Zachraňte vojína Ryana

Skupinka amerických vojáků hledá posledního žijícího ze čtyř synů Ryanových, razí si cestu napříč stále ještě bojovým územím. Prvních 20 (jeden ze zásadních momentů WWII - krvavé vylodění v Normandii) a posledních 40 (obrana strategicky významného mostu s vojínem Ryanem) minut, obojí drahá a velmi pěkná válečná akce - to jsou jednoznačné vrcholy. Mezi tím přišly bohužel i chvíle nudy a otřepaných řečí, ne úplně záživná hodina a půl. Je to velký a ambiciózní válečný film, hrdinný, mírně přeslazený a řekl bych že po zásluze patriotický, ale k nějaké hvězdné dokonalosti má bohužel daleko. Nehledě na to, že v něm chybí takové to 'něco víc'. 7,5/10. (30.07.2010)

Úvodní scéna je působivá, o to pokoj. Pohled na rudou barvu moře je strašlivý a těch mrtvých ryb mi bylo naprosto upřímně líto. Pak se to vleče jak slimák po mrtvici, občas nám to oživí nějaká scéna tu k probuzení emocí (nepravý Ryan), tu k probuzení diváka (dobývání kopce s kulometem uprostřed pole), tu k zamyšlení právě probuzeného diváka (otázka zastřelit či nezastřelit zajatce), až se dopotácíme k mostu, kde tedy konečně SPOILER dosud žijící členové záchranné mise popatří na toho onoho jedinečného zachraňovaného chlapce. Libým pohledem na onoho šťastlivce jim není popřáno kochat se dlouho, protože válka. Ono se na druhou stranu až tak není čím kochat, ale vyslovila bych smělou domněnku, že to všem přítomným bylo beztak naprosto šumák. Otázkou je, zda je větší oběť obětovat jediné dítě, nebo dvě z šesti, tři z pěti, sedm z osmi ... a zda za záchranu jednoho člověka pro štěstí jedné matky, nebo aspoň relativní štěstí, stojí za to obětovat štěstí nekonkrétního množství jiných matek, babiček, otců, praotců, sourozenců (protože případná smrt posledního Ryana přinejmenším žádného člověka v kategorii sourozenec nerozpláče) a potomků jiných lidí. Zatímco závěrečná scéna u kříže na vojenském hřbitově z Vlasů mě spolehlivě rozbrečí, i když jsem to viděla již mnohokrát, tady jsem se dlouho držela, ale nakonec jsem to nezvládla a stejně jsem se smála. (30.09.2013)

V okamžiku, kdy kamarád vedle vás v zákopu dostane kulku do hlavy, necítíte smutek. Cítíte radost, že jste to nebyl vy.. Spielberg ve své nejlepší formě a s umírněným dávkováním patosu. Fascinovala mě kamera snoubená se zvukem při legendární scéně vylodění (ta konfrontace řevu bitevní vřavy a uklidňujícího ticha pod mořskou hladinou). (01.09.2008)

P.O.Z.E.N.....Napadá vás jinej film, kterej by se hodil pro kino líp? S.Spielberg vzdává poctu válečným veteránům s pomocí všech dostupných hereckých a technických prostředků. Ve finále je jedno, jestli má smysl pro jeden život obětovat několik jiných, protože stejně vítězí válečná vřava, patriotismus a dojetí. Válečnou hrůzu (dosud) nezfilmoval nikdo lépe a tak si aspoň trošku dokážu představit, jaký to (tam) asi tenkrát bylo. (06.01.2006)

Legenda žánru. Už vylodění je bez nadsázky 1 z nejlepších válečných pasáží, která kdy byla natočena. Totální jatka, zmar, strach, chaos, syrovost a autenticita. U málo čeho jsem měl tak intenzivní pocit, že mě tam vhodili s nimi a musím se také krýt. To vše díky skvělé technické stránce. To, co dokáže kamera spolu se střihem vykouzlit, je místy až dechberoucí. S rozkazem záchranné akce pak film ukáže i jinou tvář. Poznávání hlavních hrdinů z osobní stránky dává filmu nový rozměr, divák si dost silně uvědomí, že opravdu jde jen o obyčejné lidi, kteří sice jsou hrdinové, ale také mají strach, nechtějí zbytečně umřít a touží vrátit se domů. A člověk tak nemusí litovat, že při jejich putování těch válečných akcí není zas tolik a víc se mluví, přemýšlí. Nehledě na to, že co do jatek to závěrečná obrana mostu vynahradí divákovi víc než dostatečně. Spousta patosu a dojímavých scén tu sice nechybí, ale málokterý snímek si je dokáže u diváka tak dobře obhájit jako právě tento (a to až do té míry, že už mě při opakovaných projekcích vůbec neruší). (15.06.2010)