To nic, drahá

To, že všetko nebude tak idylické ako sa na prvý pohľad zdá nám bude jasné už od prvých momentov filmu. "Don´t Worry Darling" bol presne ten film, na ktorý som v kine čakal už nejaký čas a potreboval sa dostať opäť do filmovej nálady. Nedá sa povedať, že by som počas septembra nemal niekoľko filmových zážitkov, no dokopy som chcel vidieť niečo, čo by vo mne vzbudilo záujem o to vidieť viac. Florence Pugh je absolútne excelentná a celá ta atmosféra toho prostredia je vynikajúca. Priam cítite, že niečo v tom všetko nehrá, že to všetko musí mať nejaký skrytý význam a chcete len vedieť, o čo vlastne ide. A dáva to aj otázku, že či je spoločné šťastie skutočne to, čo vlastne je vo vzťahu to absolútne najdôležitejšie. Pretože ako môžeme byť vlastne všetci úplne šťastní? Ako to docielime? O niečo podobné sa pokúšal aj film "Held" no myslím, že Olivia Wilde na to išla ešte o niečo lepšie. Chcel by som to nejako povedať, no išiel by som do veľkých spoilerov. A tým sa vždy snažím v komentároch vyhýbať. Dáva to každopádne správnu otázku o tom, čo je vlastne vo vzťahu najdôležitejšie. Šťastie? To samozrejme dôležité je, no rovnako je to aj o vzájomnej dôvere. A láska nevie vždy všetko zachrániť. Najsmutnejšie mi ale príde, že vo filme sú momenty kedy mi bolo Jacka skutočne ľúto. A keď pochopíte všetky detaily a uvidíte realitu, ten priestor na súcit tam z mojej strany rozhodne bol. Je ťažké tento film komentovať bez spoilerov, no odporúčam ho vidieť. Možno to mohlo byť ešte silnejšie, no nebudem sa sťažovať. Za mňa silný a kvalitne natočený film, ktorý dokonca prináša aj jednu veľmi uspokojivú smrť postavy. Uznávam. Hodnotenie: A (06.10.2022)

Dříve nadmíru rozkokošná Olifka, která si dle životopisu prý „pro herecké účely“ velmi yntelygentňě až k popukání změnila jméno z Cockburn na Wilde, a ani tak neskončila v pornu, pomalu ale jistě odkvétá do zatuchlé, afektované plastické instatrhaviny a patrně ze zoufalství zjevně přehodnotila i své seksuální preference na anál a připínací dilda. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že vyměnila poměrně mužného, vtipného, inteligentního sympaťáka a solidního herce Jasoně Sudeikise za slizkou až odpornou, prkennou, pozérskou, neumětelskou Barbínu, vypatlanou hlásnou troubu kokotporátní pohlavní apokalypsy, prvotřídního komerčního debila, nefachčenka, pozornostní kurvičku a v neposlední řadě nuzného reproduktora furtdokolových, lacině přitroublých a kulturně degenerativních kolotočářských cajdáků chlapeckých homoqartet - Jindřicha Styly. Jsem toho názoru, že to asociálními sítěmi a neomarxistickými vytřiprdelníky vyhajpované rádoby popkulturní hovado rozhodně nemá ve filmech s opravdovými herci co dělat a je satanžel obsazován jen z důvodů pseudopopularity mezi nevkusnými bukanýry a pohlavně dezorientovanými, vyrachtanými čtrnáctkami. Olifku ale asi momentálně bolí prdel natolik, že zaslepeně přehlíží, jak jí ten nebinární psychoseksuál kurví film a jak už jen svou přítomností, natož výkony, bytostně uráží všechny ty skutečné herce. Z pohledu filmových análů to ale patrně až tolik bolet nebude, neboť se qalitativně jedná o sice režijně solidní, kulisně vyňuňaný a posh-evně vybarvičkovaný, ovšem veskrze nudný, logicky obskurní a sterilně instantní plagiát, který bych pro účely tohoto zvratku, jak jinak než výstižně, nazval Stepfordský matrix. Instantní plagiát, během jehož sledování tak zůstalo jedinou potěchou leštění soupravy před vjezdem do metra při pohledu na čím dál tím jedlejší slečnu Puchovou, Pukovou, Pjúkovou, … nebo jaxe to vlastně správně čte. Každopádně ustálená pražská fráze „Potřebuju skočit na Florenc“ tu nabývá zcela nových významů. (31.10.2022)

Když musí distributor v oficiálním textu záměrně lhát, aby pointa působila šokujícím dojmem, tak je něco špatně. Promo stálo hodně na Stylesovi, který má obrovskou základnu fanynek, ale film táhne Pugh a alfa samcem i výraznějším hráčem je naštěstí Pine. Vypadá to jako pokračování Stepfordských paniček. (27.11.2022)

Štýlové retro, úchvatné kostýmy, výborný soundtrack, majster Matthew Libatique za kamerou a iba 26-ročná Florence Pugh, ktorá svoje herecké kvality už naozaj nikomu dokazovať nemusí. Aj takto by sa dal v skratke opísať druhý celovečerný film Olivie Wilde Don’t Worry Darling. Pri týchto slovách to však nekončí... Alice (Florence Pugh) si spolu s manželom Jackom (Harry Styles) užíva idylický život na americkom predmestí. Dokonale napĺňa rolu vzornej manželky a za svoju poslušnosť, tvorbu tepla domova a najmä diskrétnosť, dostáva na oplátku život v bavlnke plný luxusu a veľkolepých večierkov. O záhadnom Projecte Victory, ktorého súčasťou je aj jej manžel, nevie nič bližšie. Keď sa však začnú diať isté záhadné veci, v Alice sa postupne otvára čoraz viac znepokojivých otázok...lenže pýtať sa nie je z jej pozície celkom povolené. Pri tvorbe mysteriózneho trileru ako inšpirácie režisérke údajne poslúžili snímky ako Počiatok (2010) a Truman Show (1998). Snáď najviac z neho cítiť Stepfordské paničky a pocitmi nekomfortna a štylizáciou do pastelových farieb miestami aj menej známy, no výborný kúsok Swallow (2019). Don’t Worry Darling ma chytil od prvej minúty. Pôsobivou atmosférou, dokonalým prostredím hraničiacim až s desivou sterilitou, ako aj hereckým obsadením. Florence fantastická, pozdvihnúť treba aj Chrisa Pinea, ktorý ako Frank, zakladateľ utopického projektu, dodáva každej scéne náležitú iskru. Harry Styles vyslovene neprekáža, no rozhodne by som v jeho role videla radšej pôvodného kandidáta - Shiu LaBeoufa. Ak by som mala hodnotiť prvú hodinu a pol, s hodnotením by som rozhodne išla vyššie. Za ňou však prichádza postupné odokrývanie informácii a servírovanie hlavnej idey, ktoré je podané vcelku nešťastne. Povrchne a spôsobom, ktorý zamedzuje dosiahnutiu patričnej katarzie. Práve táto záverečná pol hodinka pre mňa film až bolestivo rýchlo presunula z kolonky "nadštandardné" do "priemerné". Pretože už samotný vývoj deja divákovi jasne naznačuje, kam režisérka svojimi myšlienkami smeruje (kritika spoločnosti – postavenie žien, patriarchát...) a už iba prakticky dostáva to, čo aj tušil. Veľké myšlienky na Nolanovský štýl nečakajte, každopádne však Olivia Wilde ako režisérka nie je stratená a talent tam je. Film má po iných líniách čo ponúknuť a ja som si ho (až na to finále) príjemne užila. (08.11.2022)

Vykradená hromádka civilních žánrových povídek, která klame tělem až do té míry, že odmítá odpovídat na vlastní otázky. V první třetině se objevuje tolik slepých uliček a nikam nevedoucích vějiček, že jsem do poslední vteřiny nechtěl věřit, že chce Olivia Wilde celý svět postavit na jediném zvratu. Hodnocení se tak z větší části opírá o božský talent Florence Pugh, která jen zvýšeným hlasem nebo lehkou grimasou zadupává planě křičícího Stylese nebo rozšafného Pineho do země. Režie nebo vizuál jsou až neoprávněně sebevědomé, což několik zbytečných linek v konečném dojmu umaže, ale ty nejviditelnější (letadlo, zemětřesení) ignorovat nelze. 50% (04.05.2023)