Všechno, všude, najednou

I v angličtině s přízvukem, mísící se s replikami v čínštině, v japonském kině pouze s japonskými titulky, to byla jízda! :) Přiznám se, že obzvlášť ty části v čínštině, kdy jsem byla odkázaná jen na ty japonské titulky (v japonštině jsem sice zběhlá, ale v jejím čtení jsem přece jenom pomalejší a některé znaky neznám) byly docela oříšek a pár významů mi kvůli tomu uniklo. Přesto mi v globálu nic nechybělo a byla to nevídaná podívaná, která maximálně poutala mou pozornost, takže dvě a čtvrt hodiny stopáže utekly jako nic. Film má zajímavé paralely s někdejším prvním Matrixem – a tím nemyslím pouze konkrétní podobné prvky (kombinace různých realit/vesmírů, okamžité osvojování si nových schopností…), ale především obecný přístup k tvorbě filmu, který z toho byl cítit. Stejně jako Matrix se totiž nebojí přijít s něčím zcela novým, nestandardním a porušovat jakési zažité zákonitosti filmové tvorby. Například scéna s kameny, která celou dobu probíhá v tichu, čímž umocňuje atmosféru této vzdálené reality, je v tomto ohledu geniální. Přes přirovnání k Matrixu jde však o zcela svébytný, „nový“ film. Na první pohled by měl člověk tendenci vnímat pouze jeho šílenou a zdánlivě chaotickou formu, která nemusí vyhovovat každému (což bude bohužel ten důvod, proč má film rozporuplná hodnocení), ale Všechno, všude, najednou toho ukrývá více a forma není jen samoúčelnou fasádou. Všechny ty bláznivé, nápadité, místy velmi vtipné události a vizuální prvky filmu mají svůj význam a zpětně vidím, jak je film ve skutečnosti promyšlený. Podoba filmu jde totiž ruku v ruce s ústřední myšlenkou, která je vlastně oproti komplikované formě velmi jednoduchá. A v jednoduchosti sdělení je ta krása – v jádru jde o film o důležitosti lásky a laskavosti vůči ostatním. Někdo by mohl říct, že je to skoro až triviální, ale já jsem vždycky všemi deseti pro šíření takové myšlenky. Obzvlášť právě ve zcela nové a neotřelé formě, která podpoří nový úhel vnímání. A tato naprosto bláznivá smršť různorodosti a téměř „nahodilých“ nápadů je přesně to, co nejlépe podporuje onu myšlenku pochopení a přijetí druhých, ať už jsou jakkoli zvláštní či „jiní“. Už teď se těším, až film uvidím znovu, tentokrát s českými titulky, a zároveň jsem vděčná, že japonská kina film se značným zpožděním promítala, protože vidět to na velkém plátně je přece jen jiný zážitek. Taky jsem samozřejmě ráda, že přes rozporuplné recenze měla americká Akademie filmového umění a věd naopak zcela jasno v tom, že tento filmový počin si své oscarové nominace zaslouží naplnit. (Viděno 19.3.2023 v kině Aeon Cinema, Okayama, Japonsko.) ~(4,6★)~ (29.03.2023)

Všechno, všude, najednou, MOC. Divák se nejprve kochá a těší ho všelijaké postupy, situace a nápady, ovšem každá hra jednou končí. A tady toho bylo opravdu přehršel, takže divák se místy ztrácí, místy sleduje hodinky, místy je mu už všechno docela jedno. Bizarní, ujeté, přestřelené a občas (bohužel) i mučivé. Jednou jsme svědky solidní kung-fu řežby, následuje komorní rodinné drama, jindy si užíváme černohumornou chvilku, aby ji vystřídala bitka s análními kolíky, obřími vibrátory nebo aby odněkud vyskočil vařící mýval. Přitom to celé začne návštěvou postaršího manželského páru finančního úřadu, aby alternativní verze JEHO představila JÍ spoustu paralelních světů, kdy otrávená úřednice Jamie Lee Curtis nakonec nebude tím největším problémem. Michelle Yeoh už v Tygru a drakovi předvedla kromě elegance v soubojích svůj poměrně široký herecký záběr, životní role ovšem přišla až nyní. (09.01.2023)

Název rozhodně nelže, jelikož režijní a scenáristické duo Danielů skutečně servíruje dlouhatánskou smršť trailerově sestříhaných vjemů, které jsou efektní, poutavé a bizarní zároveň. Rámcový příběh sleduje generační propast mezi hlavní hrdinkou v okouzlujícím podání Michelle Yeoh a její dospívající dcerou, vyprávění se však nevyhýbá velkému množství podzápletek. Existenciální rodinná vztahovka zdůrazňující překryvy čínsko-americké kultury a způsobu života je navíc obalená spoustou audiovizuálních atrakcí napříč žánry. Drama, komedie, sci-fi, kung-fu mlátička… Na co ukážete, to tu najdete. Kvůli přetažené stopáži je ten příval energie a nápadů místy úmorný a (v souladu s jedním z ústředních témat) zahlcující, i tak se ale jedná o jeden z nejzajímavějších filmů roku. Více zde. (03.07.2022)

Po shlédnutí tohoto filmu jsem měl pocit, jak kdybych sežral dvě šišky sekaný, půl kila bůčku a zapil to galonem plzně. Gastrodemence jak vyšitá, jen v provedení filmového prožitku se jedná spíš o filmidiocii. Já si prostě během tohoto filmu přišel jak magor. Čuměl jsem na něco, čemu jsem vůbec nerozuměl. Celou tu dobu jsem rozjížděl mozkové závity a snažil jsem se najít něco, co mi dá logiku, nějaký opěrný bod, prostě něco, čeho se budu moct chytit a podle toho pak v příběhu postupovat. A rovnou hlásím, nenašel jsem to. Přitom jsem ale přes dvě hodiny byl fascinován děním. Námětem, který logikou zachází za hranice únosnosti. Střihem, který dokázal zapracovat pohled různých dimenzí do jednoho záběru. Hereckými výkony, kde jsem naopak uznale pokýval, že Ke Huy Quan je mladý Jackie Chan, Michelle Yeoh dokáže zahrát kdekoliv, cokoliv - od depresí pokrytou členku rodiny po kung-fu mistra s malíčkem silným, jako ocelová traverza Empire State Building. O Jamie Lee Curtis ani nemluvě, protože její role je tady jedno velký WTF. On ale vlastně celý film je jedno velký WTF a kdyby to byl největší kůň Oskarů, tak bych se vůbec nedivil. Musím říct, že bych mu to pro svůj obsah docela i přál. (14.02.2023)

Jestli bych měl najít jeden jediný příklad napříč světovou popkulturou, kdy bezvýhradně platí rčení, že méně je někdy více, tak by to rozhodně bylo v souvislosti s tímhle šíleným filmem. Do půlky jsem si to celkem i užíval, brzy se ale dostavil poměrně intenzivní bolehlav. Vyplácat si tolik fajn nápadů do jediného ztřeštěného příběhu s trestuhodně chabými kulisami (jeden jediný kancelářský komplex, to jako opravdu?!), to vážně nepochopím. Multiverse jedině ten od Marvelu, sorry, páni režiséři. Vyčerpávající. [Netflix] (30.03.2024)