Erin Brockovich

No, nevím, zda to bylo na Ozzyho, ale rozhodně jde o pozoruhodný výkon. Julii Roberts se daří prezentovat vyzývavou a na nic si nehrající Erin Brockovich způsobem, jaký by si ona dáma nejspíš sama přála, a to není řeč jenom o těch dlouhých nohách;) Anyway - film občas ztrácí tempo, ale to se při hledání v archivech a hrabání se ve spisech (také občas;)) stává, a ten zbytek si rozhodně divákovu pozornost udrží. Nezdolný duch či triumf vůle, whatever, skutečná Erin Brockovich si zaslouží obdiv. Julia Roberts ji "jenom" zahrála...a abych nezapomněl - typické rukopisy jsou v tomhle filmu hned dva - režisérský a skladatelský - a oba se předvádějí v dobře vyladěné formě, takže nemám problém s osmdesátkou. (01.03.2006)

Film se mi líbí. Je mi jedno, jak moc oskarově napsaný to bylo. Julia byla skvělá jako podle mě všichni ostatní v tomhle filmu a přiznávám, že mi trvalo dlouho než sem Aarona Eckharta poznala. Líbí se mi muzika Sheryl Crow a vůbec tak nějak všechno... That´s all you´ve got, lady! Two wrong feet and fucking ugly shoes! (14.08.2008)

Velmi dobré soudní drama podpořené právě tím, že jde o film, založený na skutečné události. V jedné z hlavních rolí exceluje Albert Finney. Julia Roberts má samozřejmě krásný prsa, ale podle mého názoru si ztasloužila Oscara mnohem víc než Kim Basinger v L.A. Confidental (viz můj komentář.) Jo a víte co? Já bych Oscara za ty prsa klidně udělil. Tak ;-) (21.04.2003)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)

Moje původní myšlenka o tomto filmu nebyla vůbec dobrá. Myslela jsem si, že je to jen normální drama a Julie Roberts plýtvá úsměvem nadarmo. Ovšem to jsem velice zmýlila. Nejenže jí ten úsměv pomáhá k naprosto nepochopitelným činům, ale ani nevhodné oblečení nijak nevadí k vykonání velkých věcí. A taková velká věc se tu opravdu děje. Nesmíme opomíjet Alberta Finneyho, ten si také zaslouží můj obdiv, role si zřejmě vybírá podle toho, aby mohl předvést svoji milou a velmi sympatickou povahu. A kdo by si nepřál mít tak prořízlou pusu jako Erin Brokovich v tomto filmu? K přesvědčení lidí totiž nepomůže vůbec právní znalost, ale je potřeba odvaha a nebát se skákat do všeho po hlavě. Pokud toto umíte, potom se v životě jistě neztratíte! (21.10.2011)