Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Uteklo mi asi prvních deset minut a docela toho lituju, protože celou dobu, co film běžel, jsem se bavila. Herci byli báječní (hlavně Marvan) a ač zápletka nebyla zrovna stoprocentní, podáno bylo tvůrci vše s lehkostí a neskutečným humorem. Charaktery postav byly taky vykresleny skvěle, nevidím důvod, proč tomuto českému klenotu nedat čtyři hvězdy. ()
Jedna z nejlepších těsně poválečných komedii těží z kvalitních základů. Jde o druhou filmovou adaptaci úspěšné divadelní hry relativně krátce po sobě. Rozhodně ale nejde o pouhou kopii s jiným obsazením. Tehdejší scénáristé byli tvůrčí a ponechali pouze kostru příběhu. To kopnutí do těch dnešních si neodpustím... komedie posledních deseti let nesahají těm tehdejším ani po kotníky. A to je řeč o době, kdy se vše dělalo na koleni, peněz bylo málo...jediné čeho byl nadbytek, byli kvalitní herci. Poslední mohykán je koncertem J. Marvana ...ten dostal možnost zazářit v hlavních rolích až na stará kolena. Je mi jasné, že by dnešní mladé publikum sledovalo despotickou postavu Kohouta spíš s chladným nezájmem. Očima snowflakeové generace je jeho počínání neakceptovatelné....pokud by vznikl remake, děti by v něm volaly tísňovou linku a dostal by zákaz přiblížit se k rodině na 500 metrů. Pro boomery jde o další z fajn filmů pro pamětníky. ()
[4,5*] "Chci o vás napsat knihu. O posledním z mohykánů pravého mužství." Režiséra Vladimíra Slavínského som objavil až relatívne nedávno (v mladosti sa mi jeho filmy akosi dokázali vyhnúť) a odvtedy ma nejeden raz prekvapil vyspelosťou jeho filmov. Minimálne v tomto prípade a v prípade rovnako výborného filmu Nebe a dudy (1941) rozhodne nejde o žiadne "pitomé" komédie s "pitvoriacimi" sa "rádoby" komikmi, ale o inteligentné komédie so sviežim humorom, ktorým nechýba aj nejaká tá myšlienka. Hlavný hrdina tohto príbehu Bořivoj Kohout je despota voči ľuďom (celú svoju rodinu neustále stavia do pozoru), zato však zaťatý ochranca nemých tvárí (zaujímavý paradox, pomerne výstižne odpozorovaný z reality). A kto iný by dokázal lepšie stvárniť postavu mrzutého a prísneho chlapa so staromódnym pohľadom na rodinu ("kotel, jehož pára všechny pohání"), než Jaroslav Marvan? A keďže Jaroslava Marvana ako herca veľmi obdivujem, s potešením si užívam ten veľký priestor, ktorý tu dostal, aby naplno predviedol svoje skvelé herectvo (je to zásadný rozdiel oproti filmom, kde robil v podstate len takú "podržtašku" Vlastovi Burianovi). A dokonca sa tu predstavuje nie v jednej, ale hneď v dvoch rolách - okrem Bořivoja s rovnakou gráciou stvárňuje aj jeho brata Jaroslava s diametrálne odlišnou povahou. Film je veľmi vyrovnaný, bez nejakých slabších miest, avšak scény z blázinca patria k mojim obzvlášť obľúbeným. "Podíval jste se pravdě do tváře?" "Podíval. Byla to strašlivá tvář." ()
"Možná, že ho nezastřelí. Třeba ho jen něčím praští." Despotický starožitník vládne rodine železnou rukou, obmedzujúc ženu aj deti, ktoré sebastredne komanduje len ohľadom naplnenia vlastných potrieb a želaní. Do rodinnej situácie zasiahne vyvolený jednej z dcér, moderný elegantný inžinier, ktorý sa úskokom votrie pánovi domu do priazne a vtipnými ťahmi sa mu podarí otvoriť mu oči a zmeniť povahu. Nenáročná oddychová konverzačná komédia so skvostne dominujúcim Marvanom pôsobí celú dobu ako prvorepublikové dielo, že sa odohráva po vojne sa dozvieme až pri počúvaní rozhlasu v závere filmu. Veľmi dobré. ()
Nádhera! Neurotický Marvan = skvělý Marvan. Jedna z jeho nejlepších rolí. Mimochodem, jednu z jeho dcer v této komedii hrála Soňa Červená, pozdější partnerka Wericha, česká ještě žijící to legenda opery. Před komunistama včas utekla do Západního Něměcka a posléze hodně procestovala a hostovala na mnoha světových operních scénách. Její otec založil "Červenou sedmu". ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Divadelní hru F. X. Svobody pod názvem "Poslední muž" zfilmoval Hugo Haas již v roce 1934 jako snímek Poslední muž (1934). Pan Svoboda si prý vždy přál, aby hlavní figuru ztvárnil právě pan Jaroslav Marvan. (Terva)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
Reklama