Discopříběh 2

První díl podle mě zachraňoval docela slušný scénář. Druhý díl už je jen přehlídka disko hudby (horší kvality než v původním Diskopříběhu), kterou se někdo snažil naskládat do osmdesáti minut a vytvořit tak něco, čemu se říká děj. Jestli tam byl nějaký příběh nebo vtip, tak jsem ho díky inovativní Soukupově režii přehlédla. (04.06.2011)

Krásná česká osmdesátá léta, čas   dospívání a písničky v oné době   populárního zpěváka Michala Davida se ve volném pokračování etud otce a syna Horáčkových skromně přelila do počátku let devadesátých. Role se však tentokrát obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho otce postihla druhá míza. A tak vznikla nádherná ukázka situace, když si muž mezi čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit, že stárne a naopak si chce dokázat, že má ještě plno sil na rozdávání. Hudební  film Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako předchozí a nutno podotknout, že se oba filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes nepřestávají   bavit. Punc nostalgie září z každičkého   záběru, avšak zásluha je, kromě   režiséra, především Ladislava Potměšila v   roli ovdovělého otce, se kterým to, stejně jako dříve s jeho synem,  pořádně zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do sytosti. Jedná se o naprosto   nepřekonatelný film ve všech svých aspektech. A vlastně se v české kinematografii jedná o jediný snímek s takovým tématem, Takže se nechme unášet humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v jedné písničce, když tátové blbnou. Něco takového se již natočit nepovede. (14.06.2021)

Soukup to vzal přes kopírák. Navrhuju, že by třetí Discopříběh byl o synovi Jirky Horáčka, který má podobné "trable." Dědeček a otec už jsou polepšení a mohli by dávat pozor na růst a výchovu svého nejmladšího. Vše tomu nahrává - disco pořád letí a Michal David se bohužel nedostal do propadliště dějin tak rychle, jak by rozumný člověk soudil... (02.06.2003)

Z pochopitelných důvodů jsem se druhému "porevolučnímu" Discopříběhu až dosud vyhýbal jako upír česneku, obával jsem se, že pojede v kolejích takové té raně devadesátkové filmové trapnosti, která svou ''humornost'' staví na zápletkách o střetu divokého kapitalismu s buranstvím a kterou jsou tehdejší filmy mnohdy nasáklé. I podle traileru jsem soudil, že to bude strašná hovadina, ale dal jsem to s přítelkou hned po jedničce, že ať už to mám tedy konečně z krku. A není to kupodivu tak hrozné, jak by se mohlo podle traileru i anotace někomu zdát. Určitě je to míň trapná česká komedie, než většina všech porevolučních českých komedií. Možná, že k mé tolerantní blahosklonnosti napomohlo i to, že v posledních letech s velkou oblibou vymetám všelijaké retrovýstavy a retromuzea a na tenhle film jsem koukal hlavně jako na dobovou zajímavost, oproštěný od emocí. (18.08.2022)

Pokračování Horáčků, tentokrát ale jsou problémy s otcem a ne se synem. Otec v podání L.Potměšila chytne druhou mízu a ne všem se to líbí. Scénář je poměrně slabý, o tom se nedá moc mluvit, u písniček je vidět, že to je pokračování a moc hitů se nedočkáme. Před odpadem to ale zachraňuje několik scének s Pavlem Novým - Cos to přived? Táhni....:-) (29.08.2016)