Černí baroni

Je si skvělé připomenout, že na poli zábavných filmů plných dobrých a nezapomenutelných hlášek jsme jedni z nejlepších, jeden z mála žánrů, kde se můžeme považovat za mistry. Černí baroni pojednávají o tom, jak to vypadalo na vojně začátkem 50. let minulého století (ovšem s pořádným satirickým nádechem), kdy tu panoval komunismus. Trochu mě mrzí, že ne všechny narážky jsem pochopil, protože mě ta doba minula a vše mě tudíž neosloví, ale i tak to byla pořádná zábava. Landovského si budu pamatoval na hodně dlouho, jeho roli slovenského majora není možné vypustit z hlavy. Nejvíce mě samozřejmě dostával Donutil v roli Troníka, jeho proslovy a grimasy mi málem potrhaly bránici. I Schmitzer coby Hamáček zazářil. Třešničkou na dortu byla návštěva generála, která byla k popukání. Myslím, že celkově herecké obsazení je za pět, ale příběh a vše okolo je pro mě asi tak za tři. Skvělý komediální film obalený úžasným obsazením, hláškami, ale pro mě s trochu ne až tak poutavým dějem. Kdybych to sám prožil, hodnotil bych asi jinak (vůbec to ale tvůrcům nezazlívám). Hlavní ale přece je, že jsem se bavil. A někdy i královsky. Za mě dávám 78 % (01.08.2017)

Jedním z nejúčinnějších způsobů boje proti neotřesitelné vládě blbců je humor. Právě tím jsou Švandrlíkovy Černí baroni. Nejde tu o nějakou reflexi hrůz, o historicky přesné vzpomínky, o filosofické přesahy, jde jen a pouze o krystalicky čistou satyru. Koneckonců, román byl psán ve druhé polovině šedesátých let a tedy v době, kdy byla hrůzná zrůdnost padesátých let ještě v živé paměti mnoha lidí. Nebylo nutné ji příliš připomínat, byla ještě stále hmatatelně přítomná. Právě proto Švandrlík její tíživost odlehčil srandou a přiznejme si, jako taková fungují Černí baroni, ať už kniha či film, který ji ostatně velmi věrně zpracovává, spolehlivě dodnes... Kdosi kdysi pravil, že reálný socialismus, respektive jeho aktéři a prosazovatelé, byli takovými krutými kašpárky. V žádné jiné době se k veslu nedostalo tolik neschopných, nevzdělaných a tupých jedinců. Švandrlík neudělal nic jiného, než že jednotlivé korálky tradovaných historek navlékl na souvislou nit svého příběhu. Udělal to ovšem mistrně, přičemž tvůrci filmu jeho vypečené špeky kongeniálně převedli do filmové podoby. Může se to zdát málo. Lze prohlašovat, že Černí baroni nejsou dostatečně "filmoví", nebo, že postrádají souvislý děj a rozpadají se do série epizod... No a co? Jestli se Vám to nelíbí, nedívejte se. My ostatní si tohle dílko rádi a znova vychutnáme... Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, gudaulin, Galadriel Celkový dojem: 80% (27.06.2010)

Komedie z doby polistopadové krizy českého filmu, kde je příjemným překvapením vlastně jen ten úvodní černobílý mini-dokument o přiblížení doby, ve které se film odehrává. Ovšem jen do té doby, než se z toho vyvine moderní švejkovina plná vulgarismů. Podruhé bych už raději sáhl po Švandrlíkově knize, než po téhle oddupané šarádě za doprovodu všech těch Donutilů, Poloczků, Vydrů a Krausů, kterou ještě navíc v poslední třetině totálně zaklincoval Josef Dvořák v uniformě nadporučíka. Navíc poté, co jsem viděl o dva roky starší Tichou bolest na stejné téma v mnohem serióznějším zpracování, není moc důvodů se k Baronům vracet a oslavovat z mé strany tenhle film. Myslím, že tuhle dobovku ocení spíše lidi, kteří zažili povinnou vojenskou službu. Kromě již zmíněného úvodu jako klady vnímám i svým způsobem nezapomenutelného Landovského, dost dobrého Schmitzera, hudbu Luboše Fišera a pak pár pěkných momentů včetně závěrečné myšlenky. ,,A nebylo to všechno úplně absurdní? ... A čo vy si vlastne predstavujete pod takým slovom ABSURDNÝ?" Dojmy z filmu spíše rozporuplné. 55% (12.08.2017)

Som z toho volaká zmetená. Kdybych soudila jen podle Černých baronů knižních i filmových, vyšla by mi z toho vojenská služba za let minulých a u oddílu PTP speciálně jako sranda tak přeukrutná, že bych měla nejeden důvod trápit se tím, že jsem se nenarodila o nějaký ten rok dřív a jako chlap. A pokud možno jako šlechtic, kněz, potomek živnostníka či jiný podvratný živel. Ale čo bolo, to bolo, terazky se na to podívejme blíž a uvidíme naprosto perfektního Landovského, Donutila v jedné z jeho nejlepších rolí, sympatického Vetchého, znamenitého Postráneckého... Omlouvám se všem, o kterých jsem se nezmínila, ale to bych tady seděla týden, tak už jen dodávám, že pozdější seriálová verze téhle podle mě nejen nedýchá na krk, ale ten krk vůbec neviděla. Takže jsem vděčná, že za dobu sledování filmu se mi přihodilo několik mimořádně příjemných záchvatů smíchu, díky čemuž budu natolik milosrdná, že nebudu zjišťovat, kdo Žižkovi přimaloval ten samopal. (28.11.2007)

Z na svou dobu vypointované Švandrlíkovy satiry (zase trošku vnímat ty kontexty, prosím!) zbylo jen obsahem dle scénáře útržkovitě nezvládnuté a formou místy až otravně hlupučké či neumětelsky poctivě debilní šaškování ve stylu mírné lekrace v mezích stádní zábavy... Nojo, už to bude skoro dvacet let, jojo, takhle začínala porevolučně záludně sračkovatět ta naše >slavná< druhdy státní kinematografie. Nejnovější vlna se starým... . . . Začudlili sůdruhovja, terazky sů magormi... %-[.. - - - P.S. Donutil mě znovu až nutil k nevolnosti, Landa pak zjevně ani nemusel moc hrát (sám sebe, že...) a ten Vetchý - sakra on snad ani nepochopil, koho hraje... °-/ . . . Škoda víc už slov... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v oněch dobách nadějných, poté jednou ještě s prstem v nose v nějaký ten černý večer, hodnocení kdysi mnohé, komentář zde vcelku otrávený při dalším repete na novácké trdlovizi jako dvastaosmdesátýtřetí - 12.6.2011) (12.06.2011)