Vlny
Waves
Režie:
Jiří MádlScénář:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrají:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (více)Obsahy(1)
Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy? Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu (Bontonfilm)
(více)Recenze (56)
Film, který patří k tomu nejlepšímu z české kinematografie a snese srovnání s čímkoliv z celosvětové produkce. Některé scény jsou audiovizuálně lahůdkové, všechno funguje jak má a jako bonus je to dokonale pochopitelné i pro diváka, který o tehdejších událostech neví vůbec nic. Mádl chytře využil své filmařské schopnosti, aby to celé působilo ještě velkolepěji, než na co měl peníze. Fanoušek Triera nebo Vachka může namítat, že je to místy až moc hollywoodské, ale já byl velmi potěšen. ()
Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! ()
Mádl vytáhl svůj režisérský um na úplně novou úroveň. Ano, téma je už 100x vytěžené a pro náš národ obzvlášť bude zřejmě navždy citlivé. Nicméně způsob, jakým dokázal celý 131 minutový příběh poskládat, skvěle k němu doladit hudbu, srdečným způsobem připomenout, že nic za daného stavu není (a ani nemůže být) černobílé a to vše bez sklouznutí k lákavému patosu? Wow. Ve festivalové atmosféře pětihvězdičková záležitost (jinak střízlivějších 85%). [KVIFF 2024] ()
Vlny jsou film, který klidně mohl vzniknout v Turecku. Což je jedna z těch kinematografií, které jsou poeticky rozkročené mezi realistickou tradicí evropského filmu a bombastickou expresivností populárních filmů z Asie. Vlny jsou řemeslně zdařilé, vypadají draze a atraktivně a jejich zaměření na hrdinství a dramatický příběh zřejmě u českého publika, navyklého na to, že s komunistickým režimem se vypořádávají hlavně komedie, rezonuje. Bouřlivým ovacím ve Varech i v Hradišti očividně nezabránila ani tezovitost, schematičnost ve vykreslení postav (ano, komunisti jsou permanentně načuření týpci, co stále řvou, vyhrožují a nebo lidi rovnou bijí) a místy až úsměvná snaha mít z filmu velký thriller (takže postavy někam neustále dramatickou jdou či běží za zvuků tepavé hudby). Je to ten typ Velkého národního filmu (tm), co bude nejspíš domácím publikem vynášen do nebes jako něco "konečně světového", byť v zahraničí se mu nejspíš bůhvíjak dařit nebude. ()
Tretí režijný kúsok populárneho herca testuje hranice toho, kam môže siahať český veľkofilm. Uveriteľné kulisy, strhujúca téma, presah do súčasnosti a v druhej polovici nesmierne napínavý thriller. To všetko zabalené v prvotriednom remeselnom aj hereckom balení. ()
Mádl je frajer. A kameraman, zvukař, skladatel a střihač taky. Světovej film. ()
Jirkovi Mádlovi se podařilo něco, co se v současné české kinematografii jen tak nevidí. Natočil film, který je kvalitou na evropské úrovni. Odvyprávěl příběh, který bez nějakého patosu a černobílosti funguje dobře jako historická výpověď, ale zároveň i jako paralela k současné době a nedávným událostem jinde než u nás. Těch 130 minut uteče jako voda a po konci snímek pěkně rezonuje, což potvrzuje i mohutný divácký potlesk na letošní premiéře ve Velkém sále. [KVIFF 2024] ()
Ze všech dosavadních režijních počinů Jiřího Mádla, z nichž doposud vždy trčela poměrně výrazná naivita a nevěrohodnost, jsou Vlny zdaleka nejlepší. Mimo jiné proto, že tímto neduhem již netrpí. Film je skvěle dramaturgicky ošetřený a jeho pečlivě strukturované klasické vyprávění bezešvě splétá velké množství dějových linií. Snímek je ukázkou špičkového řemesla ve všech ohledech, ať už se to týká dobové stylizace, kostýmů, hereckých výkonů nebo hudby. Právě díky tepající hudbě, dynamickému střihu a citu pro budování napětí si scény zahrnující policejní střet s demonstrujícími studenty, příjezd tanků do Prahy v srpnu 1968 nebo vojenský zátah na budovu Českého rozhlasu svou intenzitou a efektností v ničem nezadají s mnohými hollywoodskými akčními thrillery. V množství zdařile napsaných a charakterově pestrých vedlejších postav, vycházejících ze skutečných novinářů a hlasatelů tehdejší zahraniční redakce, která během pražského jara bojovala s cenzurou a při invazi se snažila za každou cenu vysílání udržet, panuje naprostá přehlednost - stejně jako v jejich emocích a motivacích. Tento důležitý příběh si poctivé, propracované a prvotřídní zpracování zasloužil, takže je nesmírně potěšující, že se Vlny v kontextu českých dobových filmů posledních let řadí k těm nejzdařilejším. ()
O době, jíž Vlny reflektují, jsem již od puberty četl, slyšel i viděl spoustu nejrůznějších materiálů a také jsem vyloženě dospíval na soudobé čs. populární hudbě, až mám někdy pocit, že to Pražské jaro '68 i s následující deziluzí v 21. srpna a celé období normalizace jsem někdy v minulém životě musel zažít také. Přesto – nebo i proto mě dovede potěšit nový pohled a další střípek do celkového obrazu, pokud je zpracován kvalitně... a Mádlovy Vlny mě i přes rozpačitější dojmy z úvodního „akčního nerváku“ do nikdy mnou nezažité doby vrátily tak intenzivně, že jsem ty rychle uběhlé 2 hodiny v letním amfiteátru vůbec nevnímal. Film si drží svižné tempo a rozehrává temnou atmosféru v pohnutých událostech jak během událostí Pražskému jaru předcházejících, tak s vyvrcholením v osudný srpnový den, kterému se v tomto filmu se zaostřením na dění v Československém rozhlasu dostalo skutečně hodně prostoru. Už jen díky zasazení do rozhlasového studia mají Vlny určitě přínos navíc i uprostřed haldy jiných českých filmů vracejících se do dob socialismu a rozehraná dilemata ohledně (ne)zaprodání se režimu/systému na mě působily nadčasově. Dobová hudba (včetně návštěvy podniku s dvojníkem Waldemara Matušky :)) mě potěšila i přesto, že je s ní místy narábáno dost volně (např. hit Heleny Vondráčkové „Přeji Jordán“ použitý jako podmaz v listopadu 1967, ačkoliv píseň vznikla až po sprnu '68), ale toleroval jsem to bez potíží, coby dotváření atmosféry s různými pocity vloženými ve své době do hudby a textů... tedy do chvíle, než během sprnové invaze nezazněly „Čerešne“ Hany Hegerové – kromě toho, že píseň pochází až z 80. let, tak nápadem použít ji mezi spoustu šedesátkové hudby na podbarvení nějaké smutné chvíle v roce 1968 to až zbytečně vykradlo slavné Pelíšky. Také mě trochu zamrzelo, že v první polovině hodně výrazná postava ředitele Čs. rozhlasu (jinak, ve špičkovém ztvárnění Stanislava Majera s detailně precizní mimikou) náhle s příchodem 21. srpna úplně zmizí z filmu a objeví se už snad jen v jednom téměř nic neříkajícím krátkém záběru. Tyhle drobnosti mi pocitově brání jít na plné hodnocení, přestože zážitek z Vln byl pro mě i silnější, než loni ve stejné době ve stejném Amfiku navštívený Oppenheimer. [80%] ()
Potlesk v běžném, navíc plném kině, jsem už dávno nezažila. Klobouček. ()
Jirka Mádl dokazuje, že má veľký talent. Veľmi silný film. Obnažuje našu históriu a vyzdvihuje hrdinstvo pracovníkov rozhlasu, ktorí v neľahkej dobe dali spoločnosti to najdôležitejšie, čo vedeli. Po technickej stránke obdivuhodné, hudba, kamera a triky vynikajúce. ()
Jiřímu Mádlovi se podařilo natočit kvalitní dobový film, jenž dokáže běžného diváka obohatit i o historické informace - přiznám se, že některé aktéry událostí Pražského jara z Československého rozhlasu neznám a jsem rád, že jsem se o nich díky filmu něco dozvěděl. Zvolil silnou hereckou sestavu, řada z aktérů je aktuálně dost v kurzu, především Vojtěch Vodochodský a Jan Nedbal. Prvně jmenovaný se výtečně popasoval s poměrně nejednoznačnou hlavní postavou svádějící velké vnitřní boje. Celý film je velmi zručně natočen, působí profesionálně a určitě se za něj nemusíme stydět za našimi hranicemi. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to drobnosti, Vojtěch Kotek jako Jiří Dienstbier mi nepřipadne vhodný, ani ten knír nepomůže. Nežil jsem v té době, ale nezdá se mi, že by někde na československém území fungovaly motely jako v amerických filmech. ()
Jiří Mádl to dokázal! Natočil historicky nejlepší český autorský film. Vedle režie se zde ujal i scénáře a není absolutně od věci jej v této kategorii zařadit po bok takového filmového velikána, jakým je Christopher Nolan s jeho posledním tvůrčím počinem, Oppenheimerem. Pocitově má film nejblíže k Affleckovu oscarovému Argu. Vlny jsou niterným a velmi emotivním exkurzem do života novinářů Československého rozhlasu, bojujících za vysílání necenzurovaného zpravodajství v období okupace Československa v srpnu 1968, které navíc ovlivňují vnější tlaky na členství v StB. Výjimečnost Vln je způsobena jednak intenzivním a uvěřitelným přenesením diváka do 60. let minulého století, a jeho vcítěním se do hlavní postavy filmu, Tomáše Havlíka (Vojtěch Vodochodský). Druhak velmi zdařilým prolínáním veškerých linek příběhu - novináři Československého rozhlasu, bojující za nezávislost vysílání / studenti, bojující za svá práva v ulicích velkoměsta / Tomáš Havlík, bojující se systémem v pracovním a osobním životě. Emoční dopad snímku na diváka je v dnešní době navíc mnohem silnější, než by byl kdy dřív. Důvodem je řada paralel, které může divák spatřovat s Ruskou invazí na Ukrajinu. V závěru se slzám neubrání žádný vlastenec. Vlny v divákovi ještě dlouho po projekci zanechají pocit národní hrdosti a patriotismu. Plná palba, 100 % hodnocení a velké přesvědčení o účasti Vln na závěrečném ceremoniálu v boji o Oscara za nejlepší zahraniční film roku 2024. 💯 (01.07.2024 KVIFF, světová premiéra s osmiminutovým standing ovation) ()
Perfektná práca s emóciami. Mádlov dynamický storytelling a Žiaranov vizuálny štýl presne vedia kedy povoliť uzdu sentimentu, kedy ísť do klipovej štylizácie, kedy diváka hodiť do prúdu silného soundtracku a nechať ho unášať sa. Film o sptrítomňovaní a spoluprežívaní. ()
Je čistá radost potkat se po letech s českým filmem světových parametrů. Tohle není žádná komorní uťáplinka o pár lidech, posedávajících u mikrofonů, ale sebevědomý, dynamický a rozmáchlý film, který se nebojí v rámci variace na dobové události používat i postupy klasické, v tom dobrém slova smyslu hollywoodské, filmařiny - a zvládá to skvěle. Jistě, někomu může právě tohle vadit (historikům třeba všechny ty zkratky a fabulace), ale někdo ať si políbí šos, tohle není dokument. Dravý střih, skvěle nasazené dobové písničky i fantastická původní hudba... něco hnidek by se vypíchat dalo, ale pár minut po skončení karlovarské projekce se mé srdéčko tetelí adrenalinem z kinofilského uspokojení a ten orgán o kousek výš filmu přeje, aby určitě nezůstal "festivalovým", rozhodně má zásadní potenciál oslovit i mytického "běžného diváka", který si chce prostě zajít do kina na dobrej biják. A navíc, v kontextu s tím, co se při roku 2024 děje ve světě, může těžko přicházet ve vhodnější chvíli. ()
Když se podíváte na plakát k novému autorskému snímku Jirky Mádla, možná se pousmějete a pomyslíte si, proč nikdo nevymyslel originálnější koncept než hromadu postav namačkaných u sebe. Jenže ve Vlnách není hlavní postavou jenom šéfredaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu Milan Weiner (skvělý Stanislav Majer), nebo jenom nováček v podání Vojty Vodochodského (kterého jsem konečně vzala na milost). Ústředními hrdiny je opravdu celá redakce a k tomu všichni ti, kteří se za cenu nasazení vlastní kariéry i života neváhali postavit za svobodu slova. Více než dvě hodiny jsem jenom zírala, že se někomu v našem malém českém rybníčku povedlo natočit tak perfektní a napínavý dobový film. Jirkovi se to povedlo a téměř desetiminutový standing ovation na světové premiéře v Karlových Varech je toho důkazem. Jsem dojatá a pyšná. ()
K filmu Vlny poviem len toľko. Snáď je to český film roka a snáď si už Majer pôjde po toho Českého lva. Pre absolútne pochopenie je fajn vidieť aj film Muž, který stál v ceste a prislúchajúci diel Českého století. Mádl konečne režisérsky presný. Ďakujem, koniec oznamu. 5 z 5 (Kino Šaľa) ()
Viděno včera v předpremiéře boskovického letňáku za přítomnosti tvůrců, kdy se mi podařilo po několika dlouhých letech vzít sebou i svoji maminku. Amfiteátr byl zaplněn, na nebi padaly perseidy a nutno podotknout, že film jako takový byl taktéž ohromující. Jedná se o výklad jedné z nejdůležitějších částí československých dějin, který by se měl pravidelně oprašovat a myslím, že národní hrdost, patriotizm a připomenutí totality, represí, útlaku a bezpráví je na denním pořádku. Je to strhující podívaná bez hluchého místa, která kráčí s hlavou vztyčenou po boku těch největších českých filmových es a zároveň dokáže podmanit skvělou, netradiční hudbou a trochu překvapivě i bavit. Mádl je větší borec, než jsem tušil a před filmem výborně narazil na to, že to nejsou elity, které nás vedou, ale právě jednotlivci a životy běžných, svobodných lidí, kteří dokáží vybudovat silný, ale hlavně bohabojný a lidumilný stát, který vzkvétá a hřeje. U mě tedy panuje spokojenost a vemte na to základky děcka v září do kin. Herci klas. 8/10 ()
[KVIFF] Určitě příjemný film, ale že bych si z něho sedl na zadek, to ne. Je to podobné jako Zátopek. Prostě opět historie, ve které se hezky flagelantsky babráme, přesah nijak zvláštní. Vlny mají výhodu díky Slovensku a Ukrajině. To filmu kryje záda. Určitě příjemné, ale myslím, že takový Mord je v něčem aktuálnější a řezavější. ()
Související novinky
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (více)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (více)
V Karlových Varech byly rozdány ceny
Po rozmanitých devíti dnech končí největší tuzemský filmový svátek, jímž je Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Během jeho 58. ročníku bylo na plátnech karlovarských kinosálů uvedeno na 180… (více)
Budem výnimočne pozitívny hoci český film je roky v peknej brinde.. Začnem tým najlepším čo tento film ponúka a tým je vizuálna forma a dobové zobrazenie ktoré je vysoko uveriteľné. A to vďaka nášmu najlepšiemu slovenskému kameramanovi Martin Žiaran ktorý by po správnosti mal vyhrať všetky vizuálne ceny v našich končinách. Úprimne s týmto môže ísť pokojne do americkej produkcie a zabudnúť na Európu, hoci i tu som si všimol drobné nekonzistentnosti v atmosfére buď iný formát, iné kamery, alebo surovina, ťažko sa to dalo v niektorých scénach dešifrovať... obrazová kvalita tam niekedy skákala, strih tiež fajn, kasting tiež výborný, možno otázne či tam dať tie známe slovenské ksichty, neznáme tváre = väčšia uveriteľnosť, najväčšiu slabinu tohto filmu vidím v scenári a jeho tvorcovi. Neviem či s niekým od scenárov konzultoval jeho tvorbu..v podstate sa dá povedať že tento film má dve časti, prvá kde sledujeme Wiener a jeho konanie a druhá keď nám postupne zmizne zo scény a centra diania a nemá to za neho príbehovo kto ťahať, postavy a ich charaktery nie sú jasne definované, iba Wiener a u nášho spojára sledujeme kvázi zmenu názoru a to je málo, tie ostatné postavy sú len také křoví. Keď idete robiť príbeh o tíme ľudí ktorí vedú rozhlas máte na výber ako to celé uchopiť, buď chcete ukázať všetko a robíte Slovanskú Epopej ako začínajúci scenárista (kopec zbytočných scén aj vedľajších postáv ktoré nijako neposúvajú príbeh a dej, každá jedna scéna má slúžiť príbehu, má obsahovať buď novú informáciu alebo udalosť dôležitú pre príbeh alebo novú postavu), alebo sa držíte jedného menšieho obrazu ktorý neukazuje všetko. Tento film mohol mať neskutočné napätie, neskutočnú drámu, ťah na bránu, hru s divákom, rozohrať hru kde by sme nevedeli kto je s kým a proti komu, ak by sa systematicky držal techniky drámy mal tam prácu s divákom kde divák vie predvídať čo sa stane v ďalšej scéne...a za každou akciou by bola reakcia, jednoducho komorná atmosféra bez veľkých mastershotov v uliciach Prahy s tankami by tomu prospelo omnoho viac, a tým myslím Clooneyho novinársky film Good night and good luck kedy sa prevažne sústreďujeme na ten istý tím ľudí a to ako im postupne režim ničí život kvôli tomu že v niečo veria a idú za tým. Ja by som volil komornú psychologickú drámu postavenú na silných postavách a nie vizuálnu Slovansku Epopej ktorá chce ukázať všetko aj s príchodom okupantov. Celkový dojem je však pozitívny, ale viac napätia, humoru, psychológie postáv by tomu prospelo. Na Argo to nemá hoci plagát sa na to trochu hrá. Mohlo to byť československé Good night and good luck, next time. 70-75% *** a pol hviezdičky. Vlnky. Ako američan alebo človek z Burkina Faso by som zrejme bol v mnohých scénach vypojený, a to je chyba. Každá jedna scéna má byť zrozumiteľná rovnako tak pre Čecha, Slováka aj laponského eskimáka. Treba vidieť v kine. Doba nasadenia v kontexte diania na Ukrajine je tiež dôležitá, aktuálna aj pre nás aby sme nezabudli na to že Moska hovorila o Československu v období Dubčeka a o čechoslovákoch ako o fašistoch, teda podobne ako dnes Putin o Ukrajine. () (méně) (více)