Discopříběh

Vím, že na určitou sortu populace účinkuje hudba i osoba Michala Davida jako dávidlo, chápu taky proč, ale taky vím, že jsou to mnohdy jen rádoby intelektuální pozéři. A beze studu se přiznám, že tenhle film, kterej jsem dosud viděl jen jednou v televizi ještě za ČSSR, a podruhý až nedávno kvůli přítelce (byla na něj zvědavá), mě hodně příjemně překvapil. Nejenom, že na české poměry je v něm minimum "úsměvnosti", "laskavé hřejivosti", nebo podobnýho humáče, naprostá většina jeho postav se navíc chová i mluví tak věrohodně a realisticky, až jsem čuměl. Jen ten Potměšil svýho nervního rtuťovitýho fotra dost přehrává, ale zase se mi líbilo, že je to takovej ten správnej panelákovej dělňas v tílku a trenkách a bral jsem to. Nejvíc mě ovšem udivilo, jak je děj filmu na dobu jeho vzniku absolutně apolitický. Ani slovo o socialismu, ani stopa po nějakém "nenápadném" ideologickém manipulování s divákem, naopak polovina děje jede ve stylu "západních" hudebních videoklipů, tehdejší mládež je zobrazena překvapivě nesocialisticky až rebelsky, mezi její hlavní zájmy patří vymetání hospod a diskoték, a čerta starýho jim záleží na socialismu a přátelství s SSSR, potažmo na škole nebo učňáku. Davidovy texty se sice nesou v takovém tom trochu otravném huráoptimistickém duchu, ten však nesouvisí s režimem, ale s věkem hlavních hrdinů. Je s podivem, že do toho soudruzi Soukupovi nekafrali, nechali ho něco takového natočit a ještě to poslali do kin i do televize. Jo a taky je to v dnešní době, kdy frčí sedmdesátkový a osmdesátkový retro, parádní kousek do mozaiky, ty záběry z plzeňských ulic byly senzační, škoda že se netočilo v Praze, to bych zavzpomínal ještě intenzivněji. (18.08.2022)

Příšerná hrůznost, která by v jiné době zajistila autorům zpestření zbytku života v nějakém exotickém rekreačním zařízení. Dobová hříčka o trablech malého kominíčka, pyšné krásky, hloupé, leč dobré kadeřnice, a další řady svérázných figurek, především z řad dělného lidu. Vše je protkáno líbivými popěvky mistra Davida, superhvězdy disconevkusu, který zaplevelil českou hudbu svým "dílem" na dlouhá léta. Hnůj (30.08.2010)

Okamžitě mi sežeňte Oheň, Zemi, Vodu, Vzduch a Millu Jovovich - Zlo se zase vrátilo..! Máloco ve mně probouzí takové násilnické sklony, jako pohled na rachitického hejska Rudu H. nejml., jenž skrze svá ústa vypouští hlas a písně spartakiádního vraha hudebního vkusu. Jedna hvězda za kostýmy, které donutily zahanbeného Versaceho spálit všechny své dosavadní modely v hutní peci. (09.11.2009)

Předlistopadová klasika. Béčkový pokus o muzikál na pozadí kulis materialistického socialismu. Z hlediska estetické kvality asi nic moc, jako dobový materiál super! Ne nadarmo v tomto filmu slyšíme hudbu Michala Davida, kterou půlka národa nenávidí a druhá ji odmítá, protože se neslučuje s trendem té dané generace, která do styku s M. Davidem zrovna přijde... Ale - pusťte ji ožralým lidem na diskotéce a pozorujte, co se bude dít, pak se pobavíme o tom, jestli teda má jeho hudba nějaké kulturní kořeny nebo ne. Já říkám - je to v nás. Jsme děti socialismu. (04.06.2009)

Co na to říci? Tohle je prostě tendenční film, který celkem rychle vyšuměl a zdejší hodnocení je toho důkazem. Jako sonda do osmdesátých let pro ty, kteří tehdy ještě nebyli na světě je to celkem dobrý, ale to je opravdu vše. Zbytek je o ničem, písničky Michala Davida se až příliš často opakují a místy i nudí. (19.01.2009)