Blízká setkání třetího druhu

Můj první bombastický sci-fi film viděný v kině. Po letech mi nevadila dotáčka vnitřku mimozemské lodi, kterou nové trikové možnosti ukázaly v úžasně snové kráse. Zaskočilo mě však, že tvůrci podlehli tlaku ochranářů a vystřihli z filmu jednu z výborných scén. R.Dreyfuss v ní podlehne vidění tajemné hory a v obývacím pokoji ji vytvoří z kamenů, rostlin a mladých stromků - vše navozí ze zahrady. Jako v extázi buduje se zápalem místo, kde dojde k setkání třetího druhu. Devastace přírody se však ochranářům nelíbila, a proto z filmu zmizela. Nevím však, zda poslední verze vydaná na DVD ji opět neobsahuje, ale moc tomu nevěřím. (12.03.2011)

Táhlo se to jako sopel malýho cikána, ale kupodivu to fungovalo. Asi proto, že to bylo tehdy určité novum. Dnes by to byl existenciální provar na způsob Turínského poníka. Pamatuju si jen tři klíčové momenty. Ne, čtyři. 1. Světla nad Velkým Malíkovem. 2. Osoby modelující robertek ve tvaru skály. 3. Znělku, kterou se komunikovalo s emzáky. 4. Návrat unesených. A tohle vše na tom bylo to nejkrásnější. (18.05.2014)

Základní kámen sci-fi žánru. Steven Spielberg s tímto filmem neměl snadnou startovací pozici, poněvadž ho nasadil do kin v době, kdy celý filmový svět šílel z Lucasových ´Star Wars´ (jejichž obliba přerostla až do jakéhosi společenského fenoménu západního světa), ale díky svým kvalitám si brzo našel místo v srdci filmových fandů i odborné kritiky. Jde bezpochyby - společně se Zemeckisovým ´Kontaktem´ - asi o nejlepší film na téma kontaktu s mimozemskými civilizacemi, jehož závěr a stěžejní tóny Willimasova soundtracku vstoupily do filmových učebnic. Potěší také režisérská legenda Francois Truffaut (v té době Spielbergův přítel) ve stěžejní roli astronoma Lacombeho. A na to narvaný letní kino za bolševika také jde stěží zapomenout. (02.03.2010)

Na svou dobu naprosto luxusní scifíčko, kde všechno funguje. Od napětí po úžasný hudební doprovod. Neustále jsem ten film obcházela a netuším proč. Možná proto, že už je jedna zmlsaná moderními technologiemi při výrobě současných filmů. Ač jsem se toho zprvu bála, nenašla jsem zde jedinou nudnou pasáž či úsměvné trikové efekty (Spielberg a úsměvné trikové efekty? Jsem trapná!). (24.07.2019)

Jedno z klíčových děl žánru, které muselo být ve své době neuvěřitelnou peckou, mě dnes léta páně 2012 docela velkým obloukem minulo. Honba za kontaktem s mimozemšťany je sice plná „úžasných“ vizuálních efektů i zajímavých nápadů, ale to, že jsem ji viděl až nyní, bude zřejmě tím největším kamenem úrazu. Slušnou atmosféru nabízí jen sporadicky, hluchých míst naopak poměrně hodně. Přepálená délka z ní pak dělá na můj vkus až příliš neosobní (místy takovou až na Spielberga překvapivě nepříjemnou) záležitost. Ale jak říkám, pětatřicet let poté nemůžu čekat zázraky. PS: Spielberg se navíc opět ukázal jako oscarový smolař (osm nominací, pouze cena za kameru).. (30.03.2012)