Una vita difficile
A Difficult Life
Režie:
Dino RisiScénář:
Rodolfo SonegoKamera:
Leonida BarboniHudba:
Carlo SavinaHrají:
Alberto Sordi, Lea Massari, Franco Fabrizi, Lina Volonghi, Antonio Centa, Loredana Nusciak, Daniele Vargas, Vittorio Gassman, Alessandro Blasetti (více)Obsahy(1)
Dnes už klasický film, který ale se svým dramatickým rázem vymykal z – do té doby – čistě komediálně laděné tvorby jak Dina Risiho, tak Alberta Sordiho. Sordi zde hraje novináře Silvia Magnozziho, jehož vysoké morální ideály narážejí na realitu jeho vlastního života i poválečné italské společnosti jako celku. Děj začíná v roce 1943, kdy se musí Silvio skrývat před německou armádou a v klíčových okamžicích nedokáže zaujmout pevný postoj ani vůči odboji, ani vůči své dívce. Později se jeho představy o profesionální cti dostávají do konfliktu s politickou praxí a sociální situací v zemi. Silvio musí volit mezi ohebným kariérismem zaručujícím vysoký životní standard a osobní etikou, přinášející ovšem společensky neatraktivní postavení. (NFA)
(více)Recenze (17)
Vskutku sa jedná o naprosto renesančný, až by som dokonca podčiarkol, že i nadčasový titul, ktorý v súčasnosti stále ostáva v platnosti; ba možno ešte aj oveľa viac, než bolo tomu zrovna predtým [počas premiéry?]. • Svojou formou mi priveľmi pripomínal tituly britskej kinematografie, t.j. zreteľne z toh[t]o obdobia, keď zároveň vznikal i Ťažký život pod režisérskou taktovkou progresívneho Dina Risiho, čo v podstate priamo predstavovalo filmové hnutie: „Britská nová vlna,” okolo takých zručných režisérov, akými bezprostredne boli: Jack Clayton, Tony Richardson a Lindsey Anderson s očividnými stopami po »talianskom neorealizme«, v ktorom sa mimochodom zhliadli práve títo britskí filmári, keď by som následne snáď podotkol i to, že ústredný predstaviteľ Silvia Magnozziho, by mohol kľudne reprezentovať: „rozhnevaného, mladého muža” v podobách Toma Courtenaya či povedzme Alberta Finneyho, a tak nakoniec z týchto všetkých dostupných "ingrediencií", uzrel svetlo sveta: «taliansky Tom Courtenay» v podaní Alberta Sordiho? • Zase, čo sa teda konkrétne týkalo obsahovej stránky, tak počin zachytával časové obdobie v rozpätí rokov: 1944-1961 [so štandardným "[ne]starnúcim klišé"], s odbojárskym, novinárskym, spisovateľským a politickým presahom, vrátane nevídaného, realistického uchopenia ako celku, a to i za prispenia výtvarnej stránky v podaní talianskeho KAMERAMANA: Leonida Barboniho; geniálna kompozícia obrazu v jeho podaní + strihová skladba: Tatiany Casiniovej Morigiovej, ktorá naprosto perfektne ladila spolu s obrazom, vedľa čoho sa priam nádherne vynímali i herecké výkony: Ley Massariovej, ktorá mi pripomínala svoju kolegyňu Geraldinu Chaplinovú. • Ústredná postava, tak to rozhodne bola kapitola sama o sebe s nadštandardným, hereckým prejavom v podaní A. Sordiho, ktorý publiku [i v aktuálnom 21. storočí] dokonalo nastavil zrkadlo: buď sa ocitáme na jednej strane, alebo na tej druhej; záleží iba na nás, čo si napokon vyberieme, kedy zvyčajne prevláda typický karierizmus. • Svoju recenziu tentokrát nemienim ani nijako zvlášť extra "zvýrazňovať", či dodatočne upravovať, maximálne iba miestami »kurzívovať«, nakoľko nosná myšlienka bola podaná tak strhujúcim spôsobom, že tým pádom ani akosi ďalej nepotrebuje na seba strhávať zvyšnú pozornosť. ()
Veľmi pekný romantický film z obdobia druhej svetovej vojny v Taliansku. Vzťah novinára Silvia a Eleny si počas filmu prejde zložitými peripetiami, podfarbenými talianskym sentimentom a náročným obdobím vývoja talianskej spoločnosti, keď sú obaja hlavní hrdinovia postavení pred niekoľko vážnych morálnych otázok. Produkcia je prostá ale našťastie to kompenzujú vynikajúce herecké výkony Alberta Sordiho a Lei Massari. ()
Ťažký život je o jednom typicky talianskom vzťahu, búrlivom, ukričanom, ťažko sa rodiacom a ťažko sa končiacom. Ale nie to nám chce film povedať. Síce trochu jednoduchým spôsobom, ale pravdivo a úprimne o tom, že sa nepatrí spreneveriť ideálom a zásadám a pred ťažkým životom si vybrať ľahšiu cestu v blahobyte. Film zahŕňa veľké časové obdobie a tak si spolu s dvojicou Silvia a Eleny prechádzame politickými zmenami Talianska, ktoré neveľmi poznáme, od monarchie k republike, od kráľa po vládu milionárov. A to vtedy milión lír ešte niečo znamenal. Na film sa príjemne pozerá, stále sa niečo deje, ani sekunda nie je nevyužitá, čo mám rád. ()
Nadčasový snímek o přístupu k morálce a sociální situaci v zemi. A protože se podobné stavy opakují v nepravidelných cyklech, může život přivést na scestí takovým to způsobem kohokoli a kdykoli. Dino Risi zde reflektuje poválečné události, které moc nebraly v potaz hrdinství partyzánů a obyvatele, které sužovala chudoba, jež se státu nedařila vyřešit. Silvio tak zpočátku chce být silně morální a zásadový. Jenže manželka mu to vyčítá, protože nedokáže domů přinést více peněz. Sama pak může vidět, jak to dopadá, když bývalý novinář ohne hřbet a začne se otáčet jen za penězi bez ohledu na to, odkud se berou a jakým způsobem je vydělá. Jde o film, který by platil i ve starém Římě a platnost bude mít nejspíš v každé době. Dnes též. Alberto Sordi se ani zde nevyhnul lehce komediálnímu projevu, on to má prostě v sobě. ()
Název přesně vystihuje obsah tohoto filmu, průřez těžkého života v poválečné Itálii. Překvapily mě i popové fláky z válečné a poválečné doby, které dotvářejí scény (aquarela de brasil na pláži, only you při vracení se k ženě,...), nějak jsem si to představoval umělečtější, ale zklamán nejsem:) I přes svou černobílost je nadčasový a krásně srozumitelný. ()
Galerie (51)
Zajímavosti (8)
- Píseň „Tulipán“, která zní ve filmu, nazpívalo Trio Lescano, ženská vokální skupina zpívající v italštině od roku 1936 do roku 1950. Originál písně se jmenuje „Tulip Time“ a nazpívali ji americké Andrews Sisters s hudbou od Marie Grever. (sator)
- Atentát, který byl letmo zmíněn, se týkal Palmiro Michele Nicola Togliattiho. Byl to italský politik a vůdce italské komunistické strany od roku 1927 až do své smrti. V roce 1930 se stal občanem Sovětského svazu a později měl město v této zemi pojmenované po něm – Tolyatti. (sator)
- Herec Borante Domizlaff, který ztvárnil německého vojáka zabitého Elenou (Lea Massari) žehličkou, byl ve skutečnosti německým vojákem za druhé světové války, který sloužil v bezpečnostní službě (SD) SS až do hodnosti majora (SS-Sturmbannführer). Během německé okupace Říma se Domizlaff podílel na organizaci a provedení masakru ve Fosse Ardeatine na rozkaz podplukovníka Herberta Kapplera; byl proto jedním z obžalovaných v poválečném procesu s masakrem, který v roce 1948 skončil doživotním trestem pouze pro Kapplera (později potvrzeným ve druhé instanci a res judicata) a osvobozením jeho podřízených. (classic)
Reklama