Ulice strachu – 2. část: 1978

Ako jednotka, i dvojka (či skôr prequel?) sa tvári strašne šikovne, rafinovane, geniálne a inteligentne, ale v skutočnosti je to neskutočne neoriginálne napísané. Nehovoriac o tom, že ako prvý raz, aj tu som bol ohučaný od miestami až parodicky zveličenej hudby, ktorá začne burácať pomaly aj keď postava na raňajky nedostane slaný, ale sladký toast (s kakaom!). Postavy sú azda ešte neoriginálnejšie, ako scenár, ak je to vôbec možné. Zachraňuje ich len vcelku fajn výkon neposednej Sadie Sink zo Stranger Things, inak ťažký priemer. Erotika temer nulová. Gore sa síce nešetrí a miestami je naozaj slušne drsné, ale nemyslím si (viem, je to šokujúci názor), že dobrý slasher robia litre krvi a kilá odseknutých hláv. Našťastie mám od puberty slabosť pre camp slashery a v tomto smere je výprava tábora skvelá. K tomu parádna letná atmosféra a dobový sedemdesiatkový fíling. (30.07.2022)

Od tohoto dílu jsem čekal nejvíc, takže logicky jsem byl z výsledku velmi zklamán. Není to sice nejslabší díl skládačky, ale to na tom vůbec nic nemění. Osmdesátky, letní tábor, nadržení puberťáci (Sadie je skvělá), tohle mohl být nový kvalitní díl Pátku třináctého jako vyšitý, škoda, že to nedopadlo. Začátek je ještě docela fajn, ale v druhé polovině už mě to moc nebavilo, ačkoliv musím pochválit soundtrack a mytologii kolem čarodějnice. Jinak je to opravdu tuctová záležitost, která je sice jako retro zatraceně fajn, ale nic moc navíc, co by se mi líbilo, jsem v tom nenašel. Opět platí, že výsledek sice neurazí, ale mohlo to být fakt veliké, tohle je nic moc. 65%. (15.12.2021)

Zručně natočený horor v brutálním rozměru spíchnutý ženskou rukou, který nenápadně inovuje zaběhaná schémata slasher sérií. Rok 1978 nebyl zrovna pozitivní rok pro táborníky v táboře Nightwing. Jistý Tommy Slater si totiž přehnaně oblíbil sekeru. A toho proklatého léta už nenaštípal dřevo a rozštípal nejméně desítku mladých těl. A za jeho brutálním řaděním stojí čarodějnice ze Shadyside. Divák si sice na porci porcovaných těl, kdy se až z 80% kamera vyžívá v krvavých detailech, musí nějakou tu minutu počkat, ovšem i legenda kolem místní čarodějnice nebyla rozhodně nezajímavá. A kdyby se divák přece jen vlivem průtahů mírně nudil, může se zabavit odhadováním, zda má Sadie Sink, která stojí v popředí, ryšavé zbarvení i na intimních partiích. Tato prostřední část si dává záležet, aby byla co nejzajímavější až do závěrečných titulek. Závěr patří odhalení identity ženy, které patří úvodní pasáž, co je zasazena do roku 1994, kde se odehrávalo první dějství. Režijně exceluje Leigh Janiak. Ta se podílela na námětu i scénáři, skvělou práci odvedla především s hereckým ansámblem, ze kterého dostala i herecké výkony. Její zásluhou se tedy nejedná jen o pouhou plochou partu táborníků odsouzenou k likvidaci, nýbrž je cítit úsilí o jejich charakterizaci, která jednotlivé táborníky odlišuje, což je vítaný a ne vždy až tak častý aspekt, který v pohodě funguje i v oblasti subžánru, jakým je slasher, který je prvotně zaměřen na brutální scény. A následné gore není v ničem ošizeno. K dobrému diváckému komfortu nahrává kvalitně ošetřené technické zázemí, co umí dát v podstatě televizní produkci Netflixu požadovaný filmový rozměr. Iluze letního nicnedělání, kdy je tábor zalitý sluncem jen v nemnoha denních scénách, je koordinovaně rozmetána vpádem posedlého mladíka, přičemž se stále na pozadí jeho běsnění pátrá po původu urputné kletby, kterou uvrhla výkonná čarodějnice ze středověku, jejímuž zrodu je věnováno závěrečné třetí dějství. Druhé dějství má mimořádně chytlavý průběh, nenechá ani na chvíli na pokoji nervovou soustavu diváka i jeho zvědavost, s čím (brutálním) se přijde v nadcházející scéně. Kvalitativních hororových aspektů je tentokrát přítomno více než dost. 10/10 (11.12.2021)

O fous lepší, než první díl, a to jednak díky zasazení do prostředí summer campu a jednak díky zajímavějším postavám, jejichž charaktery film ze začátku docela dobře buduje. Dějově je to sice pořád děsná splácanina, ale trochu se ubralo na přepálenosti, přidalo na atmosféře a ve finále se to příběhově plynule propojilo s prvním dílem. Na teenagerovinu mě opět překvapila dost nekompromisní krvavost, stejně jako jedna dost očividná reference na jeden dnes již takřka kultovní supernatural seriál. A nejen tedy ten, odkazů, hlavně na známé slashery, je tam habaděj. (22.01.2022)

"You’ve read Carrie?" První Fear Street měla své chyby a problémy, ale ty jsem jí mohl s klidem odpustit, neboť se jí stejně dařilo zůstat zábavnou letní oddychovkou s tak akorát vyváženým mixem horroru a humoru, sympatickými postavami, slušným tempem i uspokojivou dobovou atmosférou. Právě díky tomu mne chytla a přesně to jsem čekal také od roku '78. Bohužel marně. Ta příjemně odlehčená nálada prvního filmu je prostě pryč, nahrazená horou špatných klišé. Což by ještě nebylo nic hrozného, kdyby se snímek po vzoru dobových 70s a 80s béček nebral tolik vážně... jak naneštěstí činí. Takže ačkoliv jsou tu mnohé dobré momenty a scény, pár velmi hezkých použití soundtracku i několik vskutku napínavých či emocionálně silných okamžiků – povětšinou zásluhou výborné Sadie Sink – tak nic z toho nedokáže vyvážit všechny ty příšerné sociálnědramatické monology různých jedinců, které, přestože nám o nich dávají mnohem větší backstory než třeba v takovém Friday the 13th, z nich stejně nedokáží udělat sympatické postavy. Možná spíše naopak. Potenciál předvedený prvou částí tu tedy byl dost promarněn (více mrtvol ≠ lepší film) a na Fear Street: 1666 se podívám spíše z "povinnosti" a té malé trošky zvědavosti, která mi ještě zbyla...   Ukončil bych to podle mého velmi vypovídajícím citátem z recenze Nicka Allena: "The rest of “1978” [mimo několika jím výše chválených scén] is more of a frustrating bummer—a summer camp slasher that’s afraid of campiness, and one that’d be a better fit for group therapy sessions than sleepovers." (♪♫) (♪♫) (♪♫) (x/x/x) (x) (x) (x) (11.07.2021)