Touha Sherlocka Holmese

To je taková škoda. Ten film měl nakročeno na docela příjemnou a jemnou parodii, jenom kdyby si nevybral tu nejpitomější cestu vyzdvihování hudby až ad absurdum. Ještě scéna v divadle před Manon má určité grády, ale pak přijde krádež notového záznamu slavného skladatele, který koupila jistá šlechtična v aukci, a i když tu roli Vlasta Fialová zahrála s chutí, připomíná celá tahle povídka spíše konspirační fantasmagorický večírek po požití opiátů. Jinak ano - řekl bych, že film vychází ze čtyř, možná pěti povídek Iljy Hurníka, a možná v psané formě je to bžunda, zvláště pro hudební znalce. Máme tu povídku z divadla, povídku ze zámku, povídku z dobročinného koncertu a povídku z maloměstského orchestru. Všude se odehraje nějaký zločin, ale ten je tak upozaděn, aby v několikaminutových sekvencích mohly znít v příběhu zmíněné hudební kusy, že to spíše připomínalo cyklus Leonard Bernstein dětem, kde humornou formou a příklady slavný dirigent a skladatel vysvětluje polopaticky, co to vůbec klasická hudba je. Lukavský je skvělý Holmes a Voska jako Watson mu zdatně sekunduje, zvláště svými tiky při Holmesově hraní, ale co je to platné, když interakcí mezi nimi je minimum, a nejčastěji na téma "už aby raději nehrál". Nezklame zde ani Macháček, ale ani jeho postava nemá moc co hrát, a i když se Macháček snaží tomu dodat nějakou šťávu, daří se mu jen zčásti. Pár replik pobavilo a asi vrcholem vtipů jsou Sherlock a Watson přvelečení za Sherlocka a Holmese. Pobavil i Menšík jako inspektor Scotland Yardu. Jsou zde zajímavé kulisy a exteriéry, i když je občas kameraman snímá z prapodivných úhlů, takže samotný obraz nemá atmosféru a nějaký feeling. Vážně škoda, ubrat o 60 % hudby a naopak přidat na humoru a vzájemném pošťuchování, trochu lépe prokombinovat jednotlivé zločiny a najít lepší ústřední linii než Landovský, mohl to být skvělý a zábavný film. Schválně by mě zajímalo, jak by tohle natočil Oldřich Lipský, (28.11.2018)

Duchaplné hříčky Ilji Hurníka došly svého naplnění v lehce úsměvné poněkud nudné televizní inscenaci. 1) 52letý Radovan Lukavský (Sherlock Holmes) a 53letý Václav Voska (doktor Watson) vytvořili životaschopné ironické portréty obou postav a především díky nim se na film dá se zalíbením (chvílemi) koukat. Plejáda špičkových herců své doby pak zajišťuje tomuto snímku nesmrtelnost...z nostalgie. 3) Výstižný koment: Němi (11.05.2015)

Co se týče hudby a námětu - skvěle odvedená práce. Ale scénáristé měly ty dlouhé scény poněkud zkrátit, protože mi to přišlo, jako nějaký povídkový film. Ale ono to vlastně byly tři hudební povídky a tři samostatné případy, jež spojovala touha. No bylo to pro mě takové zdlouhavé... Ale v podstatě je to velice vtipné a dialogy jsou zručně (byť dlouze) napsány. Jedna z velkých příležitostí pro pana Vosku... Ale z mnoha hledisek se docela nedivím, že je tento film téměř neznámý a nepatří k těm slavným komediím... ano, je to taková legrácka, takový žertíček... (14.09.2011)

Musím se omluvit - asi bych neměl hodnotit, viděl jsem jen asi dvě třetiny filmu. Přesto si myslím, že jsem schopen nějaké kritické reflexe. Lukavský a Voska jsou naprosto fantastičtí v rolích Sherlocka a Watsona, a ani další obsazení nezůstávají pozadu (dokonalí Brodský, Macháček, Rosůlková, Herz aj.). Problém spočívá v tom, že se ten film děsně táhne - některé gagy a slovní hříčky jsou famózní, ale mezi nimi je často dlouhatánská pauza. Většina zábavy tak nakonec stejně spočívá ve sledování herecky dokonale sehrané ústřední dvojky. (08.02.2009)

Ilja Hurník se měl držet svého řemesla a to hudby, tu umí dobře, ale jako autor povídky podle které Skalský film natočil, vyhořel. Nudné, zdlouhavé, bez nějakého záživného příběhu, kde selhala i dramaturgická stránka. Český Sherlock v podání nudného Lukavského a ještě nudnějšího Vosky jako Wattsona prostě vůbec nefungují. A děj, ve kterém si Sherlock chce odpočinout od vyšetřování případů a chce se věnovat hudbě, ale neustále se mu do toho pletou různé případy, tak vyšumívá do ztracena. Nezachrání to ani konfident Landovský, který Holmesovy neustále staví do cesty různé překážky. Skvěle funguje jen neurotický italský dirigent v podání Juraje Herze a nádherná Marie Drahokoupilová jako violoncellistka orchestru. Tato herečka byla jedna z nekrásnějších žen, které se v československé filmové tvorbě objevovaly. Obsazení dalších herců je sice košaté, ale v záplavě nudy nevýrazné. (06.04.2018)