Proč?

Scénářomet Radek John vytvořil uvědomělou agitku. Nic proti, fotbal láká i blázny, a to v množstvím větším než malém. Ovšem Ráďa vždycky rád kázal vodu a popíjel cabernet. Začíná to dnes vypadat, že možná není až takový Timur, jak o sobě rád rozprávěl. Své politické eskapády však hodnotí se stylem - no a co? Co? Co je? No tak kurva CO JE, CO JE, COJE COJE COJE....V době uvedení tento počin šokoval oko diváka, zvyklého na z RVHP dorazivší budovatelské skvosty. Při pohledu na herecké výkony osazenstva čoudilky na slovač mě vždy popadne pocit, že se ztotožnili s agresivní sparťanskou smetánkou více, než žádal Smyčec. Že jo, Daníku? Je však zajímavé sledovat polodokument z období, kdy se punkeři a první výhnisky skinhídskýho hnutí v poklidu pobratřili kdekoli, kde bylo pivko. Čůčo. Kořka nebo toulen - cokoliv co otupělo šedivou socialistickou realitu. To až ta Bránická žízeň přinesla radikální sebeuvědomění ultrapravice. (25.04.2012)

Tak tohle je film, který mi do té doby prostě nějak nezapadá. Překvapilo mne, že něco takového mohlo projít komunistickou cenzurou bez jakýchkoliv připomínek. Ale na druhou stranu lze na tomto filmu vidět, že za komunismu se fandilo na fotbale stejně jako dnes a hooligans (či se hodí spíše slovo rowdies nebo ultras?) byli tehdy stejní jako dnes, tak aspoň v něčem se tahle republika nezměnila. Každopádně velmi mne pobavily prology, kdy se redaktor (pokud se nemýlím, tak to byl pan Smyczek) ptal lidí na ulici na jejich názor. U mnohých odpovědí jsem se opravdu srdečně zasmál (například u odpovědi jedné paní, která reagovala slovy to jsou ty jejich decibely a diskotéky a pak to takhle dopadá). Prostě na tehdejší dobu pozoruhodný počin. A pro mne je ten film ještě zajímavější, že v roce, kdy vzniknul jsem se já narodil a dnes patřím také mezi fotbalové fanoušky, věrné svému klubu... Dávám tři hvězdičky, protože film mne zaujal a měl náboj od začátku do konce... (03.12.2007)

Film už sice letos dosáhl věku největšího z tesařů, ale pořád to v sobě má. Myslím tím tu dokonale zachycenou atmosféru, líbila se mi i pěkná prorežimní anketa v ulicích, která mi trochu připomínala pečlivě připravenou hru na otázky a odpovědi v Aktualitách, ale nejvíc mě zaujalo, že je snímek i po těch třiatřiceti letech stále aktuální. Dneska dokonce možná víc než tehdy. A teď nemluvím o fotbalových "fanoušcích". Spíš o vztazích v rodinách a o "výchově". (29.04.2020)

Částečně dokumentaristický styl příběhu mě dost vyhovoval. Je až neuvěřitelné, jak je tento snímek nadčasový. Samozřejmě mnohé se změnilo, například máme demokracii a někteří jedinci včetně fotbalových hooligans si jí pletou zcela zjevně s anarchií. Za nedávné výtržnosti při derby Sparta - Slavie může údajně policie ČR, tvrdí hooligans. Já se ptám a kdo může za zraněnou pani, cestující z Olomouce do Ostravy, nemající ani páru o fotbale? Kdo může za zranění s doživotními následky pána čekajícího na nádraží cca před 7 lety ? Kdo může za to, že se táta bojí vzít dítě do hlediště na fotbal ? Kdo může za strach každého člověka, který nechodí na fotbal z bandou thaiboxerů ? Policie ?? Poprvé v životě souhlasím zcela s panem Langrem, proč by měli lidé, kterým je fotbal fuk platit ze svých daní obrovské policejní manévry téměř každý víkend ? Jdou snad státu příjmy ze vstupného ? Jdou snad státu příjmy od klubových sponzorů ? Pokud klub argumentuje, že nemá finance na zajištění bezpečnosti, tak ať stadion uzavře pro všechny. Že by hráči neměli při hře atmosféru ? Ti samí hráči co jdou po každém zápase zatleskat lidem co hajlují či bučí na hráče tmavé pleti ? Zaslouží si vůbec takovýhle hráči přízeň slušného fanouška ? V roce 1987 byla otázka "Proč ?" nejlepší možný název pro film o fotbalových výtržnících, kteří tehdá nebyli ani zdaleka tak nebezpeční jako v dnešní době. Natáčet dneska podobný film, jmenoval by se "Jak dlouho ?" Jak dlouho bude trvat než v hledišti někdo bude zabit, aby pánové fotbalisti pochopili komu chodí po zápase tleskat, aby fotbalový funkcionáři přestali strkat hlavu do písku před problémem a hlavně, aby politici pohli prdelí a zákon nabyli proti hooligans ostrejma nábojema a ne kapslikama. (20.04.2008)

Na prejavy násilia, ničenia, ponižovania a iných prejavov chuligánstva nie je potrebné byť futbalovým fanúšikom. Dôležité je vnútorné pnutie u jednotlivcov a ich potreba grupovať sa s rovnako postihnutými do skupín, v ktorých sa ich individualizmus dostáva na nový, vyšší level s pocitom správnosti a beztrestnosti správania sa skupiny. Smyczkov film bol koncom osemdesiatych rokov šokujúcim prekvapením pre väčšinu divákov, ktorí neprichádzali do styku s fanúšikovskými klubmi a vyčínaním ich členov. Pre súčasníkov je film historickým dokumentom z doby, keď málokto tušil, ako sa bude násilie v spoločnosti šíriť a tolerovať. (08.08.2020)