Jurský park

Nadčasová klasika, které je jak skvostnou adaptací knihy, tak vynikajícím filmem. Velkofilm, který staví hlavně na výstavbě scén, postav a témat. Díky tomu je to jak správně vzrušující, napínavý, tak i chytrý, zajímavý a srdceryvný. Spielbergova režie nejde cítit pouze ze záběrování, kompozice záběrů a scén a z práce s kamerou. Člověk to cítí i v každém promyšleném záběru s efekty, ať už jde o scén s revolučním CGI nebo praktickými animatroniky. Avšak hlavně to jde cítit v jednotlivých výkonech postav. Od dětí, přes vědce až po Hammonda a jeho zaměstnance to čiří Spielbergem, který těmto postavám vdechl společně s herci život a díky tomu může člověk prožívat tento příběh o něco více. No a bez hudby Johna Williamse by ten film také nebyl stejným. Prostě perfektní sešlost mistrů svých oborů, který nadělili nestárnoucí podívanou, plnou ikonických záběrů, momentů, postav a scén. (19.02.2023)

10 / 10 Snáď žiadny iný snímok na mňa nemal taký silný dopad, ako táto luxusná výprava do minulosti - nielenže som sa stal beznádejným fanatikom všetkého prehistorického, čoho výsledkom sú ešte dnes plné poličky encyklopédií, ale prebudil sa vo mne aj skutočný a neutíchajúci záujem o kinematografiu. Vtedy som si totiž prvýkrát uvedomil, koľko tvrdej práce stojí za každým filmom, koľko síl a talentu si vyžaduje jeho natáčanie - a ako veľmi by ma takáto práca bavila. Spielberg je môj idol a Jurský park film môjho detstva, ktorý s pribúdajúcimi rokmi v mojich očiach na kvalite vôbec nič nestratil, práve naopak - až teraz, so slzou v oku spomínajúc na tie bezstarostné chvíle strávené pred televízorom, ho viem skutočne doceniť. (19.11.2005)

Chytré hlavy, miliony dolarů, opuštěný ostrov a zakódovaný vzorec pro zvířátka, díky kterým se země začne pořádně otřásat. Oživlá prehistorie, která se vymkla kontrole, fascinovala Stevena Spielberga hned dvakrát. Poprvé to byl geniální tah a triková revoluce, na kterou byly zvědavé masy diváků, podruhé to dřelo hlavně v bodě, který divák u jedničky tak nějak přešel – scénář. O filmová práva se sice velké produkční společnosti rvaly, látka Michaela Crichtona ale po příběhové stránce nezaujme (také se scénář nejednou přepisoval – Spielberg byl spokojený až s verzí, do které zasáhl David Koepp). Kdykoliv tak slezou na tu dobu vymazlení dinosauři ze scény, nastává problém. Je možná fajn, že do herců Spielberg nemusel, jak sám říkal, investovat miliony, ale typově se mi do látky moc nehodí a hrají skrz naskrz průměrně. Možná proto, že Jurský park (po vystřízlivění z oněch přelomových triků) nebaví a nestrhává s takovou lehkostí, jako třeba ve své době trikově rovněž přelomový druhý Terminátor á la kouzelník Stan Winston se vyznamenal, si plné hodnocení nezaslouží. Tržby závratné, tu ještěří mánii okolo si docela dobře vybavuju!! (24.08.2013)

Čistě za přínos pro trikovou stránku filmů. Proti knížce totální slabota, jak už je ostatně u adaptací Crichtona zvykem. Z předlohy je vypreparována druhohorní fauna a předhozena divákovi coby zábavní atrakce, přesně tím způsobem, který jakoby kritizuje. V knize jsou přitom dinosauři druhý plán, celé je to o neschopnosti předpovídat vývoj složitého systému a tím pádem neschopnosti ho řídit. (03.10.2005)

Jurskému parku jsem se vyhýbala řadu let, když koukám na rok natočení, zvládla jsem se tomu vyhýbat celých dvacet let, jsem vážně dobrá. V lednu, kdy jsem čekala, co muž mé topky č. 1 napíše k Lincolnovi, abych se rozhodla, zda má význam se na ten film dívat, mezi námi proběhla následující korespondence: "A dokoukej už toho Lincolna, ať si můžu přečíst koment." "Myslíš toho Spielbergova? Na toho čekám do kina." "Však já si počkám. A hned pak se překonám a podívám se na Jurský park." "To jsi ještě neviděla? Ach, jak nešťastná musíš být." "Když ty ještěři jsou tak velký a škaredý, nikdy jsem dinosaury neměla ráda, dokud je Haribo nezačalo vyrábět jako bonbony (a žížaly a třešňový jsou beztak lepší)." "To nemáš ráda ani Cestu do pravěku?" "Tu jo, ale to jsou český ještěři, ty jsou hezký přeci." Je to jenom náhoda, ale Lincolna jsem viděla dnes ráno a hned pak, tedy večer, jsem se překonala, a když mi to dávali v televizi, koukla jsem se na ty ještěry. Takže - ty ještěři jsou velký a škaredý, nikdy jsem je neměla ráda a i mezi bonbony Haribo jsou lepší modely než dinosauři, třeba žížaly a třešně. S Cestou do pravěku, kde jsou čeští ještěři, kteří nad jiné vynikají nesporným půvabem, se tohle vážně nedá srovnávat. Když park tak bez ještěrů. Ta doba, kdy jsem se tomuhle filmu vyhýbala, bylo vcelku šťastných, saurů prostých, dvacet let. A to ještě mám kliku, že jsem nečetla knihu, z které je čerpaný námět, to bych asi byla už vyloženě otrávená. (29.06.2013)