Discopříběh 2

Krásná česká osmdesátá léta, čas   dospívání a písničky v oné době   populárního zpěváka Michala Davida se ve volném pokračování etud otce a syna Horáčkových skromně přelila do počátku let devadesátých. Role se však tentokrát obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho otce postihla druhá míza. A tak vznikla nádherná ukázka situace, když si muž mezi čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit, že stárne a naopak si chce dokázat, že má ještě plno sil na rozdávání. Hudební  film Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako předchozí a nutno podotknout, že se oba filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes nepřestávají   bavit. Punc nostalgie září z každičkého   záběru, avšak zásluha je, kromě   režiséra, především Ladislava Potměšila v   roli ovdovělého otce, se kterým to, stejně jako dříve s jeho synem,  pořádně zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do sytosti. Jedná se o naprosto   nepřekonatelný film ve všech svých aspektech. A vlastně se v české kinematografii jedná o jediný snímek s takovým tématem, Takže se nechme unášet humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v jedné písničce, když tátové blbnou. Něco takového se již natočit nepovede. (14.06.2021)

A zase ten Soukup ! Ten chlap zkrátka neví kdy má dost, a z každé blbosti, která má návštěvnost jen díky špatné informovanosti diváctva o úrovni imbecility ve filmu, se snaží vydojit ještě něco navíc. Ježíšíkriste, zaražte tomu chlapovi režírování filmů. Ať ho nechá Železný na Nově režírovat ty jejich příšerné estrády, ale jen ať už netočí filmy. To totiž Jaroslav Soukup zjevně neumí. (31.07.2002)

Z pochopitelných důvodů jsem se druhému "porevolučnímu" Discopříběhu až dosud vyhýbal jako upír česneku, obával jsem se, že pojede v kolejích takové té raně devadesátkové filmové trapnosti, která svou ''humornost'' staví na zápletkách o střetu divokého kapitalismu s buranstvím a kterou jsou tehdejší filmy mnohdy nasáklé. I podle traileru jsem soudil, že to bude strašná hovadina, ale dal jsem to s přítelkou hned po jedničce, že ať už to mám tedy konečně z krku. A není to kupodivu tak hrozné, jak by se mohlo podle traileru i anotace někomu zdát. Určitě je to míň trapná česká komedie, než většina všech porevolučních českých komedií. Možná, že k mé tolerantní blahosklonnosti napomohlo i to, že v posledních letech s velkou oblibou vymetám všelijaké retrovýstavy a retromuzea a na tenhle film jsem koukal hlavně jako na dobovou zajímavost, oproštěný od emocí. (18.08.2022)

Asi začínám senilnět, ale po letech jsem se dnes (25.1.2011) na film znovu podíval a ty ptákoviny jako tlustoprd ve svatebních šatech, Horáček na záchrance, či Obermajerová trenující si drbnu z Ulice v kombinaci s hudbou Michala Davida mne dostaly natolik, že jsem se rozbrečel jak stará kurva a dávám plný počet. (06.09.2008)

Tak rozdíl mezi jedničkou a dvojkou je asi jasný. Zatímco Discopříběh obsahuje minimálně vcelku přijatelný příběh, ale hlavně jeden hit za druhým, Discopříběh 2 je jednou trapnou přítěží. Nejen že neobsahuje ani jednu hitovou píseň, ale snahou filmařů je udělat z Jirkova táty co největšího šílence - alespoň v jejich očích. Jenže i motivy průšvihů se opakují. Jirka byt vytopil - táta nechal vyhořet. Jirka běhal na náměstí nahý, tátu odvezli na záchytku. Je to hudební film, takže hudba to mohla zachránit, leč nezachránila. (07.09.2020)