Čelisti

Takže - Čelisti jsem viděl poprvé v osmi letech, po dlouhém žadonění a přemlouvání svých drahých rodičů:) A nenechalo to na mě žádné velké následky (vždycky jsem byl trochu zvláštní dítě) - ve chvíli kdy celé příbuzenstvo vyjeklo, jsem dál klidně seděl a čekal, kdy už se sakra objeví ten žralok!!!! Nějaká hudba od nějakého Williamse mi tenkrát byla ukradená (což je dnes poněkud naopak:)), ale nic z toho nemění ani ň na faktu, že Čelisti jsou perfektně natočený thriller a Robert Shaw totální machr:) (21.02.2003)

Pod vplyvom filmu Čeľuste sa na veľkých bielych žralokov vrhli lovci trofejí, presvedčení, že ide o neľútostné ľudožravce, ktoré sa musia vyhubiť. Samotný Peter Benchley neskôr priznal, že pri písaní knihy mal mylné informácie, žralokom nerozumel, a dokonca že keby vtedy niečo vedel o ich správaní, takú knihu by ani nenapísal. Miliónom žralokov zmasakrovaných kvôli fanatizmu to už životy nevráti. Nerozumiem filmom, kde sú zvieratá prezentované ako krvilačné monštrá, nepáči sa mi to, nesúhlasím, nemôžem dať vyššie hodnotenie. (21.02.2018)

Nepřekonaný a nepřekonatelný thriller, ve kterém se podařilo tvůrcům vygradovat atmosféru skutečně do maximální výše. Lekavější povahy při nečekaném vynoření žraloka určitě dostaly přinejmenším kopřivku, v tom horším pak srdeční infarkt. Kdo si při napínavých scénách nervozitou okusuje nehty, měl by Čelisti sledovat raději v rukavicích, aby mu na prstech aspoň něco z nehtů zbylo. (26.08.2002)

„Potřebujeme větší loď!“ Kdo by neznal Spielbergovy digitální ještěry, kdo by neznal Spielbergovy výlety do druhé světové války, kdo by neznal jeho útoky od obrovského bílého žraloka. Spielberg je značka, Spielberg je jistota. Před čtyřiceti lety, před deseti lety, dnes. Velké problémy s maketami žraloků, přepisování scénáře, špatné počasí, hádky na place, nevraživost mezi hlavními herci, vysoce překročená délka natáčení, navyšování rozpočtu, dohady při postprodukci – Steven to neměl snadné. Nakonec ale stvořil žánr/tradici letních blockbusterů. A tržby a ohlasy (i kritická nařčení) byly halasné. Strategie práce s monstrem – lidožravým bílým žralokem – to byla ukázka talentu ve službách filmařské inteligence. O zvířeti se mluví, hraje se s ním ve videohře, je na plakátu – ale ve filmu diváka (alespoň v první hodince a něco) děsí jen v náznacích. S iracionální hrozbou se tak pracuje náramně. Zlověstný hudební motiv ze skladatelské dílny Johna Williamse (jeden z jeho pěti Oscarů) nejprve nikdo nebral moc vážně, nakonec ale tvoří nedílnou součást legendárního snímku. A Spielberg? Naštěstí měl dostatek rozumu, aby odmítl pokračování, a vrhl se na další neprobádané filmařské cesty. (27.01.2016)

Vadí mi vliv, který měl film na prohloubení démonizace žraloků. Významně přispěl k tlaku na vyhynutí řady druhů z nich. Po filmařské stránce mu těžko co vytknout, přesto mě zajímala mnohem méně napínavá hra na kočku a myš na moři než budování děje před vyplutím. To bylo úplně skvělé (strávil jsem pár týdnů v amerických na turistice závislých maloměstečkách a ta atmosféra byla dokonale popsaná). Souboj paryby s lidmi byl svým způsobem hodně podobný Duelu, stejná zarputilost na obou stranách a jen těžko pochopitelný útočník. (25.08.2012)