Vysvobození

„NĚKDY SE MUSÍŠ NEJDŘÍV ZTRATIT, ABYS NĚCO NAŠEL…“   Až někdy s chlapama vyrazím za dobrodružstvím, vzpomenu si na tenhle film. Survivalový dobrodrůžo, který stupňuje napětí, ale je přívětivější než ty hrůzný „vidlácký“ (a jim podobný) filmy. A krásný je, jak to baví i po těch letech!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1970 napsal James Dickey, neznám. 2.) Zjistím, že podcenit výběr kamarádů se nemusí vyplatit.  ///  Thx za titule „softitler“.              PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (30.03.2022)

Vysvobozením pro mě byl konec filmu, protože takového naprosté emoční minutí mě a filmu jsem dlouho nezažil. Pro mě tu nefungovalo prakticky nic a pokud tam jsou myšlená vážně jakákoliv "podtémata", tak to celé mohlo být nejen přímočařejší, ale především kratší. Nepopírám jakoukoliv kvalitu, provokativně dodávám předvídatelnost a odcházím zlepšit si chuť skutečnými emocemi z postav a příběhu. tak Larsi, snad mě nezklameš... (29.04.2012)

Čtyři přátelé, měšťáci, obyčejní chlapi. Jeden se možná stylizuje do neohroženého dobrodruha, ale vesměs jde o kancelářské krysy. Na kánoích hodlají sjet úsek řeky, který má být kvůli výstavbě přehrady zaplaven. Počítají s nějakou tou odřeninou, jenže tenhle výlet v „divočině“ je poznamená zatraceně silně. Důvodem je dvojice vidláků (ještě primitivnější se pak díky téhle inspiraci stále častěji objevovali v kultovních hororech – Texaský masakr, Hory mají oči), kteří vyznávají tak trochu jiný hodnotový žebříček. Stačí pár náznaků, kdy pak vše vyvrcholí sexuálním napadením jednoho z vodáků. Následuje úprk, boj o holý život. A hlavně postupná proměna charakterů do toho času obyčejných mužů, které sžíral stereotyp. Napětí je slušné, krásu řeky se vším všudy dokonale nasnímal legendární kameraman Vilmos Zsigmond, tvůrce Excaliburu zase pokládá netriviální otázky. O nějaké zásadní otevřenosti násilí bych nicméně určitě nemluvil. I po letech to ovšem má své kouzlo. (21.10.2017)

(1001) -"They're drowning the river, man." Musím říci, že tentokrát se okouzlení klasikou nekonalo. Nechci v žádném případě podceňovat schopnosti Johna Boormana (ani dobové možnosti), ale počet věcí, které se mi zdály nechtěně směšné, dosáhl takové úrovně, že jsem se nebyla na film schopná vůbec napojit. Myslím, že to začalo hned tím soubojem banjí. Tu scénu beru vážně a nic se mi na ní nezdálo nepovedeného, ale v kontextu celého filmu si nejsem úplně jistá, jak ji mám vnímat. Je to jakási temná předzvěst krajiny a lidí, kteří myslí a chovají se úplně jinak, než na co jsou city boys zvyklí, a chlapec sám potom také hlídá bod, odkud není návratu, když "hrdinové" vyjedou na řeku a podplují ho pod mostem, což si řeknu jako člověk vzdělaný v principech mytologických příběhů a obecné dramaturgie a bla bla, ale zvuk banja ve mně zrovna moc nevzbuzuje pocity temna nebo nepokoje a hlavně Voight, který tam je a všechno vidí a očividně je znepokojen, se z ničeho nepoučí a potom jde na břeh a začne klábosit s ozbrojenými démony z lesa. A obecně předpokládám, že film je o mužích, kteří na to, že se vydávají uniknout do přírody před složitostmi civilizace, projevují obdivuhodnou neschopnost poslouchat své instinkty nebo si správně vyložit signály a znamení, jež jim padají do cesty. To vlastně zní dobře a jako hodno prozkoumání, ale bohužel mi tři zásadní věci brání zúčastnit se tohoto výletu: 1. Extrémně marné herecké výkony. Voight funguje jen jako takový pohledný panák a Reynoldsovi se snad daří přehrávat i ve scénách, ve kterých není přítomen. Scéna hádky nad mrtvolou je potom tak názorným hereckým workshopem na téma "jak nedělat drama", že jsem se u sledování skoro styděla. 2. Podivné skoky v čase a střídání realistických-nerealistických fyziologických důsledků toho, čím si chlapci prošli. Nejdivnější je lovecký výlet na útes - to ti dva jako den a noc stáli v ledové vodě, zatímco náš neochotný hrdina nahoře spal a bál se? Burt Reynolds sice omdlel a natřeli ho na bílo, ale tlouštík se zdá úplně v pohodě, ani rýmečka nebo nic, co? A Voight je po propíchnutí šípem taky podezřele fyzicky aktivní. 3. Neobratné dobové triky. Tady mám na mysli hlavně ve dne natočenou modrou noc se slunečními odlesky na hladině a zpoceném těle, díky kterým to vypadá, jako že všichni umřeli a jsou nyní trestáni za svou hloupost v očistci, kde musí prožívat své utrpení znova a znova. Umělá ručička v závěrečné snové sekvenci je potom takový poslední hřebíček do rakve. A nebo nevím, jestli jsem to jenom špatně pochopila a ono to má být béčko, které si mám užívat proto, že je špatné? (15.04.2019)

Troufám si říct, že Deliverance je jeden z nejvíce nadhodnocených filmů, co jsem kdy zhlédl! O Deliverance je zmínka téměř v každém pátém filmu, hovoří se o něm, že se jedná o základní kámen Exploitationu a dostal jsem dřevěné herce, hloupé dialogy, mizernou pointu, nulovou akci, bolestivě pomalé tempo a o napětí ani nemluvím! Záporaci se objevili pár minut před koncem a působili jako typičtí horalové, nepůsobili děsivě ani slizce a proto smutně proslulá scéna znásilnění chlapa chlapem byla spíše úsměvná než šokující. Nevím, co mi na filmu vadilo víc: zda hluboká úcta k špatnému řemeslu, nebo výtvarná cesta, kterou se film pokouší šokovat diváky, ale neúspěšně. Tohle je pro mě urážka filmu Exploitation a hluboké zklamání, které si nezaslouží děsivých 80%. (28.08.2013)