Štěstí

Film je typickým důkazem toho, že dáme-li dohromady bandu úchylů a podivínů, nevznikne nutně skvělý a nápaditý film. Všichni jsou v hajzlu, podivní a ujetí, ale taky naprosto normální nezajímaví lidé. Nejen, že mne jejich příběh nezajímal, ale přímo mě nudil. A tak z celého zázraku v rytmu filmu Magnolia zbyla jen kontrovernost (ovšem jen pro Američany, Evropan je zvyklý na tvrdší kusy). Nelze upřít pár dobrých scén a slušné herecké řemeslo, ale jinak těžká vykrádačka.... (16.12.2010)

Další z řady devadesátkových mozaiek o divných lidech. Štěstí mi přišlo, jako o třídu hůře natočená Magnolie. Zaujaly mne jen některé postavy a třeba staří manželé, nebo Donna z Twin Peaks tam byly poněkud nadbyteční. Navíc to plynulo odnikud nikam a uzavřela se akorát linie s Dylanem Bakerem. Na téměř dvouapůlhodinový film trochu málo. 50% (17.11.2015)

Tak moje dřívější zhlédnutí Života za časů války se mi opravdu vrátilo jako bumerang, protože některé z postav využil Solondz právě už ve Štěstí, a to nejen totožných jmen, ale částečně i typů charakterů, takže to bylo místy jako neustále se vracející déja vu (naštěstí ve „starší“ verzi bylo využitou mnohem větší spektrum podivínů). A také atributy Života odpovídají těm ve Štěstí (znovu vládne absurdita), jen jsou propracovanější, vypointovanější, rozhodně jsem se podstatně víc bavil (nejvíc asi u scén s psychiatrem, ať už to bylo jeho „zaujaté“ poslouchání pacienta, vlastní způsob terapie či dobře mířené otcovské rady synovi; dost často pomohla i harmonická hudba nehodící se do daných situací). A přibylo i více cynismu (nikým nepostrádaný kolega Andy) a rytí do všech těch pokrytců (kteří přitom mají své vlastní úchylky, kostlivce ve skříni) a všemožně se přetvařujících jedinců (společnému posezení dvou „dokonalých“ sester se stejně tak „skvělým“ životem se snad ani nejde nevysmát). Na druhou stranu nechybí ani vyloženě vážné scény, které jsou trochu jako pěst na oko a kvůli nim pak film působí poněkud nekompaktně. Proto dávám pouze slušné 4*. „Co by se stalo, kdybych mu sehnal...profesionálku, chápeš?“ – „Profesionálku?“ – „Děvku. Co by ho to mohla naučit. Pro začátečníky, chápeš...zaučit ho.“ – „Ale, Joe...je mu jedenáct.“ – „No jo, máš pravdu. Máš pravdu. Už je pozdě.“ (22.07.2014)

Pokud si dobře vzpomínám, uvádí Sigmund Freud v některém ze svých textů příklad "štěstí", které pocítíte tehdy, když vám za studené noci vyleze palec u nohy z pod peřiny a začne mrznout a vy si jej zastrčíte opět pod peřinu. Tím ovšem nechci "štěstí" v Solondzově filmu nijak zlehčovat. Jsou to zkutečná štěstí. Zde na poli sexuality, ale podobná jsou i v oblasti osobní kariery, byznysu či politiky - zde jsou ovšem nejpatrnější. Je pravda, že ještě před padesáti lety by byla jen málo myslitelná, ale to jen proto, že na ně nebylo v rámci boje o existenci dost času. Dříve se "štěstí" uskutečňovalo rychle a brutálně. Zde máme čas se v něm nimrat, a díky tomu i něco poznávat a poznané s něčím srovnávat. Rodinu Jordanovu a osoby, které s ní přicházejí do styku, nevidíme jako absurdity nebo extrémy, jsou součástí běžného toku života. A navíc: budoucnost se neptá, co bylo reálné a co virtuální, zůstává jen "štěstím" nasládlá pachuť života. Sám si o významu štěstí dle Todda Solonze ani dle svého života moc nemyslím. Raději zpět k Freudovi, který chtěl zřejmě říct, že štěstím je okamžité odstranění tělesné či duševní bolesti - nic nad to. Pokud vás dneska nebolí zub, máte štěstí. A pokud ano, budete ho mít, až vám ho zubař vytrhne. (17.07.2021)

[2,5*]     "Hey, you come one day. You'll see."     Úchylná prehliadka rozličných sexuálnych deviantov, ktorá ma svojim "humorom" míňa veľkým oblúkom. Todd Solondz tu v snahe napodobniť Woodyho Allena (v perverznejšej a nevtipnej forme) vytvoril strojený, poriadne vykonštruovaný svet so zrejmým úmyslom diváka za každú cenu šokovať a znechutiť. Je tu doslova celé panoptikum odpudivých postáv, ktoré sú ale "sitkomovsky" ploché (keby to boli aspoň vtipné karikatúry, tak nič nepoviem). V tej odpudivosti medzi nimi vynikajú mimoriadne hnusný úchyl Allen (všetka česť herectvu Philipa Seymoura Hoffmana), úlisný pedofil Bill Maplewood (Dylan Baker) a tlstá psychopatka (Camryn Manheim). Do toho ešte hraje strašne plytká hudba, ktorá s týmto svetom dokonale ladí. Nuž, aj takéto filmy sa občas objavia medzi 1001 filmami, ktoré musíte vidieť, než umriete. Nemyslím si, že by mal Todd Solondz nejaký filmársky talent, aspoň podľa toho, čo predviedol za jeho doterajšiu, viac ako 30-ročnú kariéru.     "It was a crime of passion. I'm a passionate woman." (31.10.2022)