Amistad

Toto Zrození planety opic podle Štefana Hracíkopce je nejlépe zhlédnout jako završení zoologické trilogie Hotel Rwanda - Poslední skotský král. Po kolena v patosu, za monumentálního Vilijemsova fidlání můžeme vidět další dramaturgicky zpotvořenou Štefanovu masturbaci nad jeho milovanou ústavou Spojených sráčů, demokracii nejdemokratičtější, u níž by trnuly bradavky i neprávoplatnému vynálezci hromosvodu (tupouni si teď na chvíli zagůglí), a končící jako obvykle s rukou na koulích a Emejzing grejs v pozadí klišovitým výstřikem mantry "... a spravedlnost pro negry". Tak ne, můj rasistický poradce pro imič si právě stáhl kápi a tvrdí, že, že mu přes ty otvory pro oči bylo špatně rozumět a mělo tam být "... a spravedlnost pro všechny". No, uhádal jsem to s ním teď na "...všechny negry". Každopádně, důsledky vidíme ve výše doporučených dílech, u nichž se dá s úspěchem polemizovat o tom, jestli kolonizace a bitch otrokáře nebyli naopak kulturním a civilizačním pokrokem. To takhle zrušíte obchod s opičkama, civilizátoři je nechají osamostatnit, do toho tam naběhnou katolické a islamistické kudlanky, k moci se dostane nejsilnější samec a je z toho pumelenice goril proti šimpanzům, co se vzájemně vyhlazují a zotročují jako na běžícím pásu, a kde se směje akorát Čárltn Hestn jako majitel bauxitových dolů. Než mu je ovšem znárodní. Jo, jo, Afrika, necivilizovatelná kolébka lidstva. Sem tam nějaký tlustý strejc zabučí v OSN, mrdne se jim tam nějaká ta potravinová pomoc, což má za následek, že se akorát množí geometrickou řadou AIDS neAIDS. Takže Štefane, je to o něco zábavnější a méně xblití než ten poslední Koňský salám, a pro otylé Afroameričany rozhodně lepší než bajka o nezfetovaném a soudně netrestaném Rodny Kingovi a možná, že si teď ten váš kenžský demokrat i adoptuje pár sirotků ze Sierra Leone, než se tam po dalším volebním období vrátí na důchod kralovat. (24.09.2013)

Opravdu jsem nečekal, že mi tento Spielbergův velkofilm přinese až tak silný zážitek srovnatelný s Věznicí Shawshank. Lépe to dopadnout nemohlo - film je podle skutečných události, ale ačkoli je to někde uváděno jako případné alibi a někdy zůstane opravdu jen u snahy převést na plátno skutečnost, ale toto není ten případ. Vše, o čem vyprávěl daný snímek (nešlo jen o zápas nešťastných Afričanů s americkým soudním systémem, ale o vykreslení problému otrokářství - nejen v USA - a hrozící občanské války obecně) bylo ukázáno naprosto věrohodně, přesvědčivě a působivě. Herci byli vesměs velmi dobří, ale nejvíc mezi nimi vyčníval (nikoli prostorem, ale hereckým uměním) Anthony Hopkins, který svůj výkon završil svělým závěrečným a rozhodujícím výstupem v soudní síní. (03.01.2009)

Tenhle pokus o historický přepis skutečných událostí působí docela monumentálním dojmem, ale zase tak pevné základy při bližším ohledání nemá. Některé scény jsou natočeny skutečně působivě (i díky skvělé práci s kamerou), ale většina filmu je tak nějak plochá a nevýrazná, jako by Spielberg nemohl chytit tu správnou formu a nedokázal vdechnout svému dílu kouzlo, které předtím vdechl spoustě jiných filmů. (19.07.2002)

Nedokážeme se domluvit, protože máme jiné jazyky. Nechceme se domluvit, protože ti druzí jsou podřadný druh. Nemáme společnou řeč, kulturu, zvyky = jsme nepřátelé. ____ Banální a pravdivou skutečnost zobrazil Spielberg v úvodních scénách hmatatelně, když proti sobě postavil domorodé Afričany a španělské obchodníky s otroky. Tyhle dvě skupiny shodu nenajdou a ani najít nemohou. Dovolají se unesení černoši práva na vyslyšení aspoň v Americe? Soudní drama – oblíbený americký žánr – přináší scény krutých flashbacků z cesty otrokářkou lodí (některé z obrazů nejde pustit z hlavy lehce). ____ Spielberg samozřejmě vlastním lidem fandí, takže se v Americe najde hrstka statečných, která brání zoufalé i vzdorující otroky. Méně prostoru už věnuje, jak Afričané prožívají cizí zemi. Jak se asi museli lidé z vesnic cítit v městském vězení, jak mohli pochopit právní systém a politické lavírování jiného kontinentu? ____ Film si neodpustil některá klišé, jako je například etické prozření právníka, který se do soudního sporu pustil nejdřív jen kvůli honoráři. Mohl vynechat vedlejší motivy (záběry na dětskou španělskou královnu) a tím posílit hlavní dějovou linku. ____ To jsou jen drobné výhrady k jinak emocionálně třeskutému dodatku k ne zas tak vzdálené historii. SHRNUTÍ: Dobrý konec ještě neznamená, že vše skončilo dobře. (31.10.2018)

Strhující příběh boje odvážného právníka za lidskou důstojnost je dokořeněn opětovně fantastickým výkonem Anthonyho Hopkinse v roli budoucího prezidenta Johna Quincyho Adamse. Hopkins je v tomto snímku snad ještě lepší, než v „Seznamte se, Joe Black", a to už je opravdu co říci. Po uplynutí 148 minut dlouhého snímku si možná také položíte otázku, kdo v tom filmu vlastně byl svobodný. Zda příznivci otroctví, nebo Cinque a jeho lidé. Afričan, který se nikdy nevzdal, který měl svobodu vždy v sobě, byť byl spoután okovy. Možná by tím svobodným mohl být advokát Baldwin, jenž stále věřil a doufal ve spravedlnost, i když každé malé vítězství bylo sraženo další prohrou. (14.07.2011)