Hamilton

I wrote my way out of hell. I wrote my way to revolution. I was louder than the crack in the bell. I wrote Eliza love letters until she fell. I wrote about The Constitution and defended it well. And in the face of ignorance and resistance. I wrote financial systems into existence. And when my prayers to God were met with indifference. I picked up a pen, I wrote my own deliverance. (02.08.2020)

Asi bych se ve skrytu duše obešla bez těch romantických pasáží, aby to bylo trošku kratší a přímočařejší, ale ve výsledku přijímám, že k takovému dílu trocha té megalomanie patří. P.S.: Stejně jako u mého nejoblíbenějšího muzikálu Jesus Christ Superstar byla nejlepší role napsána pro "hlavního záporáka". (24.01.2023)

U seriálu Veliká, kde v deseti hodinách stráví černoši asi deset minut na obrazovce, se sekce komentářů na CSFD ocitá v šoku a neuvěření z toho, jak moc jí jsou černý cpaní do obličeje a jak z toho nemůžou lidi v noci spát a mají strach vyjít bez doprovodu na ulici. Slušný lidi se naprosto nemůžou soustředit na děj, musí bohužel snížit hodnocení, protože myšlenka, že by v komparzu stál černoch, je pro ně tak pohlcující a neodpustitelná. V seriálu, který je přiznaně historicky absurdní a nesmyslný, je až myšlenka obsazení černocha do vedlejší role, kde řekne dvě věty, ten skutečný prohřešek, který je třeba nějak potrestat. Bohužel se tím ukazuje, že Hamilton jako gesto neztratil nic na důležitosti - bylo by moc hezké, kdyby se dalo říct, že to bylo cool v době premiéry, ale ztratilo to původní hranu, ale není tomu tak, protože "nejsem rasista, ale" je pořád všudypřítomný étos. Nejsem muzikálový člověk - respektive mám rád filmové muzikály za práci se střihem a pohybem, málokdy kvůli hudbě a choreografii, takže mě logicky relativně statický záznam divadelní hry příliš nevstupuje do zájmu. Taky je pár věcí, které by mi na Mirandově uchopení mohly vadit. Zdá se, že nutně potřebuje házet na lidi co nejvíc věcí najednou - všech čísel se účastní tolik lidí, kolik se jich vejde na jeviště, a to včetně obsahově intimních momentů, v důsledku toho chybí nějaké stupňování a gradace - po chvíli to působí poněkud monotónně a i když věřím, že naživo to nebude takový problém (a naopak člověk ocení tu nepřetržitou smršť energie), na monitoru to prostě působí po chvíli neusledovatelně. Nepochybuju o tom, že kdyby šlo o filmovou adaptaci, bylo by to vše řešeno jinak. Plus obsazení sebe sama coby člověka s omezenými pěveckými schopnostmi do hlavní role. A určitě by se dalo mluvit i o naivitě a celkovému tíhnutí ke statutu quo - ale přece jenom jde o mainstream. A nic to nemění na tom, že chápu, proč je Hamilton nejdůležitější muzikál čtvrtstoletí a jako takový je to zajímavý fenomén, který byl prostřednictvím tohohle položen na talíři přede mě a já to oceňuju. (15.07.2020)

Takže budem aj chváliť aj kritizovať. Najprv chváliť a vlastne viac chváliť. Milujem muzikály, to musím povedať ako prvé. Myslím, že som ešte divadelný záznam muzikálu v telke nevidela a je mi to trochu čudné hodnotiť to ako film, ale pokúsim sa. Veľmi obdivujem to, ako sa všetci tí pre mňa doteraz neznámi herci naučili také zložité texty a ani raz sa nepomýlili, predsa je to iné ako keď sa točí film. Za to naozaj klobúk dolu! Ja som normálne výnimočne musela čítať titulky, lebo niekedy mi to pri tej rýchlosti už nešlo do hlavy. Na muzikáli HAMILTON sa mi asi naozaj najviac páčili texty, wow a to ako sa niektoré opakovali a len obmieňali, to bolo fakt skvelé!!! Ďalej chválim herecké výkony, ďalšie wow, veľmi presvedčivé a plné emócií!!! Pri muzikáloch si väčšinou oddýchnem, vypnem, tu mi však mozog pracoval na plné obrátky, ale netvrdím, že to je zlé. A áno trošku pridlhé, musela som si to rozdeliť na dva večery a to už nie je ono. Prvá hodina a pol ma bavila viac ako posledná hodina. Z piesní sa mi najviac páči Helpless a Satisfied :-) a tiež That Would be Enough a Burn. Najlepší hlas mala asi Angelica a najviac ma bavila ona a Eliza, hoci ženy tu majú menej priestoru. L.M.Miranda to celé napísal a zložil, pekne zahral, takže má môj obdiv, ale spevák to nie je najlepší. Pri ženách som mala pocit, že nespievali naplno, teda nie žeby zle, ale že zvládli by ešte náročnejšie skladby. Viac ma bavil Hamiltonov osobný život, práve tie skladby boli najemocionálnejšie! A OK teraz čo sa mi nepáčilo. Mám rada, keď historické osobnosti majú rovnakú farbu pleti akú naozaj mali aj na plátne a je mi jedno, že je rok 2021 a zrazu akoby sme boli všetci jednofarební. Tu ide o reálne bytosti. Černochov nech hrajú černosi, belochov belosi, veď to je logické. Chápem, že tým chceli na niečo poukázať, tiež chápem, že tento hudobný žáner už či R'n'B alebo rapp je bližší black ľuďom a sú v tom myslím aj lepší, mne to pripadá však zvláštné. Hamilton je jednoducho taký multi-kulti moderný muzikál, ktorý sa nezaradil medzi moje srdcovky, ale určite sa oplatí pozrieť si ho. Keby som bola Američanka a ešte k tomu inej rasy, asi by som sa v tom viac našla. Alebo keby som mala tesne pred skúškou z amerických dejín či reálií, ale to už bolo dosť dávno. V každom prípade ide o originálne a zaujímavé prevedenie. Naživo by to bol oveľa väčší zážitok, o tom nepochybujem. Viac ma nadchol slovenský muzikál Móric Beňovský :-). 3,5* štvrtá za soundtrack. (12.02.2021)

„Hamilton,” Alexander, o ktorom bohužiaľ vznikol tento extrémne (z)idealizovaný, broadwayský a hip-hopový muzikál z divadla Richarda Rogersa, v júni 2016, v New Yorku, vypovedajúci o politickej osobnosti, ktorého (všetci) považujú za jedného z »Otcov zakladateľov Spojených štátov amerických« + stal sa vôbec prvým ministrom financií počas úradovania prezidenta Georgea Washingtona, ináč syn bohatého otrokára, ktorý svoje rozsiahle pozemky ukradol indiánom, pričom jeho potomok kupčil s pôdou a otrokmi, ktorých dokonca i za taký obyčajný rum vymieňal. A to že taký Manhattan « odkúpil » farár Peter Minnewit za smiešnych 60 guldenov, čo sa rovná 24. dolárom, totižto, práve o týchto súvislostiach sa nikto nikdy absolútne nezmienil, pretože divadelní herci boli tak neuveriteľne zažratí iba sami do seba, že úplne zabúdali na svoje skutočné dejiny, ktoré ani zďaleka nie sú také (z)romantizované, ako sa snažil do úmoru prezentovať Lin-Manuel Miranda a jeho spolok, za čo mu ešte natešené publikum poriadne (za)tlieskalo ! A čo bolo na tom najhoršie je to, že som sa musel tomu prizerať 2 a pol hodiny, čo nikomu, ani tomu najhoršiemu nepriateľovi, neprajem, a ak by teraz niekto namietal, že som to mal skrátka hneď po dvadsiatich minútach vypnúť, to by sa mi vonkoncom nerátalo, veď akoby som mohol potom napísať takúto »priaznivú« recenziu, však ? Odporúčam každému, kto chce byť (o)klamaný... ?! PS: Ani vskutku prepracovaná choreografia ma nemôže nijako obmäkčiť, alebo zapálený Miranda, tiež ! (10.01.2021)