i budoucí generace, a také hodnotně z pohledu historického cinefilního odkazu a dokonalého vzkříšení amerických padesátých let. A hodnotná je jistě také účast Cybill Shepherd, která je snem všech nadržených puberťáků v ospalých texaských městech (a vlastně i všude jinde). 90% (20.04.2020)

Kinematografie, to jsou filmy; filmy, to je příběh; a příběh, to jsou postavy. Tento film tvrdí, že se obejde bez příběhu. A daří se mu to z následujícího důvodu: Představme si hypotetickou situaci, kdy z kteréhokoliv filmu vymažeme veškeré postavy, a poté film promítneme. Nic nebude fungovat. Naopak odstraníme-li vše mimo postav, film bude do jisté míry sledovatelný. Rovněž jako by tím Bogdanovich apeloval na to, abyste si na VŠ zvolili dvouoborové studium, ne jednooborové, a k filmovým studiím přihodili nikoliv estetiku, filozofii nebo literaturu (kvůli naratologii), ale psychologii. Psychologie vám dovolí „číst“ filmy prostřednictvím postav mnohem erudovaněji. ____ Vztah chlapce a vyzrálé ženy odpovídá vztahu mladíka a stařeny z Harold a Maude. Asi to není náhoda a nejde ani o opis, protože oba klíčové kánony Nového Hollywoodu vznikly v témže roce. ____ Nejvíce odpovídá Poslední představení poetickému realismu; tendenci francouzských filmů z 30. let. Tyto nostalgické a hořké filmy se zaměřovaly na postavy žijící na okraji společnosti – na ošuntělé figury, prožívající život plný zklamání, které nacházely poslední šanci v intenzivní, ideální lásce. Po krátkém období jsou ale zklamány znovu a filmy končívají rozčarováním, anebo smrtí hlavních hrdinů. (03.05.2009)

Padesátá léta na malém městě v Texasu, zobrazená černobílým (velmi kvalitním) filmem P. Bogdanoviche. Zajímavostí je debut představitelů dvou hlavních rolí. Zatímco Timothy Bottoms už později žádný velký úspěch nezanamenal, tak pro Cybill Shepherd to znamenalo začátek poměrně slušné kariéry (ona si tu mrchu taky vystřihla velmi věrohodně :) ... větší pozornost na sebe ale tentokrát strhli představitelé vedlejších rolí, kteří byli odměněni (pozásluze) Oscarem. (14.11.2004)

Líně plynoucí film, který má své kvality, ale s nímž jsem se emocionálně naprosto minul. Hlavně kvůli záměrně potlačené narativní stránce. Příběh (který si někteří lidé pochvalují) tady v podstatě neexistuje. Prvních pár minut mě snímek zaujal vykreslením toho, jak kluci chodí do kina a půjčují si auto, ale to byl jen takový úvod, film se pak ubral jiným směrem, nejvíc vypovídal o těžkém dospívání a životě obecně v tom příšerném jižanském zapadákově počátkem 50. let. Texas? Vykreslení tehdejší doby je jednoduché: ačkoliv Bogdanovich natáčel o dvacet let později, než kdy se odehrává děj, za tu dobu se vůbec nic nezměnilo. A když se podívate přes Google Street View do ulic Odessy dnes, tak uvidíte, že i teď je to už na pohled to nejnudnější místo na světě. Není divu, že tam nikdo nevěděl co dělat, že tam byla neskutečná nuda, že lidi ani nepřemýšleli o své budoucnosti a jediné, o co těm klukům šlo, bylo sbalit nějaký holky, chodit na pivo, na kulečník a do kina. Doufal jsem, že to tedy bude víc o filmech, když už je to má v názvu, ale nakonec ani těch tu moc není. Takže ve výsledku, prvních a posledních 30 minut je docela zajímavých, co se to vlastně dělo tu hodinu mezi tím, to netuším. PS: Když čtu místní komentáře, tak fakt jen zírám, co si z tohoto filmu někteří lidé odnesli. Jacy coby největší filmová mrcha? Rozklad vztahů ve městě způsobený televizí? No já nevim... :) (23.02.2010)

Ospalá atmosféra teplého mestečka na texaskom zapadákove a nudiacia sa mládež, ktorá prechádza rôznymi milostnými eskapádami.  Príbeh priateľov – tínedžerov neodmysliteľne vstupujúcich do života dospelých, ktorí je však plný nástrah i sklamaní. Filmársky zvládnuté vynikajúco, otázne je prínos ako taký, morálne-mravný aj vzhľadom na pozadie filmu: Režisér Bogdanovich zbadal Cybill Shepher na titulke Teen časopisu. Zobral ju do filmu a ona tam mala aférku s Jeffom Bridgesom, ako sama neskôr tvrdila. A následne na to skočila na samotného ženatého režisérom s deťmi, ktorému sa kvôli tomu rozpadlo manželstvo. Sodoma, gomora, alebo Beverly Hills neviem, ale tak podobne na mňa pôsobí aj tento film. Ako by si ho točili sami pre seba. (31.05.2023)