Černí baroni

Nesmrtelná záležitost plná skvělého humoru, který však jako zrcadlo neúprosně ukazuje obraz tehdejší debility některých zelených mozků infikovaných navíc komunismem..... A že některé zelené gumy umí být debilní samy o sobě, to ví leckdo kdo byl na vojně nebo s nimi přišel do styku! Padesátá léta byla strašná. Popravovalo se, zavíralo, výkvět národa hnil v žalářích či na nucených pracích. A tak se stávalo, že v těchto jednotkách, nebo jednotkách z politických vězňů se našlo mezi zloději a vrahy i mnoho farářů, hrdinů západního odboje či statečných občanů, kteří novému režimu řekli jasné ne. PTP coby neopovrhovanější složka armády tak leckdy byly elitním klubem slušných a morálně čistých lidí. Musím vysoce ocenit výkony všech zúčastněných a zejména landovského, který tu byl ve skvělé formě a nechci říkat, že tohle byla jeho životní role (protože v šedesátých jich měl také dost) ale jedna z nich určitě. Tohle je komedie, kterou možná místy už zvládnete i citovat, ale která když běží vždy ji dáte znova a znova... 5 dávek ze samopalu vzor 24! * * * * (31.03.2016)

Na Černé barony a jejich satirickou atmosféru se opravdu velice hodí slovo "absurdní", jenž se ve snímku párkrát mihne a pravděpodobně může (nebo nemusí) vystihovat poměry v PTP. Člověk znal již před zhlédnutím nejednu kultovní hlášku, jež zde zazněla - ať už šlo o Donutilovy "záludné" kontrolní otázky či Žižku se samopalem. Herecké obsazení bylo velmi dobře zvolené - nejvíce mě pobavili Pavel Landovský, Jan Kraus a Jiří Schmitzer. I přes všudypřítomný humor a nadsázku mě z dějové linie s Josefem Dvořákem zamrazilo. (14.01.2021)

Černý barony už jsem viděl několikrát: když jsem byl malý a většinu jsem ve filmu ani nechápal, později jsem viděl jen nějaké útržky, protože mě to tehdá nechytlo a teprve až dnes můžu říci, že jsem viděl celé Černé barony. :-) K tomuto filmu už toho zaznělo od vás všech hodně, takže já si dovolím říci jen to, že mě tenhle film baví, ikdyž některé (ne)herce bych raději vymazal z filmu. Každopádně jakákoli sranda na účet komunistů je mi potěšením, avšak vyloženě nadšený na rozdíl od mého taťky nejsem. Ten tu dobu zažil a v celých Černých baronech si velmi libuje a s úsměvem říka: "Přesně takhle to bylo, takhle to chodilo. (smích)" (28.07.2010)

Obtížně zfilmovatelné stěžejní Švandrlíkovo dílo bylo pro zesnulého režiséra Zdenka Sirového velkou výzvou, a on se jí chopil se ctí, i když snímek přes všechny svoje kvality zůstává ve stínu své slavné knižní předlohy. Největším úskalím pro film bylo herecké obsazení, a zde to funguje tak napůl, protože literární postavy měly svou specifickou životnost, která je ve filmové podobě hodně znásilněna, ale vybraní herci nehrají špatně, i když slovenština Pavla Landovského není zrovna vždy přesvědčivá a Kefalín Ondřeje Vetchého má něco do sebe. Herci ve vedlejších rolích však byli překvapivě životnějšího charakteru, a takový Hamáček Jiřího Schmitzera má punc opravdovosti, stejně jako generál Václava Postráneckého. Konec filmu však vyznívá zbytečně lacině a Josef Dvořák svou roli neustál a nehodil se sem, stejně jako tragický konec, který se vůbec neslučuje s celkovým pojetím filmu. Ale ta odvaha, pustit se do zfilmování tohoto díla, se musí ocenit. (22.01.2009)

Nemůžu nezmínit úplně skvělé herecké obsazení od Ondry Vetchého , Pavla Landovského přes Schmitzera, Donutila, a dalších vynikajících herců včetně pana Rösnera . Tím je tak trošku určeno, že tento film prostě nemůže být nezábavný. Je to velmi zábavný pohled na depresivní 50 léta a jednotky PTP.Opravdu ABUSRDNE .Čo bolo to bolo terazky se jsom vděčným divákom Černých Baronů . (09.06.2006)