Nadaný žák

Filmová zpracování "kingovek" zůstávají umění autora svých předloh (to jako panu Stephenu Kingovi, pokud jsem to nenapsal dostatečně pochopitelně) zhusta dlužny spoustu věcí, úctou počínaje a kvalitou konče. Nadaný Žák ale není ten případ, naopak. Je to výkladní skříň filmové adaptace, i když se leckdy drží zbytečně zpátky. I když, Toddovy sny a sexuální úspěchy by mohly zvednout mandle/žaludek/jiné, světštější orgány leckterému divákovi, a to není vzhledem k brilantní práci režiséra a jeho hlavního herce (pro tento film) Brada Renfroa zapotřebí, protože z něj udělal dostatečně velkou stvůru už s tím materiálem, který do filmu dostal. Nad darem, kterého se Siru Ianovi dostalo od dobrých sudiček a múz, se nebudu rozepisovat, dělám to v podstatě u každého jeho filmu...a tak se za zvuků skvělé Ottmanovy hudby už jen zeptám sám sebe i vás ostatních - je větší zrůda Kurt Dussander nebo Todd Bowden? A je děsivější závěr filmu nebo knihy? (29.05.2006)

Ze studenta Brada Renfra (Todda) lezl mráz po zádech, až to není hezké. Zahrál zlého člověka opravdu bravurně a upřímně jsem se ho bál. Thriller, který má velmi vysokou úroveň, bohužel těch scén není tolik a to je obrovská škoda. Ian McKellen (Kurt) v roli nacistického válečného zločince měl něco do sebe a když si na sebe oblékl nacistickou uniformu a začal "hajlovat", tak to byl hodně zvláštní pocit. Neměl bych co dodat, ale bohužel něco k úplné dokonalosti chybělo .. 8/10 = 88% (03.06.2013)

A já si říkám, co se u nás na ulici pořád ztrácejí kočky. Jestli on za tím nebude soused - taky se rád po domě producíruje v uniformě elektrikáře.. Singer začal zhmotnění Kinga brilantně, nicméně postupem času mírně ztrácí vypravěčský dech a hlavně odvahu opustit vyjeté koleje žánru přitlačením na pilu fatálností knižní předlohy. Není ovšem pochyb, že legendární McKellenův "kuchyňský marš" je jedna z nejděsivějších filmových scén vůbec - dvojnásobně silná v tom, že byla natočena jen za pomoci těch nejzákladnějších prostředků (hudba, střih, herectví obou protagonistů). Co si budeme nalhávat, menší, či větší míra fascinace zlem je v každém z nás a jen na nás taky záleží, zda se dokážeme udržet za hranicí a nestaneme se jeho součástí.. (27.06.2011)

Nadaný žák (Apt Pupil, 1982) patří k nejatraktivnějším námětům, které Stephen King zpracoval. U nás má speciální místo v srdci jeho fanoušků taky proto, že to byla první kniha, která tady česky vyšla v roce 1991 (společně s povídkou Tělo, dnes vychází komplet Čtyři roční doby společně s povídkami Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank a Dýchací metoda). Nicméně studie dětské fascinace nacizmem a obecně zla v jednotlivcích je skutečně hraniční. King se orientuje na uvěřitelnost, k tomu mu slouží jako vždycky kulisa amerického předměstí, metodicky sleduje příběh proměny obyčejného kluka ve zrůdu během několika let. Kniha se odehrává v 70. letech, kdy ještě bylo reálné najít nějakého bývalého nacistu kdesi pod inkognitem a v dobrém zdravotním stavu, jakýkoli posun dál ve filmu k současnosti není rozhodně plus. To bych považovala za první problém adaptace. Druhý problém filmu je zkrácení hlavní zápletky z několika let na necelý rok, protože v knize je srozumitelně popsán rozdíl ve fascinaci nacismem před Toddovou pubertou a během ní. Primárně (mi) ale ve filmu chybí proměna znuděného kluka v kluka zaujatého pro cokoli, přičemž bohužel pro něj se mu stává osudným právě fascinace detaily holocaustu. Jistě, je možné se obdivovat hereckému výkonu Iana McKellena, účasti Jana Třísky v malé roli, ale neměli bychom se spokojit s tím, že Todd byl prostě zlý kluk na začátku a zlým klukem zůstal i na konci filmu. (05.03.2024)

Jak adaptovat knihu, kde jsou ty nejnapínavější okamžiky spojeny s myšlenkovými pochody hlavního hrdiny? Kingův dokonalý román mám v hlavě hodně hluboko a proto obdivuji Boyceho scénář za to, že mi ukázal do Toddovy hlavy zase jinou cestu. Nejvíc si ale cením toho, že ta smrtící tíha a psychologická naléhavost jsou přítomny snad každou vteřinou. (20.04.2008)