Vítr v kapse

Protrpěl jsem si svých 77 minut a s úlevou, že už si nikdy nic se Sagvanem Tofim a dalšíma "hvězdama" nepustím jsem mohl spokojeně ulehnout. Ne, tohle opravdu není můj šálek kávy a navíc ani doba, kdy se film odehrává mi už nic neříká. Já jsem polistopadové dítko, takže tohle pro mě byl opravdu vyhozený čas.. Z mého pohledu to působilo jako něco nepovedeného, ale co nepovedeného, to snad ani nedokážu říct.. (09.08.2012)

Poměrně zdařilý film o socialistické mládeži a jejího zapojení do pracovního budovatelského procesu. V rámci možností doby a normalizační cenzury hlavní hrdinové rebelují a ponaučení na konci není ani příliš okatě demagogické, naopak nabízí konec k zamyšlení. Rozhodně zábavný, i když smutný film z té doby a o té době, zapadající do škatulky "ze života". Nedivím se, že mnozí dělničtí kádrové volají po návratu doby, kdy v továrně bylo náplní práce přemýšlení, co vlastně budou dělat a jak to navléci, aby si při tom stihli vyřídit i domácí práce. (06.12.2015)

moc nechápu odpor vůči tomuhle snímku,...čekal jsem mládežnickou rozjuchanost, ale ta se nekonala...jediná věc, se kterou se člověk musí poprat, je Davidův vlezlý song, který ale s poetikou filmu moc nesouzní, v jedné scéně je dokonce použitý poměrně tvrdě ironicky ( Vaculík se jde po smrti kamaráda ožrat do parku a do toho zní "Já chci žít nonstop:))...film je to docela prostý a civilní, místy má až bezútěšnou náladu, oba hrdinové moc neví, co se sebou, nudí se, mají své sny, ale ty se ve finále nesplní ani jednomu - Tofi se zabije na motorce, Vaculíka odchází na vojnu a pravděpodobně se mu i rozpadne vztah......důležitou roli tu hraje i samotná fabrika, prorezlý moloch, kde se většina lidí jenom tak poflakuje a všude visí vyčpělá padesátková hesla...konec je pak až smyczkovsky apelativní...slušný film, i bez nostalgie... (20.07.2010)

Skvělý koment Curfew, Enšpígl. Ozzy2 a Xmilden. Zatímco adorovaný Mencl (či jak se to píše...) točil svoje bukolické Vesničky, Soukup tady podal velice reálný obraz osmdesátých let a celou dobu se vším, co s ní hýbalo, či spíše nehýbalo. Ano, takhle to vypadalo, takhle to bylo. Bez příkras, bez uslintané líbivosti onoho Vyprávěj a podobných veleděl zejména ze současnosti. Přitom ona Láska z pasáže byla rovněž kvalitní film, pokud ho bereme jako obraz doby. Taky od Soukupa. A taky s Vaculíkem, i když bez Tofiho. Že se v době erodující soudružské cenzury, ale i na svou dobu neomezených časových a finančních možností dařilo kolikrát točit překvapivě dobré filmy je na úvahu. Že potom už točil Soukup jenom ty hrůzy s Majxsnerem a Dagmarou je věc druhá. Otázka je, jestli Donšajni nejsou sračka úplně stejná a Anglický král vlastně taky. Jenže podle mnohých frikulínů a intošů je Menzel bůh a Soukup idiot. Podobné dělení je ale ukázkou inteligence jich samých. Ono mezi Záchvěvem strachu a Dagmarou zeje stejná propast jako mezi Skřivánky na niti a Donšajny. A co se týká Michala Davida? Ti, kteří ho opět označují za prokomunistického popáka by si měli poslechnout chvíli televizní kanál Retro, či jak se to jmenuje. David jenom kopíroval ony "západní" trendy. nejsem a nikdy jsem nebyl adresátem popu a disco, ale mezi produkcí Michala Davida a různých těch diskotékových grup oné doby (připomeňme si uvřískaný a rádoby romantický pop) nebyl ve skutečnosti rozdíl. Ale i poznání tohohle vyžaduje trochu přemýšlení, znalostí a schopnosti nezaujatě porovnávat. Pokud se někdo chtěl pobavit a film ho nezaujal, není na to nic špatného. Pokud ale někdo má odvahu hodnotit, měl by k tomu mít aspoň základní předpoklady. Jinak je za typického tydýta... (03.08.2020)

Z nostalgického hlediska se jedná o filmový   počin, který nastartoval víc, než by si kdo   uvědomoval? Pro režiséra Jaroslava Soukupa to   znamenalo start filmů pro mládež, i když   další film po tomto byl ještě historický.   První film Sagvana Tofiho, první film dvojice   Tofi - Vaculík, a co víc, v podstatě i první   film trojice Tofi - Vaculík - Augusta. Scénář   se prý držel osobních zážitků Soukupa z   plzeňské Škodovky, tak dejme tomu. Námětově   se jedná o film o mládeži cílený samozřejmě   pro mládež s typickou výrobní tématikou. Ano,   hlavní dvojice má po škole a začíná pracovat   ve strojírenství. Mladistvá nerozvážnost se   však postará o nejeden humorný zážitek v   rámci lumpáren a srandiček. Na dnešní dobu   tak ukazuje věci takřka neuvěřitelné.   Stranická propaganda tu nijak znatelná není,   ale vymožeností doby ano. Hlasování dělníků   o mimořádné pracovní sobotě? A co když   někdo bude proti? A co ta živá hudba u   vrátnice na přivítanou dělníků? Je to tak.   Dnes již neuvěřitelná doba a nic víc.   Zmíněná mladistvá nerozvážnost v touze   prosadit svůj názor v době nesvobody je svým   způsobem hnacím motorem životní cesty   mladých. Živá a veselá atmosféra však   nestárne a kupodivu svým způsobem dává   snímku punc nesmrtelnosti. Pro generace tuto dobu   nezažijící celá etuda přijde neuvěřitelná,   avšak těm starším naopak vyvolává vzpomínky   a to nejen na dobu socialismu a ponurost šedi. Na   snímek je již třeba se dívat okem   shovívavým, neb je to přeci jen snímek své   doby o své době. Pokud se tento fakt nebude   plně vnímat, zůstane skutečně jinak povedený   film, který svým odlehčeným humorem ještě   stále dokáže přivodit dobrý filmový   zážitek. (11.05.2021)