Vše o mé matce

Moje první setkání s Almodóvarem a po tomto filmu už vím, že zdaleka ne poslední. Velmi, velmi zajímavé drama, u kterého jsem se cítil dost zváštně. Herecké výkony (mimo jiné souhlasím s názorem, že zde vypadala Penélope téměř jako anděl), emoce/pocity, které ve mně snímek vyvolával a hudbu bych vyzvedl jako hlavní vztyčné body, na kterém dílo stojí. Mnoho diváků by mi oponovalo tím, že jsem úplně zapomněl na specifickou psychologii/charakteristiku postav (nezapomněl), ale tu já osobně (alespoň prozatím) nedokážu plně docenit a sám v sobě zhodnotit, jak moc se režisér "trefil", nebo ne (možná, že tento faktor dokáže lépe posoudit spíše právě ženské publikum). Dávám 4* a už se těším na další dílo tohoto zvláštního Španěla. (17.07.2010)

Almodóvar zavádí diváky sice na bezpečnou půdu melodramatu, ale volí natolik osobité postavy a prostředí, že výsledek je blíž klasickému Almodóvarovi než klasickému melodramatu. A tentokrát je ještě více o ženách, než je u mistra obvyklé – i většina mužských postav tu vypadá a chová se jako ženy. A zase mě dostal. (04.10.2005)

Fanoušci hnutí LGBT budou v sedmém nebi. Almodóvar tam narval úplně všechno, co na konci 90. let pobíhalo po ulicích. Nejhorší jsou však ochutnávky ze španělského alternativního divadla, které nemají daleko k naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví s trvalými následky. Vše tak zachraňuje účast čarokrásné Penélope Cruz. (24.01.2023)

Almodóvar je zřejmě právem oblíbený a respektovaný. I toto je takový pěkný film, plný zajímavých postav, dialogů a událostí… --- A teď pro změnu zkusme vidět pouze kostru příběhu: Matka ztratí dítě. Vydá se na cestu. Potká lidi, sblíží se s nimi, a někteří se zapletou s drogami a prostitucí tak vhodně, že umřou. Matka tak získá nové dítě. Opona. --- Jestli to náhodou není recept na úspěch. Něco tisíckrát profláknutého se vezme jako základ a navlečou se na to módní kostýmy. Například silikonové. (19.10.2011)

Nevím, možná se mě to jenom zdá, možná jako kluk to vlastně nedokážu ani přesně posoudit, ale v každým případě mě přijde, že Pedro Almodóvar, jako jeden z mála chlapů rozumí ženské duši. To samo o sobě pro mě dělá film nesmírně poutavým, ale on umí navíc skvěle zkomponovat hudební i obrazovou složku a zasadit ji do nesmírně silného příběhu takovým způsobem, že jako celek mě to prostě rozebere na cimpr campr. U filmů Pedra Almodóvara se mě to zatím stalo vždycky a ani film Vše o mé matce nebyl vyjímkou. Dialog matky a herečky v šatně divadla či dialog na pohřbu považuji za extrémně emotivní zážitek. (06.07.2008)