Jurský park

Jeden z velmi mála filmů, kde je Bůh ženská. Protože když se tu samici Rexe obětuje koza, jinak se to snad ani vykládat nedá. Kromě feminismu je Jurský park ještě o pojídání potravy a jejím vylučování, v čemž mají dinosauři samozřejmě před lidmi navrch. Zatímco my se civilizovaně moříme s kuchyněmi, jídelnami, příbory a talíři, oni prostě žerou, případně v těch našich místnostech dělají svinčík. Defekace na kadibudce je pak přímo smrtící záležitost. (21.09.2011)

Spielberg sa nám po dvadsiatich rokoch vrátil k žánru titulu, ktorý z neho spravil hviezdu a po rokoch rodinných mainstreamov ukázal, že nestratil cit ani pre nahnanie poriadnej dávky napätia. Úžasný vizuál posunul možnosti efektov znova o obrovský kus dopredu, čomu nasvedčuje fakt, že projekcia po dvadsiatich rokoch nepôsobí ani trošku zastaralo a myslím, že by sa kľudne v kinách mohol pobiť s dnešnými súpermi, čo sa vizuálnych efektov týka a s mnohými by vyšiel ako víťaz. Príbehovo priamočiare, no veľmi dobre zahrané, má to neskutočný spád a gradáciu, sú tam emócie, napätia neúrekom, no čo viac od kvalitného blockbusteru čakať. Snáď len kvalitnejšie pokračovanie. Ale tomuto sa nedá vyčítať ani mäkké F. 100%. (21.05.2013)

Po trikové stránce už Spielberg dosáhl naprosté dokonalosti, ovšem stále je zde cítit ještě taková ta jeho osobitá hravost, kterou se prezentoval v 70. a 80. letech, což je pro film veliké plus. Viděl jsem tento snímek již několikrát, ale při každé další projekci stále zírám s otevřenou pusou a po většinu stopáže napětím tajím dech. To je myslím výmluvná poklona pro Jurský park, který je dnes opěrným sloupem filmových 90. let a jedním z nejklasičtějších článků světové kinematografie vůbec. Steven Spielberg prostě ví, jak zapůsobit na diváky, je to génius svého oboru a zde to opět v plné síle dokazuje. Jeden z nejslavnějších filmů všech dob, o hodnocení není nejmenších pochyb. (22.11.2009)

Jurskému parku jsem se vyhýbala řadu let, když koukám na rok natočení, zvládla jsem se tomu vyhýbat celých dvacet let, jsem vážně dobrá. V lednu, kdy jsem čekala, co muž mé topky č. 1 napíše k Lincolnovi, abych se rozhodla, zda má význam se na ten film dívat, mezi námi proběhla následující korespondence: "A dokoukej už toho Lincolna, ať si můžu přečíst koment." "Myslíš toho Spielbergova? Na toho čekám do kina." "Však já si počkám. A hned pak se překonám a podívám se na Jurský park." "To jsi ještě neviděla? Ach, jak nešťastná musíš být." "Když ty ještěři jsou tak velký a škaredý, nikdy jsem dinosaury neměla ráda, dokud je Haribo nezačalo vyrábět jako bonbony (a žížaly a třešňový jsou beztak lepší)." "To nemáš ráda ani Cestu do pravěku?" "Tu jo, ale to jsou český ještěři, ty jsou hezký přeci." Je to jenom náhoda, ale Lincolna jsem viděla dnes ráno a hned pak, tedy večer, jsem se překonala, a když mi to dávali v televizi, koukla jsem se na ty ještěry. Takže - ty ještěři jsou velký a škaredý, nikdy jsem je neměla ráda a i mezi bonbony Haribo jsou lepší modely než dinosauři, třeba žížaly a třešně. S Cestou do pravěku, kde jsou čeští ještěři, kteří nad jiné vynikají nesporným půvabem, se tohle vážně nedá srovnávat. Když park tak bez ještěrů. Ta doba, kdy jsem se tomuhle filmu vyhýbala, bylo vcelku šťastných, saurů prostých, dvacet let. A to ještě mám kliku, že jsem nečetla knihu, z které je čerpaný námět, to bych asi byla už vyloženě otrávená. (29.06.2013)

Jak hodnotit film, který mě v dětství na dlouhou dobu přitáhl k fenoménu dinosaurů? Jurský park byl prvním velkofilmem, který jsem v životě viděl a nadšení z něho bylo samozřejmě obrovské. Když ale odečtu na dobu vzniku přelomové triky a příběh, jehož banálnost sedne opravdu hlavně dětem, tak mi po letech zůstává pouze Williamsův parádní soundtrack a především nostalgie po dětství stráveném v knížkách o dinosaurech. Revoluční snímky se hodnotí vždy velmi složitě. (18.06.2017)